Obhajoba ex ofo je v dnešní době nedoceněna
9.2.2018, Právní rádce, str. 58, Jaroslav Kramer
ROZHOVOR
Advokátka Iva Jónová získala ocenění Právník roku 2017 v kategorii Trestní právo.
Jako obhájkyně ex offo pomáhala zdravotní sestře Věře Marešové, která byla podezřelá z šestinásobné vraždy. Jónová klientce a její dceři pomáhala i nad rámec povinností obhájce a tvrdí, že by se tak měl chovat každý advokát.
* Jak jste přijala zprávu o ocenění Právník roku?
Byla jsem velmi překvapena, vůbec jsem neočekávala, že bych mohla být vybrána. Ocenění je pro mě i potvrzením mého životního a pracovního mota, že slovo „nejde“ – neexistuje.
* Co vlastně považujete za svůj největší profesní úspěch?
V zásadě v mé pracovní činnosti patří mezi největší úspěchy obhajoba klientky obviněné ze šesti vražd, která skončila zprošťujícím rozsudkem a v současné době probíhá její odškodnění. Dalším úspěchem může být restituční kauza, při které mým klientům hrozilo, že přijdou o veškerý majetek. Kauza byla různými soudy projednávána 25 let! Moji klienti neměli od počátku právní zastoupení a jako advokátku si mne vzali, až když se z věci zdravotně zhroutili. Nicméně nakonec pro ně celá kauza dopadla šťastně a kromě toho, že o majetek nepřišli, byli také následně odškodněni státem. Myslím si, že se mi dlouhodobě a stabilně v mé práci daří, což mohu považovat také za úspěch.
* S těmito úspěchy je spojen právě Váš „nejsilnější“ případ, na který do konce života – jak sama přiznáváte – nezapomenete…
To je pravda, emočně nejzajímavější je zcela určitě již výše zmíněný případ klientky, která byla obviněna z šesti vražd a kolem níž se roztočil obrovský mediální kolotoč. V rámci řízení však bylo posuzováno 300 případů, z kterých bylo posléze vybráno 13 a z nich následně konečných šest případů. Nikdy nezapomenu na 23. prosinec 2015, kdy byla moje klientka propuštěna z vazební věznice a vezla jsem ji domů k její dceři. Ten okamžik a rozzářené oči její dcery, když jsem jí přivezla maminku domů, si budu pamatovat celý život. Shledání to bylo velmi radostné a hlavně nečekané. Když jsme totiž jely k ní domů do Rumburku, tak jsme kousek před Rumburkem zastavily a já jsem dceři volala, že něco jen potřebuji zjistit a zda se mi může podívat do svého počítače. Tím jsme si ověřily, že je doma, a tak překvapení bylo dokonalé.
* Vzpomenete si, co Vás k právu přivedlo?
Ke studiu práv a k výkonu právnické profese mne inspirovali mí známí a hlavně příbuzní, kteří jsou advokáty a soudci. Na druhou stranu nejsem zcela určitě vyhraněný typ, a tak si myslím, že pokud bych nebyla právničkou, věnovala bych se jiné profesi se stejným zapálením. Určitě by mne bavilo být lékařkou nebo učitelkou. O těchto dvou povoláních jsem už při studiu na základní a střední škole také uvažovala.
* Co pro Vás osobně i pro Vaši další práci titul Právník roku znamená?
Cenou jsem velmi poctěna a chápu ji jako ocenění všech advokátů, kteří pracují v trestní oblasti na základě obhajoby ex ofo a kteří hájí práva svých klientů tak, jak nám velí čest advokátního stavu. Mám za to, že tento typ obhajoby je v dnešní době trochu podceňován či nedoceněn.
Převzetí ceny samozřejmě pro mne znamená další výzvu k dodržování vysokého standardu při obhajobě klientů a také potvrzení toho, že má snaha má další smysl a přínos.
* V jaké kondici se podle Vás nachází česká justice?
Česká justice poskytuje společnosti soudní proces, který je, nebo by měl být, způsobilý narovnat spor a rozhodnout jej, ať už ve prospěch kterékoliv strany, a to za použití státem schválených pravidel – právního řádu. Tento řád nastavuje stranám v rámci možností rovné podmínky a rovněž v rámci možností případnou náhradu či reparaci. To sice považujeme za samozřejmé, ale samozřejmé to být nemusí například v případě občanské války nebo v případě krevní msty, jak se to děje na Balkáně. Z tohoto pohledu tedy česká justice je nastavena správně. Přesto nelze říci, že by byla mezi právníky úplná spokojenost se stavem právní úpravy a s výkonem justice. Z mého pohledu je například stále nedostatek soudců a v řízeních vznikají průtahy, které ovlivňují samotnou kvalitu výsledku sporu. Obecně panuje velmi nízká vymahatelnost práva v praxi, právní předpisy jsou nestabilní a nejsou kvalitní. Setkala jsem se také se soudní sporem, který byl souzen různými soudy 25 let, což je odstrašující. Soudní řízení obecně je komplikované a málo efektivní.
