Anketa: Co bylo událostí roku 2016 v české justici?
30.12.2016, ceska-justice.cz
Co je podle osobností české justice letošní událostí roku? Zatímco v loňské anketě výrazně kralovalo narovnání soudcovských platů, letos odpověď není jednoznačná. Oslovení respondeti často uváděli nález Ústavního soudu, který ponechal v platnosti vyhlášku ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu státních zastupitelství a konstatoval, že i v přípravném řízení se žalobci musejí obracet na místně příslušný soud určený v souladu s trestním řádem a právem na zákonného soudce. Další z výrazných událostí roku 2016 je pak zrušení rozsudku nad Davidem Rathem a spol. Vrchním soudem v Praze.
Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu
Z pohledu předsedy Nejvyššího soudu bylo pro mne tím nejdůležitějším, že do roku 2016 vstupoval náš soud s novými předsedy obou kolegií. To trestní vede odbornou veřejností uznávaný kolega JUDr. František Púry, Ph.D. a občanskoprávní a obchodní kolegium se může opírat o dlouholeté zkušenosti a managerské schopnosti JUDr. Vladimíra Kůrky. Jsem rád, že uplynulých 12 měsíců potvrdilo, jak dobrá to byla volba nejen pro Nejvyšší soud, ale zaregistroval jsem podobnou odezvu napříč celou naší justicí.
Z „událostí“, se kterými doposud není Nejvyšší soud tak úzce spojen, respektive, zapojil se po boku dalších bezmála 14.000 institucí, pak vítám zavedení veřejného registru smluv. Jsem jednoznačně pro širší veřejnou kontrolu hospodaření státních institucí a tento registr tomu účinně napomáhá. Své smlouvy samozřejmě transparentně zveřejňuje i Nejvyšší soud.
Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze
Předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. Reprofoto: ČT
Zrušení rozsudku nad Davidem Rathem a spol. Vrchním soudem v Praze. Zdůrazňuji, že takto odpovídám, aniž bych znal odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (Libor Vávra odpovídal ještě před jeho dokončením pozn. red.)
Jan Kudrna, ústavní právník, člen Legislativní rady vlády
Jan Kudrna
Pokud se jedná o justici, nevím, zda se jedná o události roku, ale svou pozornost si, myslím, zaslouží stíhání činů, které souvisejí s koncem vlády premiéra Nečase. Ať už se jedná o doktrinárně zajímavou otázku, kde leží hranice mezi politickým jednáním a korupcí, nebo o otázku praktickou, kterou je prokazování některých činů z uvedeného okruhu.
Pozornost si jistě zaslouží také určitý procesní zvrat v případu Davida Ratha.
V mém oboru ústavního práva sleduji s velkým zájmem řešení otázky (ne)odpovědnosti prezidenta republiky. A mimořádně zajímavá je otázka, k níž se nyní vyjadřuje ve formě stanoviska Nejvyšší soud, a sice, zda může být omezena svéprávnost osoby k výkonu volebního práva.
Martin Plíšek (TOP 09), poslanec, člen ústavně právního výboru
Právní expert TOP 09 Martin Plíšek Foto: TOP 09
Podle mého názoru se událostí roku stal rozsudek vrchního soudu v kauze Davida Ratha a spol. Nejen v tomto, ale i v jiných známých soudních případech se právo nalézá až pod vlivem zásahů vyšších soudních instancí, což dokládá, v jakém stavu je často kvalita prvoinstančních soudních rozhodnutí. To neúměrně prodlužuje soudní rozhodování a podlamuje důvěru občanů v justici. Rychlejšímu a modernějšímu pojetí soudních řízení měly podle programového prohlášení vlády napomoci nové procesní předpisy, tedy trestní řád a občanský soudní řád. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán bohužel tento důležitý závazek vlády nesplní.
Miloslav Sedláček, předseda KS v Plzni
Podle mého názoru je personální „událostí“ kandidatura takové osobnosti, jako je JUDr. Drápal, na místo předsedy Krajského soudu v Praze. Z hlediska případného dopadu na justici pak chystaná novela insolvenčního zákona, byť by se její dopad projevil až v budoucnosti.
Adam Černý, advokát
Za událost roku 2016 v české justici považuji nález Ústavního soudu ze dne 19.4.2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, a to v celém jeho kontextu, neboť příkladně dokládá tristní situaci, v jaké se česká justice v současné době nachází. Ústavní soud sice vyložil, že ústavně konformním výkladem § 26 trestního řádu, souladným s čl. 38 odst. 1 Listiny, je nutno dospět k takovému závěru, že pokud příslušný návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v § 18 trestního řádu, současně však své rozhodnutí relativizoval velmi sporným způsobem tak, že ústavně konformní výklad trestního řádu by měl být aplikován až do budoucna. Skutečnost, že doposud orgány činné v trestním řízení nerespektovaly výslovné znění zákona, by tak měla zůstat bez jakýchkoli následků.
