Karol Hrádela: Není důležité, jestli je člověk orientován vlevo či vpravo, ale zda je poctivý a chytrý
5.2.2017, parlamentnilisty.cz
Karol Hrádela na Facebooku
Jako člověk středu bych asi neměl souhlasit s názory mého kolegy vyjádřenými v jeho příspěvku na facebooku na stav právní prostředí a to zvláště, když jej považuji za „pravičáka“. Přesto jsem za ně vděčný, protože není důležité až tak, jestli je člověk orientován vlevo či vpravo, ale zda je poctivý a chytrý. Tito lidé se většinou na zásadních věcech v zájmu celku dohodnou a navíc často dospívají k stejným závěrům. I já považuji i naše právní prostředí za nepřehledné dokonce i pro odborníky. S kolegou v převážném rozsahu jeho příspěvku jednoznačně souhlasím. Za jeho příspěvek mu děkuji.
Oponuji však jím vyjádřené zásadní tezi o škodlivosti komor s povinným členstvím. Koncem roku 1990 jsem začal funkcionařit v právním prostředí. Byl jsem na návrh z pléna sněmu doplněn do kandidátky a později zvolen i do dozorčí rady a pak k svému překvapení při hlasování jejich členů ze čtyřech kandidátů za předsedu Dozorčí rady Komory komerčních právníků České republiky. Tuto funkci jsem vykonával až do sloučení této komory s Českou advokátní komorou v roce 1996. V ní jsem působil po sloučení těchto komor jako předseda kontrolní rady a později jako člen kontrolní rady. Bafuňařil jsem v komoře s povinným členstvím přes dvacet let, než jsem se postupně soustředil na žádost tehdejšího předsedy Jednoty českých právníků JUDr. Motejla, na funkci předsedy Kontrolní komise Jednoty českých právníků navazující na tradici Jednoty právnické v Praze z r. 1864 přerušenou jen ve válečném období. Snad proto něco málo o chodu komor ať s povinným či dobrovolným členstvím vím a mohu posoudit jejich přínos i škodlivost. Je o mně navíc známo, že jsem často kritizoval představenstva komor a to i na sněmech. Snad proto, a to i s ohledem na skutečnost, že již 3 roky nepůsobím jako funkcionář v komoře s povinným členstvím, mne nebude nikdo považovat za podjatého a prosazujícího něčí specifické zájmy.
Setkal jsem se s mnoha problémy u advokátů, s jejich trestnou činností, s porušováním povinností vůči klientům, komoře atd. To vše je pravda. Stejně tak jsem ale snad až ke svému překvapení viděl upřímnou snahu drtivé většiny členů kontrolních orgánů těchto komor na poctivém prosazování zákona, byť jejich možnosti jsou omezené. Pro mne však nejzávažnějším argumentem pro hodnocení potřebnosti či zbytečnosti komor bylo to, že v době, kdy bylo možné poskytovat právní služby po živnostensku, drtivá většina stížností, která se mi dostala do rukou, nebyla na advokáty či komerční právníky, ale na lidi s takovýmto oprávněním nebo na ty, co vůbec žádné oprávnění neměli. Přes všechny nedostatky komor s povinným členstvím jsem bytostně přesvědčen, že jejich existence je oprávněná a potřebná a to přesto, že na logicky existující chyby v jejich činnosti budu i nadále poukazovat. To však neznamená, že zároveň nevidím to, co dobrého prosadili například představitelé ČAK, byť by toho možná mohlo být i více. S tezí o nepotřebnosti komor s povinným členstvím tak přes všechny výhrady k nim zásadně nesouhlasím.