* Jak jste vnímala nedávné útoky na nezávislost justice od některých ústavních činitelů? Máte podobné obavy?
Pokud máte na mysli vyjádření ústavních činitelů ohledně objednávky trestního stíhání, pak jsem se ve své praxi dosud nesetkala s objednávkou trestního stíhání, samozřejmě nemohu vědět, zda nejsou tyto obavy důvodné. Pokud byly tyto obavy veřejně vyřčeny – a to kýmkoliv –, pak by ovšem měly být něčím podloženy, to je pravidlo.
* Jsou podle Vás dostatečně nastaveny kontrolní mechanismy, pokud jde o trestní řízení?
V trestním řízení působí státní zástupce, soudce (zde podotýkám zákonný soudce) a obhájce, případně poškozený, a tito se různým způsobem podílí na samotném procesu. Kontrolu a dodržování práv či povinností obviněného či obžalovaného by měly zajišťovat všechny strany a mají k tomu procesní prostředky. Ve své praxi jsem se nejednou setkala s tím, že státní zástupce navrhl ve své závěrečné řeči pro mého klienta zproštění z důvodu, že v průběhu dokazování nebylo prokázáno, že by se například stal trestný čin. Státních zástupců, kteří dokážou zdravě nahlížet na trestní řízení a výsledky dokazování, si velmi vážím. Byla bych pro to, aby existoval institut zákonného státního zástupce, tedy toho, který je u případu od počátku a zná jednotlivé podrobnosti případu.
* Je možné udělat něco pro to, aby nebyli někteří nespravedlivě obvinění zbytečně „popotahováni“ soudním řízením?
Ano, například by se musel vzít dostatečně v potaz návrh obviněného v přípravném řízení na provedení některých důkazů, které mohou být v jeho prospěch a případně vést k ukončení trestního řízení. Bohužel jsem se setkala většinou s tím, že návrhy obviněného v přípravném řízení se dostatečně nerespektují, berou se spíše jako obstrukce a zamítají se – bez zjevného důvodu. To pak vede k zbytečným soudním řízením. Jindy zase orgány činné v trestním řízení nerespektují obhajobu v přípravném řízení a výslechy provedou bez obhájce, tedy poškodí práva obviněného, což se zase napravuje až v řízení před soudem, kdy na takto provedený důkaz nelze brát ohled. Je to těžké legislativně správně ošetřit s ohledem na zachování správného poměru mezi požadavkem na rychlý a hospodárný průběh trestního řízení, vzhledem k možným obstrukcím, ale v protiváze k právům obviněného. Přesto ze své praxe mám za to, že práva obviněného by měla být lépe legislativně zakotvena, a to proto, že obviněný je nejslabší článek v trestním procesu.
* Jaké největší slabiny má podle Vás český právní řád?
Za největší slabinu českého právního řádu považuji to, že je velmi nepřehledný, ať už pro laika či advokáta. Ostatně nový občanský zákoník přehledný není vůbec a je to nová právní norma. Například živnostenský zákon byl za dobu své existence novelizován snad 150krát, zákoník práce či jiné zákony také mnohokrát. To vše vede k nestabilitě práva a s nestabilitou práva a jeho nepřehledností souvisí velmi nízká právní jistota, protože soudy nestihnou náležitě rozvinout judikaturu. To vše je pak obtížné i pro výklad práva advokáty a ztěžuje nám to práci. Obecně mám za to, že by bylo vhodné právní řád spíše zjednodušit a že není nutné na každý detail vytvářet novou právní normu.
* Co byste naopak zařadila za největší přednosti českého právního řádu?
Po mé zkušenosti s rumburskou kauzou bych zařadila mezi největší přednosti českého právního řádu to, že v něm není zakotven trest smrti. V tomto případě bych si dovolila poukázat právě na nebezpečí možného justičního omylu, který by byl v tomto případ již nenapravitelný.
IVA JÓNOVÁ
Advokátka Iva Jónová zahájila svou pracovní kariéru v podniku Sepap Štětí, poznala také problematiku státní sféry na živnostenském odboru OÚ Litoměřice. Od roku 2013 je advokátkou, která se zaměřuje na právo občanské, obchodní, trestní (především trestné činy drogové, násilné a hospodářské) a rodinné právo.
