Právníci roku 2017
9.2.2018, Právní rádce, str. 6, Jaroslav Kramer
Česká advokátní komora a vydavatelství Epravo.cz uspořádaly již třináctý ročník soutěže Právník roku. Slavnostní galavečer, při kterém 10 právníků
z různých oblastí práva převzalo titul Právník roku 2017 a skleněnou plastiku sv. Yva, patrona soudců, advokátů, notářů a dalších právnických profesí, se uskutečnil v brněnském Bobycentru.
Pro aktuální ročník celojustiční soutěže Právník roku stanovili organizátoři celkem deset soutěžních, sedm odborných a tři speciální kategorie. O vítězích pak rozhodovalo osm porotců. V čele poroty byl Vladimír Jirousek, předseda České advokátní komory.
Místopředseda poroty byl Miroslav Chochola z Epravo.cz. Mezi porotci zasedli Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie, Radim Neubauer, prezident Notářské komory, Jan Lata, prezident Unie státních
spravedlnosti, Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory, a Marie Brejchová, prezidentka Unie podnikových právníků.
Na slavnostním galavečeru byla mimosoutěžně vyhlášena například kategorie Pro bono, která každoročně oceňuje právníky, kteří bezplatně pomáhají slabším a zranitelným. V rámci kategorie Talent roku jsou pak oceňováni tři mladí právníci do 33 let. Porota hodnotí jejich autentické písemné odborné a literární práce.
V rámci slavnostního večera byla také poprvé udělena Cena Václava Mandáka za nejlepší publikovaný odborný článek v Bulletinu advokacie, stavovském časopisu vydávaném Českou advokátní komorou. Jako první ji v Brně získal Tomáš Gřivna za příspěvek Právo na zachování důvěrné komunikace mezi advokátem a jeho klientem.
Vrcholem galavečera Právníka roku byla Právnická síň slávy, do které každoročně vstupuje významná osobnost z právnického světa za celoživotní přínos českému právu. „Do právnické síně slávy byli v minulosti již uvedeni Dagmar Burešová, Pavel Rychetský, Otakar Motejl nebo loni zesnulý Karel Čermák a další významné osobnosti,“ připomněl dosavadní nositele tohoto prestižního ocenění Vladimír Jirousek.
Letošním třináctým oceněným se stal Jiří Machourek, brněnský advokát, který se od roku 1977 stal obhájcem disidentů a dalších tehdejších odpůrců režimu, mezi které patřili Petr Cibulka, Stanislav Devátý, Jaroslav Popelka. Cenu mu předala loňská laureátka, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová.
Právnická síň slávy Jiří Machourek
Brněnský advokát Jiří Machourek nesměl dlouho studovat svoje vysněná práva, takže si vylepšoval „kádrový proil“ několika dělnickými profesemi. „V padesátých letech jsem sledoval politické procesy vedené proti odpůrcům režimu, nejblíže jsem měl k duchovním stíhaným pro pastorační činnost bez státního souhlasu. Již tehdy jsem se rozhodl, že bych chtěl těmto nespravedlivě stíhaným osobám pomáhat. A pokud bych nevykonával právnickou profesi, chtěl bych být psychiatrem či psychologem, abych lépe porozuměl lidské duši,“ říká Machourek.
Teprve po šesti letech se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy dostal a ukončil ji v roce 1973.
Krátce poté pracoval jako podnikový právník, ale ještě koncem roku 1973 byl přijat ke Krajskému sdružení advokátů v Brně jako koncipient. Advokátní zkoušky složil v roce 1976 a od této doby vykonává advokacii. V krátkém období od dubna do srpna 1990 vykonával funkci předsedy Krajského soudu v Brně. Po ukončení této funkce se vrátil do advokacie ve sdružení Bulinský, Havlíček, Mach a Machourek, a to až do roku 2002. Následně až doposud vykonává advokacii spolu s dcerou Ditou Machourkovou ve sdružení se spolupracujícími advokáty Hanou Kyjovskou a Michalem Uko.
