Dítě na prvním místě, snaží se soudci. Rodiče i advokáti jsou často proti
9.2.2018, zpravy.iDNES.cz, iDNES.cz, Barbora Janáková
Rozchod manželů skončil u soudu, kde se měli dohodnout, komu bude svěřeno dítě do péče a jak vysoké bude výživné. Po delším jednání se soudkyni povedlo najít mezi nimi shodu. Právní zástupkyně ženy ale nakonec přišla s tím, že matka chce celou věc dál řešit soudní cestou.
Případ serveru iDNES.cz popsala soudkyně okresního soudu, která má v gesci mimo jiné i opatrovnictví. Ve sporu to byla právě matka, kdo byl argumentům nepřístupný.
„Docela mě to mrzelo. Jednala s nimi pracovnice OSPODu (orgánu sociálně-právní ochrany dětí, pozn. red .) a po našem sezení se povedlo ji přesvědčit, aby se dohodli. Ale pak přišla její advokátka a bylo po dohodě,“ uvedla soudkyně. Mrzí ji to proto, že pro každé dítě je snazší, když se péče o něj řeší smírnou cestou. Právní zástupkyně matky podle soudkyně takto zřejmě jednala kvůli své odměně a nikoli v zájmu svého klienta, natož pak jeho dítěte.
Při použití tzv. Cochemského modelu jde primárně o dohodu mezi rodiči. K ní by se je měl snažit přivést především soudce nebo sociální pracovník.
Kooperovat by také měli právní zástupci obou stran, odborníci a poradny. Nejvíce práce na celé věci má však soudce. Na něm je, aby působil jako autorita a situaci zvládl. Proto lví podíl úspěchu jde za ním. Aspoň to si myslí propagátorka cochemského modelu Markéta Nováková z iniciativy cochem.cz.
Zkušenosti s nespolupracujícími právníky má i soudce Okresního soudu v Mostě Martin Beneš. „Zásah advokáta může někdy věc zkomplikovat. Nechci spekulovat o tom, jestli to dělají z přesvědčení o správnosti klientova postoje, nebo z jiných důvodů, například i kvůli odměně. Popravdě jsem to nikdy nezažil do té míry, jak to popisujete - že by lidé byli naklonění dohodě a advokát to narušil,“ řekl.
Zdůraznil, že drtivá většina advokátů je rozumných a snaží se vést své klienty ke shodě. Pak je ovšem část právních zástupců, kteří své klienty například utvrzují v pocitu, že je potřeba spor vyhrotit a „pomáhají“ jim v tom. „Z mého pohledu je advokát někdy nevítaný spojenec, který svého klienta lidsky podporuje v tom, že zůstane v konfliktním nastavení, místo aby ho opustil a šel rozumnější a smířlivější cestou,“ vysvětlil Beneš. Sokol: Spory mezi rodiči se vyostřují
Poněkud jiný úhel pohledu do celé věci vnáší zkušený advokát Tomáš Sokol , který se věnuje i občanskému právu. „Zkuste si představit, že byste si najala právního zástupce na věc, na které vám velice záleží. A postupem času byste nabyla dojmu, že si od vás ten advokát drží distanc a nedělá všechno, co by měl,“ ilustroval obtížnost postavení právních zástupců.
S tím souhlasí i mluvčí České advokátní komory Iva Chaloupková. „Nikdo nemůže advokátovi přikázat ani doporučit, aby upřednostnil smír před pokyny svého klienta. A důvody, pro které advokát klienta k dohodě nevede, mohou být různorodé, někdy to může být skutečně nezměnitelný postoj klienta k záležitosti,“ konstatovala Chaloupková.
