Nedělejme z arbitráží otloukánka
8.1.2018, Lidové noviny, str. 14, Martin Maisner
POLEMIKA
Přečetl jsem si článek Martina Kramáře (Má se opravdu vše řešit arbitrážemi? Právo a justice LN, 18. prosince 2017), jímž se velmi jednoznačně a ostře vymezil proti rozhodčímu řízení a prakticky zpochybnil všechna pozitiva rozhodčího řízení. Použil dokonce termínu „iluze spravedlnosti“. To jsou, pane kolego, silná slova.
Nikdo, kdo o rozhodčím řízení ví alespoň minimum, netvrdil, že rozhodčí řízení je vhodné pro řešení všech typů sporů. To ale platí i pro řízení před obecnými soudy. Své by si o tom mohl říci kdokoliv, kdo se soudí o nezaplacenou fakturu ve věci, kde skutkový děj je jasně zdokumentován a jednoznačně prokázán. Přesto na první soudní jednání čekal 18 měsíců a do vydání exekučního titulu mezitím dlužník stačil zkrachovat... Ani kolega Kramář se neodvážil popřít, že rozhodčí řízení je zpravidla rychlé, odborné, neformální a efektivní. Vyniká i lepším vhledem rozhodců do podstaty sporu. To nejsou marketingové nálepky, ale zkrátka realita.
Jistě, lze poukázat na ojedinělé excesy, leč ty se vyskytují v každém oboru – v politice, bankovnictví, zdravotnictví či v advokacii. Přesto si nikdo kvůli pár excesům nedovolí celý obor zavrhnout.
Šance na erudovaný verdikt
Autor článku uvedl více důvodů, proč by si laici měli rozmyslet, zdali rozhodčí smlouvu podepíší. Tak třeba tvrdí, že to není služba ve veřejném zájmu, nýbrž byznys pro rozhodce, protože ti za svoji práci dostávají odměnu. Základní podmínkou způsobilosti být rozhodcem je přitom nezávislost na stranách sporu, což plyne i z toho, že rozhodci dostanou odměnu bez ohledu na to, v čí prospěch rozhodnou.
Kvalita jakékoliv práce, tedy i kvalita rozhodování sporů, záleží především na lidech. Skutečnost, že strany v rozhodčím řízení mají právo zvolit rozhodce, jim zajišťuje, aby spor rozhodovala alespoň jedna osoba s dostatečnou osobní integritou, odbornou erudicí a odvahou rozhodnout. To považuji za zásadní výhodu proti obecným soudům, kde jsou strany závislé na systému přidělování případů konkrétním soudcům bez ohledu na jejich erudici. Kdo si myslí, že všichni soudci jsou s problematikou, kterou rozhodují, důkladně obeznámeni, u soudu asi dlouho nebyl.
Tvrzení, že platné právo poskytuje jen minimální ochranu proti korupci či zneužití svěřené pravomoci rozhodci, je účelové. Právo totiž neposkytuje ochranu proti korupci či zneužití svěřené pravomoci kýmkoliv. Proč tedy pan kolega v této souvislosti ukazuje pouze na rozhodce? Rozhodce přece není vyňat z pravomoci veřejné správy ani pravomoci žádného orgánu a vůči jeho případnému protiprávnímu jednání má kdokoliv stejné právní prostředky jako proti jakékoliv jiné osobě.
K tvrzení, že pravidla rozhodčího řízení jsou sice férová, ale praxe je jiná, nezbývá než konstatovat, že chtěl-li nám kolega Kramář sdělit, že pravidla rozhodčího řízení jsou sice férová, ale v konkrétním případě nejsou dodržována, tak to je přece důvodem ke zrušení rozhodčího nálezu.
Výše poplatků za rozhodčí řízení je závislá na výši žalované částky a zpravidla je nižší než u obecných soudů. Uspěje-li žalobce, jde úhrada nákladů řízení zpravidla k tíži strany, která prohrála. Součástí nákladů soudního řízení je ale i honorář právního zástupce, který je vypočten z výše žalované částky obdobným způsobem jako poplatek za rozhodčí řízení. To v tomto případě panu kolegovi evidentně nevadí.
Kolega Kramář se snaží dovodit, že rozhodci jsou motivováni k nespravedlivému rozhodování, mohlo-li by to ovlivnit jejich budoucí nominace k dalším sporům. Taková představa je však zcestná, neboť jenom šílenec by nominoval do svého sporu rozhodce, o němž je přesvědčen, že jeho názor na věc lze ovlivnit. Nikdo totiž nemůže zaručit, že nemůže být ovlivněn protistranou. Podle mých zkušeností si strany vybírají rozhodce s uznávanou odbornou erudicí a dobrou pověstí, aby vyloučily zpochybnění vydaného rozhodčího nálezu.
Srovnáváme-li rozhodčí řízení s řízením soudním, měli bychom tak činit střízlivě, bez nepodložených a expresivně formulovaných závěrů. Objektivně je třeba říci, že spory vedené v rozhodčím řízení mají v současném světě své místo, stejně jako spory před soudem. To, jak jsou tyto spory vedeny a rozhodovány, pak záleží na lidských a odborných kvalitách těch, kteří rozhodují.
V praxi se zpravidla setkávám s nejostřejší kritikou rozhodčího řízení od těch, kteří v rozhodčím řízení nehledali nezávislost, efektivitu a rovné podmínky, nýbrž možnost rozhodce nějak ovlivnit a s touto koncepcí neuspěli.
Rozhodčí řízení vždy nejostřeji kritizují ti, kteří v něm nehledali nezávislost a rovné podmínky, nýbrž možnost rozhodce nějak ovlivnit