Jiří Machourek se jako advokát nebál zastupovat disidenty a stal se obhájcem téměř všech jihomoravských členů Charty 77 a jejich příznivců, například Petra Cibulky, Stanislava Devátého, Ivana Jirouse, Jaroslava Popelky a dalších. „Rád vzpomínám na obhajobu Ivana Magora Jirouse. Zjistil jsem, že to byl muž s něžnou duší, čemuž konečně odpovídá i jeho poezie, úplný protiklad jeho častého skandálního chování na veřejnosti,“ vzpomíná na jeden ze svých případů.
A jaké je Machourkovo životní moto? Masarykovské „Nebát se a nekrást“. Podle tohoto kréda se snažil vykonávat advokacii jak v době totality, tak i posléze v období svobody.
Občanské právo Zdeněk Novotný
Zdeněk Novotný byl ještě před několika týdny předsedou senátu Nejvyššího soudu České republiky. Už několik desetiletí je mimořádně respektovaným odborníkem na pracovní právo a civilní proces.
Po studiu na Právnické fakultě UK v Praze nastoupil Novotný v roce 1971 jako justiční čekatel k Okresnímu soudu v Ostravě, kde od roku 1974 působil jako soudce s převládající specializací na pracovněprávní věci. V roce 1980 byl povolán ke Krajskému soudu v Ostravě, kde opět působil u specializovaného pracovněprávního senátu až do roku 1996, kdy přešel k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Zde působil do konce roku 2017 v pracovněprávním senátu 21 Cdo.
Zdeněk Novotný spoluvytvářel konzistentní a všeobecně uznávanou judikaturu v této oblasti práva. Mezi soudci a ostatními právnickými profesemi je znám svou přednáškovou činností na všech právnických fakultách a v Justiční akademii, je autorem a spoluautorem řady komentářů, učebnic a příruček. Rozsah znalostí zahraničních úprav čerpal častou aktivní účastí na specializovaných seminářích a stážích v zahraničí.
Své ocenění Novotný vnímá – řečeno s Cimrmanem – jako „takovou pěknou tečku za celým tím případem“. „Vážněji nazíráno, cítím se poctěn tím, že nezůstala nepovšimnuta práce, kterou jsme, též společně s kolegy, na poli pracovního práva odvedli,“ říká. A jaké životní moto ho provází? „Žijeme v době, která se vyznačuje hypertrofovanou normotvorbou, kdy se různými novelami a novelami novel doplňují a upřesňují pravidla, jimiž se má společnost řídit. Výsledkem však nezřídka bývá pravý opak, a nikoliv výjimečně je třeba přistoupit k výkladu norem, jejichž obsah je rozporný, který do řad uživatelů vnáší nejistotu a který je třeba vyložit tak, aby celek ‚fungoval‘. Pro tento účel nabízím pravidlo, jehož bod 1 zní: Zákon je vždycky moudrý,“ uzavírá s tím, že následující bod zní: „Není-li tomu tak, platí bod 1.“
Trestní právo Iva Jónová
Iva Jónová se celý život jako samostatná advokátka v Ústí nad Labem a v Litoměřicích věnuje generální praxi. Do povědomí široké veřejnosti a médií se dostala nedávnou kauzou zdravotní sestry z Rumburka Věry Marešové, kterou zastupovala jako obhájkyně ex ofo. Klientce hrozil mnohaletý trest odnětí svobody či doživotí za podezření z šestinásobné vraždy.
Po obhajobě Ivy Jónové byla Marešová pravomocně zproštěna obvinění. „Nejenže naprosto profesionálně odvedla pod mediálním tlakem práci obhájkyně tam, kde se to od obhájce očekává – tedy v přípravném řízení a v soudní síni, nikoliv na stránkách bulvárních novin. Navíc své klientce a její dceři pomáhala zcela mimořádným způsobem nad rámec povinností obhájce. Svým přístupem k výkonu obhajoby ex ofo a svým profesionálním i lidským chováním se rozhodně zasloužila o dobré jméno advokacie, respekt k profesi advokáta a dočkala se nominace za tento počin v oboru trestního práva,“ zhodnotila práci Jónové odborná porota, která o ceně rozhodovala. K nominaci na ocenění se navíc přidalo i doporučení senátorky Milady Emmerové.
