Trump je gentleman
30.1.2017, Lidové noviny, str. 11, Karel Čermák
ÚHEL POHLEDU
Inaugurační projev nového amerického prezidenta jakoby recykloval historii. Leccos z toho už tady bylo
Mnozí posluchači a čtenáři Trumpova inauguračního projevu, hlavně ti starší, museli mít pocit, že leccos z jeho obsahu tady už kdysi bylo.
Třeba o tom, jak se vláda vrátí od establishmentu zpět do rukou lidu, se pělo už při Velké francouzské revoluci ve slavné Marseillaise. „Vzhůru, děti vlasti, přiblížil se den vaší slávy!“Ato ani nemluvíme o Janu Amosu Komenském, který českému lidu sliboval „návrat vlády věcí tvých“ už někdy v roce 1650.
America first?
Taky heslo „America first“, tedy že na prvním místě musí být vždy USA, tak úplně originální není. Německá píseň „Deutschland, Deutschland über alles“ nám sděluje v podstatě totéž, tedy „Germany first“. Stala se národní hymnou německou, podobně jako Marseillaisa francouzskou.
O vytvoření spousty nových pracovních míst, tzv. jobs, a o obnově infrastruktury se v Německu bájilo už v r. 1933. A nejen bájilo, ono k tomu při výstavbě dálnic a zbrojního průmyslu opravdu došlo. Pro Němce vznikly miliony nových pracovních míst a nezaměstnanost klesla na nulu.
Zeď tady rovněž už kdysi byla. Ne sice na hranicích s Mexikem, ale v Berlíně. Byla postavena v r. 1961 a enderáci si ji museli i sami zaplatit. Byla ale o dost kratší, a tedy levnější než ta plánovaná v Mexiku. Bourání zdi a celé železné opony na četných dalších hranicích (včetně našich) pak sice zase stálo po roce ’89 plno peněz, ale oddechli jsme si na obou stranách zdi.
Pozoruhodná je i snadnost, s jakou Donald Trump používá slova „workers“. Ještě překvapivější jsou rozpaky překladatelů, jak výraz přeložit do češtiny. „Dělníci“ jim připadají v době programátorů informační techniky dost starobylí, „pracovníci“ zase nevyjadřují rozdíl mezi příslušníky establishmentu a vlastenecky cítícím lidem. Jako výstižný překlad lze doporučit termín „pracující“, a ještě lépe „pracující lid“. S tím máme u nás zkušenosti a výborně se to osvědčilo od Gottwalda po Husáka. Z předchozích řádek lze vyvodit jen to, že nás čekají turbulentní a neklidné doby, které mohou trvat i pěkných pár desítek let. Rozhodně nikdo nehodlá upírat Američanům právo na svobodnou volbu prezidenta. Právo na svobodné volby ostatně nikdo neupíral ani Němcům v roce 1933. Také právo na referendum Němcům nikdo nebral a oni tohoto práva ve stejném roce 1933 využili a vystoupili ze Společnosti národů.
My Češi jsme si svobodných voleb zase užili v letech 1946 a 1948. Následky svobodné volby nemusí být z delší historické perspektivy vždy blahodárné, ať už pro jednotlivce, nebo pro různá společenství, jako jsou národy, státy nebo různé nadnárodní útvary včetně EU.
Gentleman za jiných okolností
Je předčasné Trumpovi cokoliv podsouvat a nelze ho ani s nikým z minulosti jednoduše srovnávat. Okolnosti současného světa jsou jiné. Jaký pro historii Trump nakonec bude, o tom rozhodne on sám. Říkat, že každý má své zájmy a je oprávněn je prosazovat, zní sympaticky do chvíle, kdy se různé zájmy střetnou a rozhoduje se o metodách jejich prosazování.
V tuto chvíli můžeme jen doufat, že Trump je gentleman. Stojí za ním dvě staletí ušlechtilých demokratických tradic, snad k nim přihlédne.
Až bude někdo za sto let prohlašovat, že autor tohoto článku byl fascinován Trumpem, což byl jak známo pěkný darebák, tak nechť mu budoucí čtenář nevěří. Jaký Trump bude, to se teprve uvidí. Přesto chce autor věřit, že Trump je gentleman.
Nu, a pro budoucího Pasáčka, který bude za těch sto let z pověření šéfa po tomto článku pátrat, důležitá informace. Bylo to v Lidových novinách začátkem r. 2017, a to takhle vpravo nahoře. Mocnářova paměť bude jistě i pak mstivě sloní a papežsky neomylná. Bohužel?
***
Jaký pro historii Trump nakonec bude, o tom rozhodne on sám. Říkat, že každý má své zájmy a je oprávněn je prosazovat, zní sympaticky do chvíle, kdy se různé zájmy střetnou a rozhoduje se o metodách jejich prosazování.
