Uznávání notářských zápisů jiných členských států EU českým rejstříkovým soudem
Vzhledem k opakovaným dotazům advokátů i notářů k tomuto problému, zaujalo ministerstvo spravedlnosti následující stanovisko :
1) S ohledem na různorodé pojetí profese notáře v různých státech a veřejných listin, které vyhotovují, není myslitelné vykládat pojem "notářského zápisu" bez dalšího jako určitý obecný termín prostupující různé právní řády jako je tomu např. u pojmu soudního rozhodnutí. Pokud by zákonodárce zamýšlel možnost použití listin vyhotovených zahraničními notáři, které vykazují podobné rysy jako notářské zápisy, lze předpokládat, že by tuto otázku výslovně upravil.
2) Notářské zápisy (ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku nebo třeba zákona o přeměně obchodních společností) nepovažujeme za takový druh veřejných listin, u nichž by bylo možné předpokládat oběh mezi státy, tj. uznávání a výkon (a to na rozdíl třeba od notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, které se mohou stát exekučními tituly a plní tak obdobnou funkci jako soudní rozhodnutí či soudní smíry). Jde o výstupy jednoho orgánu veřejné moci, které slouží jako podklad pro práci druhého orgánu veřejné moci. Jde o výsledek toho, že na notáře byly přeneseny některé pravomoci, které by jinak příslušely výlučně českým soudům v rámci řízení o zápisu do obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že se jedná o přenesené pravomoci, jejich výkon je omezen na území České republiky.
3) Tento výklad je zcela v souladu s logikou některých předpisů EU z oblasti práva obchodních společností, které předpokládají, že členské státy určí veřejný orgán (zmiňován např. právě notář či soud) příslušný ke kontrole zákonnosti vybraných postupů obchodních společností dle vnitrostátního práva daného státu. Např. směrnice č. 2005/56/ES o přeshraničních fúzích kapitálových společností předpokládá určení takového orgánu v každém členském státě pro kontrolu zákonnosti přeshraniční fúze s ohledem na část postupu týkající se každé fúzující společnosti, která se řídí jeho vnitrostátním právem. Obdobně nařízení č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti předpokládá, že členské státy určí soudy, notáře jiné orgány jako orgány příslušné pro vydání osvědčení potvrzujícího splnění všech úkonů a formalit, které musejí být provedeny před fúzí, jíž bude vytvořena budoucí evropská (akciová) společnost. I tyto předpisy EU tedy vycházejí z toho, že zákonnost vybraných postupů kolem obchodních společností má zkoumat příslušný vnitrostátní orgán; v ČR byl v těchto případech zvolen právě notář a jako forma notářský zápis.
4) Jestliže zákon (např. Obchodní zákoník) pro nějaký právní úkon předepisuje formu notářského zápisu nebo stanoví, že nějaká skutečnost musí být osvědčena notářským zápisem, míní se tím notářský zápis podle českého notářského řádu pořízený notářem, který byl jmenován českým státem podle pravidel stanovených českým zákonem (Bílek, P., Fiala, R., Jindřich, M, Wawerka, K. a kol. Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář 4. vydání, Praha : C.H.Beck, 2010, s. 27-28).