Iva Jónová vystudovala po gymnáziu v Roudnici nad Labem výpočetní techniku na ekonomické škole a práva na Západočeské univerzitě v Plzni. „Nejsem zcela určitě vyhraněný typ, a tak si myslím, že pokud bych nebyla právničkou, věnovala bych se jiné profesi se stejným zapálením. Určitě by mě bavilo být lékařkou nebo učitelkou,“ říká Jónová. Svoji pracovní kariéru zahájila v podniku Sepap Štětí, poznala také problematiku státní sféry na živnostenském odboru v Litoměřicích. Od roku 2013 advokátkou, která se zaměřuje na právo občanské, obchodní, trestní (především trestné činy drogové, násilné a hospodářské) a rodinné právo.
Rozhovor s Ivou Jónovou naleznete na straně 58.
Ffinanční právo Barbara Pořízková
Barbara Pořízková je soudkyní Nejvyššího správního soudu a uznávanou odbornicí na problematiku nepřímých daní v ČR. Má za sebou zcela unikátní praxi, pracovala jak pro státní správu, tak i pro její klienty a nyní rozhoduje spory mezi nimi a podobnými institucemi. Díky svým rozsáhlým znalostem rovněž mezinárodního práva je vyhledávanou lektorkou a přednášející.
Barbara Pořízková vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita). V letech 1993 až 2001 pracovala jako právnička na oddělení nepřímých daní Ffinančního ředitelství v Brně. Od roku 2001 se v mezinárodní poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers specializovala na daňové spory. V roce 2006 byla jmenována soudkyní a přidělena k Nejvyššímu správnímu soudu. Je autorkou mnoha odborných publikací se zaměřením na daňovou problematiku. „Barbara Pořízková v sobě spojuje výjimečným způsobem naprosto profesionální a přitom i velmi lidský přístup k právu, ale především k lidem. Zcela neformálně tak propojuje oblast daňové správy, byznysu a soudnictví,“ zhodnotila porota soutěže Právník roku.
K právu Pořízkovou přivedla kamarádka, se kterou na gymnáziu vylučovací metodou dospěly k přihlášce na právnickou fakultu. „Pokud jde o výběr právnické profese, tak zrovna jsem příkladem toho, že jsem si opravdu vybírala a vystřídala jsem jich několik. Za svůj největší úspěch považuji, že jsem nakonec dokázala zúročit všechny dosavadní zkušenosti a že jsem, zdá se, obstála se ctí. A jsem spokojená,“ říká Pořízková k ocenění.
