ÚTOKY NA NEZÁVISLOST JUSTICE JSOU PODLE ELITNÍCH PRÁVNÍKŮ ÚČELOVÉ
31.1.2018, Hospodářské noviny, str. 18, Jaroslav Kramer
ŠPIČKY ČESKÉHO PRÁVA SE OHRADILY PROTI KRITICE PREMIÉRA BABIŠE, KTERÝ TVRDÍ, ŽE JE MOŽNÉ OBJEDNAT SI TRESTNÍ STÍHÁNÍ.
Zástupci české justice se minulý pátek sešli na jedné z největších letošních právnických událostí, galavečeru Právník roku. Třináctý ročník soutěže pořádané Českou advokátní komorou a společností Epravo. cz se konal pouhý den poté, co v debatě České televize před druhým kolem prezidentských voleb současná hlava státu Miloš Zeman kritizoval nezávislost justice. Reagoval na slova premiéra v demisi Andreje Babiše (ANO), který v Poslanecké sněmovně prohlásil, že je v Česku možné objednat si trestní stíhání. Hospodářské noviny oslovily letošní vítěze Právníka roku a další výrazné osobnosti právnického světa s otázkou, jaký dopad mohou podobné útoky na justici mít. „Zmíněné útoky považuji za zcela účelové a nedomnívám se, že by česká justice nebyla nezávislá a nestranná. Jsou-li takové útoky vedeny z úst vysokých ústavních činitelů, poškozují nejen tyto činitele, ale i soudní moc jako celek,“ říká předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Podle vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové by se měl kdokoliv, kdo má ověřitelné informace a neopírá se pouze o nepodložené subjektivní pocity, obrátit na policii či státní zastupitelství. „V opačném případě hodnotím takové výroky jako nebezpečné veřejné gesto, byť spojené s osobní obhajobou, které může výrazně narušit nejen důvěryhodnost justice, ale zpochybnit institucionální fungování celého státu,“ dodává Bradáčová.
Narušení důvěry i zneužívání práva
Podle Karla Šimky, soudce Nejvyššího správního soudu (NSS), který v letošním Právníkovi roku zvítězil v kategorii Správní právo, je pro politický systém důležité, aby jeho hlavní aktéři vytvářeli důvěru v justici. „Jestliže někteří nejvyšší činitelé říkají, že systém je špatný, a přitom mají obrovskou možnost ovlivnit, jak bude fungovat, tak kde jsme?“ ptá se Šimka. Zároveň se dopadu na společnost zásadně neobává. „Když to uslyší rozumný člověk, tak si především uvědomí, kdo tyto věci říká. Člověk, který je trestně stíhaný. Takže má svaté právo říkat si v zásadě, co chce,“ dodává. Podle Šimkovy kolegyně z NSS Barbary Pořízkové, vítězky v kategorii Finanční právo, jsou obecná a ničím nepodložená obvinění nebezpečná. „Nelze je právě pro jejich obecnost žádným způsobem přezkoumat a následně řešit,“ říká.
Mírnější pohled má na vyjádření premiéra a prezidenta také bývalý ústavní soudce Vojen Güttler. Za útoky na nezávislost justice by je nepovažoval. „Sám nemám obavu o nezávislost naší justice. Přirozeně, že mezi x případy nelze zcela vyloučit, že se konkrétní činitel v konkrétním případě mohl či může chovat unfair,“ říká letošní laureát v kategorii Lidská práva a právo ústavní. Z oslovených právníků je ke kritice justice nejblíže exministryně spravedlnosti, advokátka Daniela Kovářová. „Nelze nevidět rostoucí kriminalizaci a zneužívání práva pro vyřizování osobních účtů. Je ovšem otázkou, jak s nimi bojovat a co proti nim podnikat. Lhát si do vlastní kapsy a popírat zjevné by bylo jen alibistickou politickou korektností, s níž nesouhlasím,“ tvrdí.
Komplikované kauzy nepomáhají
Podle Pavla Rychetského veřejnost nevnímala ani před těmito útoky českou justici jednoznačně pozitivně. „Primárně je příčinou negativního vnímání jednak nepřiměřené trvání medializovaných trestních kauz, například doktora Davida Ratha, s pro veřejnost nepochopitelnými zvraty – odsuzující rozsudek u soudu prvního stupně a zprošťující u soudů druhého stupně nebo dovolacího,“ říká Rychetský. Ostatně na to narážel v televizní debatě i sám prezident Zeman. Kritizoval například kauzu předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové, která byla nejprve nepravomocně odsouzena na 8,5 roku a odvolací soud ji následně osvobodil. To podle Barbary Pořízkové ale automaticky neznamená, že je kauza „objednaná“. „Rozhodně nelze říci o soudci, jehož rozsudek byl následně v další instanci z důvodu jiného právního výkladu zrušen, že soudil na něčí objednávku nebo je špatným soudcem,“ říká Pořízková.
Zvraty jsou „běžné“
I mezi letošními Právníky roku jsou pak ti, kteří ve svých kauzách zažili zvraty. Třeba ústecká advokátka Iva Jónová, která vyhrála v kategorii Trestní právo. Zastupovala zdravotní sestru Věru Marešovou, která byla obžalovaná z vraždy šesti pacientů. Hrozilo jí doživotí a řadu měsíců strávila také ve vazbě. Soudy pak rozhodly o její nevině. „Bohužel jsem se setkala většinou s tím, že návrhy obviněného v přípravném řízení se dostatečně nerespektují, berou se spíše jako obstrukce a zamítají se – bez zjevného důvodu. To pak vede k zbytečným soudním řízením,“ říká Jónová s tím, že jindy zase orgány činné v trestním řízení nerespektují obhajobu v přípravném řízení a například provedou výslechy bez obhájce. To vše může vést k řadě chyb během stíhání lidí. Sama Jónová ale dodává, že se ve své praxi s objednávkou trestního stíhání nesetkala.
Obdobně se Alena Vlachová, výherkyně v kategorii Pro bono, musela probojovat až k Ústavnímu soudu, aby justice odpustila dětem z dětských domovů exekuce za jízdy načerno z dob, kdy se o ně jejich biologičtí rodiče řádně nestarali. „V mnoha směrech existuje stále značná nekonzistentnost judikatury a rozdílné rozhodování obdobných případů, a to někdy i v rozhodnutích Ústavního soudu, právě v důsledku rozdílného přístupu konkrétních lidí,“ uzavírá advokátka.