Tomáš Sokol, advokát a prezident Unie obhájců, bývalý ministr
Prezident Unie obhájců Tomáš Sokol Foto: archiv
Nedávno jsem v podobné anketě odpovídal a jako nejvýznamnější událost jsem označil nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 4/14, týkající se místní příslušnosti soudů k rozhodnutím v přípravném řízení. Vcelku logicky tedy nebudu moci napsat nic jiného a asi tím pádem nebudu příliš originální.
Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu
Domnívám se, že nejdůležitější je, že se nic nestalo…
Tomáš Grygar, student Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a držitel 1. a 2. místa v Monseho studentské vědecké soutěži 2015/16
Za nejvýznamnější událost v justici za tento rok jednoznačně považuji vyhlášení nálezu Ústavního soudu (Pl. ÚS 4/14), kterou se stanovil „ústavně konformní“ výklad vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu státního zastupitelství ve vztahu k příslušnosti soudu v přípravném řízení trestním. Nelze akceptovat, aby si státní zastupitelství mohlo svévolně vybírat soud, který bude rozhodovat o jeho návrzích. To by bylo porušením práva na zákonného soudce a zásady rovnosti zbraní, jelikož osoba, proti níž se řízení vede, možnost vybrat si soud také nemá. Byť osobně plně souhlasím s disentujícími soudci V. Sládečkem, J. Musilem a R. Suchánkem, že napadená ustanovení vyhlášky měla být zrušena, nález Ústavního soudu i tak vítám, jelikož Ústavní soud alespoň konstatoval, že návrhy státních zástupců krajských a vrchních státních zastupitelství v přípravném řízení trestním musí s ohledem na ústavně garantované právo na zákonného soudce směřovat vůči obecně příslušnému okresnímu soudu podle § 18 trestního řádu. Škoda jen, že nález nepřišel dřív. Jak si totiž správně povšiml Felix Frankfurter: „Historie svobody je z velké části historií udržování procesních záruk.“
Martin Vychopeň, předseda České advokátní komory
Předseda České advokátní komory Martin Vychopeň Foto: archiv
Podle předsedy České advokátní komory Martina Vychopeně se dá hovořit o dvou rozhodnutích, která na příští léta ovlivní jak rozhodování coby profesní organizace, tak výkon činnosti jednotlivých advokátů. „Z hlediska fungování advokacie jako samosprávného stavu lze jistě považovat za důležitý nález ÚS sp. zn. II. ÚS 443/16, kterým se Ústavní soud vyslovil k otázce uznání zahraničního vzdělání pro účely zápisu do seznamu advokátních koncipientů,“ říká Vychopeň. „Byť v daném rozhodnutí Ústavní soud vyslovil závěr, že při hodnocení slučitelnosti zahraničního vzdělání se vzděláním tuzemským nelze přihlížet pouze k získaným znalostem práva, ale je nutné přihlížet i k získaným právnickým dovednostem a případné právní praxi žadatele o zápis do seznamu koncipientů, na druhou stranu zdůraznil, že České advokátní komoře i nadále přísluší pravomoc hodnotit zákonné požadavky pro zápis do seznamu advokátních koncipientů.“ Jak dále předseda ČAK uvádí, Ústavní soud rovněž uvedl, že závěry z daného případu nelze zobecňovat tak, že by právo absolventů zahraničních právnických fakult na svobodnou volbu povolání mělo vždy paušálně převážit nad zájmem na ochraně kvalifikovanosti a profesionality poskytování právních služeb v České republice. V tomto směru lze tedy očekávat, že dojde k podstatným změnám aplikační praxe.
Druhá z věcí se týká přijaté legislativy. „Veskrze negativní dopady může přinést rovněž novela trestního zákoníku č. 163/2016 Sb., která s účinností od 1. 7. 2016 uzákonila trestnost přípravy trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 tr.z.). Komora proti návrhu intenzivně, leč bezvýsledně protestovala. Novela zakotvila možnost trestněprávního postihu advokátů za poskytnutí právní porady ohledně daňových povinností klienta. Jde o nepřípustné rozšiřování trestnosti jednání a významný zásah do právního postavení advokátů,“ kritizuje Vychopeň přijatý návrh.
Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory
Prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková Foto: EK
„Není překvapující, že pro soudní exekutory je nejpodstatnější událostí roku zcela nekoncepční rozhodnutí ministra spravedlnosti snížit naši odměnu,“ komentuje Pelikánovu vyhlášku vydanou v závěru roku prezidentka Exekutorské komory ČR Pavla Fučíková. „Celý rok jsme se snažili a přinášeli ministru Pelikánovi argumenty, proč je toto nesystémové opatření špatné, co způsobí a co naopak nezpůsobí. Ministr někdy vypadal, že nás poslouchá, jindy nás zcela ignoroval. Obávám se, že rozhodnuto bylo již dopředu a že debata o tarifu byla vlastně jen na oko. Ministr je totiž přesvědčený, že máme vysoké příjmy, a rovněž se domnívá, že je nás příliš mnoho. A podle toho také jedná.“ Problémem podle Fučíkové je, že odměna exekutora je stanovena jen ministerskou vyhláškou a nad jejím schvalováním má plnou kontrolu ministr spravedlnosti a legislativní proces nepodléhá demokratické a kritické diskusi. Potom se jeví jako zcela lhostejné, že exekutoři přišli s mnoha argumenty na obranu tarifu, a nelze nezmínit, že v tom nebyli sami, podpořili je mnozí další, kterým patří náš velký dík, připomíná prezidentka EK. „Ale co na plat, nová tarifní vyhláška je realitou, protože ministr dal přednost jednoduchému a líbivému opatření, které omezí neoblíbené exekutory a získá jemu a jeho politickému subjektu tolik potřebné politické body. Celá anabáze s tarifem však pro nás nekončí. Považujeme za naši stavovskou povinnost a čest udělat vše pro to, abychom zabránili nekoncepčním návrhům, které ve svém důsledku sníží vykonatelnost práva. K tomu pak využijeme veškeré možnosti včetně iniciace ústavní stížnosti právě proti tarifní vyhlášce!“
Václav Vlk, advokát, člen prezidia a mluvčí Unie obhájců ČR
Pro mě je událostí roku 2016 nikoliv rozhodnutí či snad personálie, ale daňové zákonodárství, přístup k němu a k vládnutí, kdy právní norma přináší vědomě zlo. A smutný postoj Ústavního soudu k této věci.
První jest kontrolní hlášení DPH, které a) administrativně zatěžuje ty, kteří tento stát živí, b) chce kontrolovat, co děláte, s kým děláte a jak děláte na 100% c) v duchu této logiky bere svobodu a přináší zátěž bez protihodnoty. Nemluvě o zneužívání nástroje proti daňovým poplatníkům. Vyplňování kontrolního hlášení, ale i dále zmíněna EET, to je jak nechat vězně kopat svůj hrob a pak je do něj naházet. Argumentace Ústavního soudu o kontrolním hlášení je bohužel chabá a žalostná, míjí se s principem rovnováhy stát x občan, ignoruje ochranu soukromí, konsekvence vedoucí k totalitě. K rozhodování o takových věcech je třeba nikoliv právní krasopis a sličné právní úvahy, ale argumenty opřít o historii, poučení z ní, o literaturu popisující zdroje a mechanismy diktatur. Znám řadu soudců Ústavního soudu a vážím si jejich osobností i lidských vlastností, a pravě proto jejich rozhodnuti nechápu.
Ve věcech daňových správně platí, že zákon musí svěřit úřadu prakticky dvojjedinou roli soudce/kat, jinak by výběr dani nefungoval. Ale musí každé pravidlo a zákon měřit tím, zda to nešlo udělat šetrněji k občanům, k firmám, zda je zvolený způsob skutečně nejméně obtěžující nebo z těch nejméně obtěžujících a omezujících svobodu a intimitu volného prostoru. Zda daňová evidence tohoto typu není duplicitní, zatěžující, nahrazující jiné funkce státu na úkor jeho občanů. Zda není břemeno nesmyslné, když povinnost další DPH evidence zůstala zachována.
Jakoby ústavní soudci opomněli, že jejich posláním je i hájit práva minorit, kterou překvapivě muže být i skupina plátců DPH. Ve volbách nikdy nemohou získat kupříkladu takové kvórum, aby mohli v politické soutěži svobodně podobné povinnosti rušit, na rozdíl třeba od zaměstnanců státu, důchodců, policistů, matek s dětmi etc. Lakmusový papírek reakce na povinnost a shromažďování údajů vyšel pro zastánce moci a kontroly velmi dobře. A s ním se veze další zlo, EET. Právní norma která má ve vínku kontrolu on-line 24/7 nad tokem peněz. Kde je svoboda? Současně právní norma, která jako morální normu zavádí anonymní udavačství. Jak obstojí před Ústavním soudem? Jak ji před něj postavit? A co vše hrozí, když je schválně nastavena tak, ze vás zruinuje, než se s ní dostanete před soud, natož před soud ústavní. Těm, kteří nad kontrolou jásají, bych doporučil k letmému studiu třeba Presidio Modelo, kam se usilovně řítíme.