Během předávání v brněnském Bobycentru pak poděkovala zejména svým kolegům v desátém senátu, kterému spolu s Pořízkovou předsedá dlouholetý brněnský soudce Radan Malík. V senátu je s nimi bývalý advokát Tomáš Rychlý. Právo IT Zdeněk Kučera Zdeněk Kučera poskytuje jako advokát specializované poradenství v oblasti informačních a komunikačních technologií pro státní instituce i soukromé subjekty. Vystudoval Ekonomickosprávní fakultu Masarykovy univerzity v Brně a Právnickou fakultu UK, kde absolvoval i doktorské studium. Zkušenosti v oblasti IT práva sbíral též na Právnické fakultě curyšské univerzity ve Švýcarsku. V minulosti byl poradcem Úřadu vlády pro smlouvy na implementaci informačního systému, analytikem a externím poradcem ministerstva zemědělství a ministerstva pro místní rozvoj. V roce 2011 prosadil na Fakultě informačních technologií ČVUT v Praze vznik předmětů právo a informatika, právo a podnikání a „law and informatics“. Na Právnické fakultě UK založil a dosud vyučuje předmět právo informačních a komunikačních technologií. Od roku 2017 obdobné předměty přednáší i na Právnické fakultě v Brně. Je zakladatelem konference Law Fit, která spojuje právo a IT, koná se od roku 2013 a každoročně se jí účastní přes dvě stě účastníků z praxe i akademické sféry. Od loňského roku pak Zdeněk působí v advokátní kanceláři Kinstellar, kde vede tým práva informačních a komunikačních technologií a soudních sporů a arbitráží. Specializací Zdeňka Kučery jsou především smlouvy v oblasti IT, odpovědnost na internetu, telekomunikace nebo spory v oblasti technologií. Věnuje se i vzdělávání široké veřejnosti, zejména v oblasti sotwarových smluv, právních aspektů on-line marketingu, ochrany osobních údajů a právní úpravy nových technologií. „Asistoval jsem například klientovi při koupi stíhacích letounů či u sporu ohledně neoprávněného užití prezidentovy podobizny na internetu. Právo IT není tolik o silných příbězích, jako spíše o objevování zajímavých technologií.
Takže se často ptám: Ono to skutečně tohle umí?“ popisuje „svůj“ obor Kučera. Rozhovor se Zdeňkem Kučerou naleznete na straně 32.
Správní právo Karel Šimka
Karel Šimka vystudoval právo a politologii na univerzitách v Plzni, Praze a Pasově.
Po absolutoriu práv v roce 1998 se stal justičním čekatelem a následně roku 2001 soudcem. Působil nejprve na Okresním soudu Praha-západ v oboru civilního práva a exekucí.
V roce 2005 se Šimkovi dostalo neobvyklé profesní příležitosti – v jedenatřiceti letech začal působit na Nejvyšším správním soudu – v instituci, která krátce předtím sama vznikla a teprve si tvořila základní ilozoii rozhodování.
„Šanci, kterou dostal, využil měrou vrchovatou. Již od počátku se proiloval v daňovém právu, kde je jeho judikaturní stopa asi nejsilnější. Důsledně prosazoval zásady spravedlivého daňového procesu a ochranu vlastnického práva daňových poplatníků,“ zhodnotila odborná porota. Šimka již jedenáctým rokem působí v rozšířeném senátu, v němž se prezentoval řadou důkladně vyargumentovaných rozhodnutí významných pro praxi i doktrínu veřejného práva. Jeho názory jsou dlouhodobě konzistentní a nijak se s nimi netají – správní soudy mají podle něho v první řadě chránit práva jednotlivce vůči státu. „Soudcem jsem hlavně proto, že nás na fakultě v 90. letech učili chytří a vzdělaní soudci. Jeden z nich mi dnes šéfuje. Zdálo se mi, že v justici, i když tehdy valnou pověst neměla, může být podnětné prostředí. A ukázalo se, že je,“ popisuje Šimka.
Od roku 1998 externě vyučuje na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Na této univerzitě působí v různých akademických funkcích. Vyučuje též ústavní a daňové právo na Vysoké škole CEVRO Institut. Vedle toho přednáší pro odbornou veřejnost zejména v oborech daní a správního soudnictví. Vyznává moto Právo je víra v právo. A kdyby nebyl právník? Tak by podle svých slov působil třeba jako klimatolog či stavitel lanovek.
Rozhovor s Karlem Šimkou naleznete na straně 12. Insolvenční právo Michal Žižlavský
Michal Žižlavský je advokátem od roku 1991.
O rok později založil advokátní kancelář ŽIŽLAVSKÝ, která působí na trhu více než čtvrt století. Vloni jeho kancelář získala již potřetí ocenění Právnická irma roku v kategorii restrukturalizace a insolvence.