Podle zkušeností Tomáše Sokola se spory o děti v posledních letech vyostřují a rozcházející se manželé na sebe vytahují i špínu. Ve své praxi řešil i případ, v němž se rozvádějící otec rozhodl usvědčit manželku ze spáchání „strašného trestného činu“, aby skončila ve vězení. Nehleděl na to, že by v takovém případě sice dostal dítě do péče, ale to by pak několik let nemohlo vidět svoji matku. Chtěl se jenom pomstít. „Kdybychom tu zkusili šalamounský princip, tak tady máte takových rozpůlených dětí, že se nebudete stačit divit,“ podotkl Sokol.
Advokáti ovšem podle něj mohou udělat chybu v tom, že si od svých mandantů nedrží dostatečný odstup. Jsou citliví, a proto se ve věci zainteresují více, než je potřeba nebo i vhodné. Podle Sokola je také možné, i když je to méně pravděpodobné, že by právní zástupce pod vidinou odměny jednal v neprospěch klienta, tedy snažil se například „potopit“ dohodu. Tato strategie mu však přijde krátkozraká, protože jenom spokojený klient doporučí svého právníka i lidem ve svém okolí, a tak mu přivede další zákazníky. Namotivuje advokáty odměna za smír?
Pochybnost nad tím, jestli nejde advokátům o peníze, když klienta nevedou k dohodě s protistranou, by vyřešil návrh Markéty Novákové. Stanovit pevnou částku, kterou advokát za zastupování dostane, ať proběhne soud, nebo se rodiče dohodnou sami. „Aby advokáti věděli, že za zastupování v opatrovnickém řízení dostanou tyhle peníze - ani víc, ani méně,“ uvedla Nováková. Před volbami na toto téma otevřela jednání s ministerstvem spravedlnosti, ale resort zatím zaujal spíše negativní stanovisko.
„Advokátní tarif vytyčuje jen základní mantinely smluvní odměny, ve kterých se advokát a klient mohou pohybovat. Pokud se advokát s klientem na jiné odměně nedomluví, zvolí mimosmluvní odměnu, která se řídí počtem úkonů ve věci,“ vysvětlil mluvčí ministerstva spravedlnosti Jakub Říman. Dodal, že většina advokátů se domluví s klienty na smluvní odměně, nicméně tu by neradi zastropovali už proto, že to s ohledem na smluvní svobodu stran není možné. Případné změny by tak bylo možné provést pouze u mimosmluvní odměny.
„Podle našeho názoru by mnohem lepší bylo zakotvení určitého ‚bonusu za smír‘, který by advokátovi přiznával zvláštní příplatek pro případy, že strany dovede k smírnému řešení sporu, úspěšné mediaci nebo využití cochemského modelu,“ uvedl Říman s tím, že o těchto možnostech chtějí diskutovat, a to především se zástupci advokátů.
Podle zkušenosti mluvčí advokátní komory Chaloupkové advokáti podporují mimosoudní řešení sporů a jednají o spolupráci se soudci, kteří cochemský model podporují a v praxi realizují. Nicméně zkušenosti advokátů s tímto řešením porozvodové péče o děti podle ní nejsou zcela jednoznačné. „Nelze někdy souhlasit s konceptem soudců, že se advokát předem a písemně zaváže k tomu, že spor ve věci zásadně nebude a že nebude potřeba autoritativního rozhodnutí soudu, když se jeho klient prostě soudit chce,“ vysvětlila Chaloupková. Upřesnila, že řada advokátů má také zkušenosti s tím, že k dohodě dojde až během soudního jednaní nebo až při odvolacím řízení. Rodič prostě dospěje ke smíru až po nějaké době.
S tím souhlasí i Beneš. Z jeho pohledu je ale nejdůležitější, aby rodiče soudu důvěřovali a i když se třeba nedohodnou, aby jeho rozhodnutí přijali. To je pro soudce hodně náročný úkol. „Soudce je typicky inteligentní člověk, který raději v tichém koutě píše svá rozhodnutí a čte judikáty, než aby usměrňoval rodičovské války. To má úplně jiné požadavky,“ vysvětluje.