V průběhu své praxe působil několik let i jako soudce. Zaměřuje se na soudní proces a insolvenční právo. Jako první v České republice získal povolení k řešení úpadku korporací, bank a finančních institucí a působí jako insolvenční správce se zvláštním povolením. Je předsedou Rady expertů Asociace insolvenčních správců a působí rovněž jako člen specializovaného senátu NSS pro kárné delikty soudců.
Michal Žižlavský působí již po několik volebních období v představenstvu České advokátní komory a je členem Legislativní rady vlády.
Pracuje na nejvýznamnějších případech v zemi. Zastává názor, že pro fungování ekonomiky jsou čím dál tím více důležitější sanační způsoby řešení dluhů. Ocenění získal za uplatňování moderních přístupů k řešení insolvence v praxi a za jejich prosazování v legislativě. „Jsem typický advokát. Pohybuji se v justici déle než čtvrt století. Otevřeně se vyjadřuji. Možná proto jsem ten titul získal. Proto se na mě také soustředí různé pomluvy spojené s nepochopením role advokátů v insolvencích. To je odvrácená strana toho, že je člověk vidět a slyšet,“ říká k ocenění.
Žižlavský je zároveň prvním advokátem, který získal ocenění Právník roku za insolvenční právo. Až dosud to byli soudci Nejvyššího soudu a některých dalších soudů.
Právníka roku nevnímá jen jako osobní titul, ale jako ocenění role advokátů v insolvenčním právu. Drží se ponaučení, které vychází z citátu Máhátmá Gándhího. Na základě vlastní zkušenosti si je mírně upravil tak, aby odpovídalo místním poměrům. Zní: „Nejdříve vás neznají, pak vás pomlouvají, pak vám škodí a pak vyhrajete.”
Lidská práva a právo ústavní Vojen Güttler
Když v roce 1952 Vojen Gütler maturoval, vedení gymnázia v Jičíně ho nedoporučilo ke studiu na Právnické fakultě UK, kam byl přijat až po roční práci v jáchymovských dolech. Po studiích pracoval jako právník v průmyslovém podniku, od roku 1960 jako občanskoprávní soudce, naposledy u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Po srpnu 1968 odešel do krátkodobé emigrace a brzy po návratu musel soudnictví opustit. Mimo jiné proto, že byl činným funkcionářem Klubu angažovaných nestraníků.
Vojen pracoval jako právník v průmyslovém podniku, kde byl po listopadu 1989 spoluzakladatelem Občanského fóra. Začátkem roku 1990 obnovoval Klub angažovaných nestraníků a stal se prvním předsedou jeho přípravného výboru. V roce 1990 začal pracovat jako ředitel rehabilitačního odboru ministerstva spravedlnosti.
Zahájil a zorganizoval odškodňování politických vězňů komunistického režimu. V roce 1992 byl jmenován soudcem Ústavního soudu ČSFR a po vzniku samostatné České republiky se stal soudcem Ústavního soudu, kde působil dvě funkční období až do roku 2013. Dnes je pracovníkem Ústavu státu a práva AV ČR.
Vojen Gütler má za sebou stovky soudních verdiktů. Jako soudce zpravodaj řešil například, zda Lisabonská smlouva není v rozporu s naším ústavním pořádkem či podpořil zveřejňování členství soudců v KSČ. Zcela odlišné stanovisko společně s dalšími kolegy zaujal oproti tomu v kauze církevních restitucí, které podpořilo zbylých 11 členů pléna Ústavního soudu, kritické bylo jeho stanovisko i ke Klausově amnestii, kdy odmítl se 2 kolegy názor pléna, že k přezkoumání amnestie nemá Ústavní soud kompetenci. „Ocenění pro mě značí, že náš obor – lidská práva není jen outsider, ale plnohodnotná disciplína a jejich ochrana je povinností všech soudů, nejen Ústavního soudu,“ zhodnotil s tím, že i proto má smysl v této práci pokračovat. Pro bono Alena Vlachová
Advokátka Alena Vlachová vystudovala Právnickou fakultu a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V minulosti působila v mezinárodní advokátní kanceláři Weil, Gotshal & Manges, od roku 2009 je partnerkou advokátní kanceláře Vepřek Caska Vlachová.
Stojí za velkým projektem Děti bez dluhů, který vznikl v podstatě náhodou, když se v roce 2012 v jednom časopise dozvěděla, že děti z dětských domovů mají na prahu zletilosti velké potíže s dluhy, které samy nenadělaly – třeba na poplatcích za odpad.
Považovala to za chybu úředníka v jednotlivém případu. Vzápětí zjistila, že nejde o jednotlivé pochybení, ale všeobecně rozšířený postup, který považovala za legislativní zmetek v rozporu s ústavou. Rozhodla se proto, že musí jít cestou změny zákona, novelou, která by od těchto poplatků osvobodila děti a další osoby v ústavní péči. „Po třech letech upozorňování, ale i doprošování se u zákonodárců, aby tomu vůbec věnovali pozornost, se jí to nakonec podařilo. V mezidobí zcela zdarma takové děti zastupovala v poplatkovém řízení a následně i v řízení správním. Vše na náklady její advokátní kanceláře,“ stojí v odůvodnění odborné poroty. Několik případů se dostalo až k Nejvyššímu správnímu soudu, který v roce 2015 předložil návrh Ústavnímu soudu na vyslovení protiústavnosti konkrétního ustanovení zákona o místních poplatcích.
Tomuto návrhu Ústavní soud v létě roku 2017 konstatoval, že je v rozporu s ústavním pořádkem. Obdobně Alena Vlachová zjistila, že děti z dětských domovů mají na prahu zletilosti na triku exekuce za jízdy načerno z dob, kdy se jejich biologičtí rodiče o ně řádně nestarali a nedávali jim ani peníze na jízdné. Za 5 let práce se jí podařilo pomoci více než 60 dětem, které byly zbaveny dluhů za více než milion korun.
Talent roku Linda Kolaříková
Cenu Talent roku si v letošním ročníku Právníka roku odnesla pražská advokátka Linda Kolaříková. Zvítězila s prací „Odpovědnost (za) robota aneb právo umělé inteligence“.
Linda Kolaříková je absolventkou Právnické fakulty UK v Praze a od roku 2014 advokátkou. V roce 2012 se připojila k advokátní kanceláři KPMG Legal po několikaleté zkušenosti v pražské pobočce mezinárodní advokátní kanceláře. Ve své praxi se věnuje především obchodnímu a občanskému právu a oblasti bankovnictví a finančních služeb.
V rámci finančních služeb se zaměřuje převážně na pojišťovnictví, úvěrové financování a ochranu spotřebitele.
Vítězná práce Lindy nastiňuje očekávaný vývoj v oblasti umělé inteligence a robotiky. Je zaměřena na právní aspekty – legislativu, kterou plánuje EU přijmout, včetně deinice inteligentního robota, upozorňuje na možná rizika i etická dilemata. Popisuje některé zahraniční právní úpravy robotiky a speciika vyplývající z očekávané plně autonomní dopravy. Zajímavou kuriozitou práce jsou vtipné názvy jednotlivých kapitol odkazující na scidíla jako Terminátor, Matrix, Číslo 5 žije či Knight Rider.
Na tématu umělé inteligence ji lákají možné dopady nejen do právního prostředí, ale do celé společnosti. „Pokud se alespoň zčásti naplní očekávání spojená s umělou inteligencí, čekají nás skutečně velké změny. Kromě budoucích dopadů však již nyní v praxi narážím na speciické problémy, které s sebou používání umělé inteligence nese, zejména v oblasti ochrany osobních údajů a zpracování dat,“ říká Kolaříková s tím, že téma robotiky a umělé inteligence vítěznou prací rozhodně nepovažuje za vyčerpané.
„V nejbližší době se proto chystám sledovat další vývoj této problematiky a průběžně o něm publikovat,“ uzavírá Linda Kolaříková.
