Pomozme advokátům s rozjezdem nových platforem
9.12.2016, Právní rádce, str. 26
Místopředseda České advokátní komory Antonín Mokrý bude za rok v čele Rady evropských advokátních komor. Jak se staví ke stále sílícím debatám o průlomu do principu, že výlučně jen advokáti se mohou majetkově podílet na společnostech poskytujících právní služby? A jaké úkoly mají ve vztahu k inovacím národní advokátní komory?
* V příštím roce končíte jako místopředseda současného představenstva České advokátní komory. Od roku 2018 zároveň budete na jeden rok prezidentem Rady evropských advokátních komor (CCBE). Budete tedy znovu kandidovat do vedení České advokátní komory?
Původně jsem, s ohledem na to, že moje prezidentství v CCBE by se jeden rok překrývalo s funkčním obdobím představenstva, neuvažoval o případném pokračování. Uvědomil jsem si ale, že bychom i následující roky potřebovali, aby měla komora úzké propojení se CCBE, a tak nakonec zřejmě budu kandidovat. Přesvědčovali mě o tom mnozí kolegové, kteří do představenstva kandidovat chtějí.
* Pro komoru by to byl jedinečný přístup do Evropy…
Česká advokátní komora má svou „reprezentaci“ v Bruselu, která získává informace z dění v evropských institucích. Logicky se však vyplatí, když je ve vedení Rady evropských advokátních komor nebo v jejích důležitých výborech někdo z vedení České advokátní komory. Je to praktické nejen z informativních, ale i prestižních důvodů a nepřichází to zas tak často. Plnoprávných členských zemí je dnes v CCBE 32 a skrze jejich advokátní komory Rada reprezentuje přes jeden milion evropských advokátů.
* A vás osobně láká představa podílet se i nadále na vedení české komory?
Se zahraničím pracuji už od počátku 90. let a stále to vnímám jako povinnost vůči profesi. Říkám si, že někdo by tyto věci v advokacii dělat měl.
* Pokud si dobře pamatuji poslední sněm ČAK, zas tak velký zájem o účast na vedení mezi advokáty není…
Tak málo lidí na kandidátce do představenstva přece jen nebylo. Nicméně z pohledu materiální satisfakce to pro advokáty, a zvláště ty mladé, asi není atraktivní. Musí si vybudovat pozici. Založení vlastní kanceláře či práce v rámci menšího sdružení není jednoduchá. Zájem tak projevují víceméně starší advokáti, kteří jsou v rámci kanceláří zastupitelní. Je to škoda. V odborných komisích a sekcích bychom totiž často potřebovali slyšet hlas mladších advokátů. Proto tak v CCBE navazujeme čím dál užší spolupráci například s Mezinárodní asociací mladých advokátů (AIJA).
* Vraťme se k CCBE. Pro řadu advokátů je to stále vzdálená organizace. Proč?
Zabývají se svou odbornou prací pro klientelu. Není to jednoduché, práce přes víkendy je běžná. Chápu, že advokáti pro tyto věci nacházejí místo až tehdy, když mají například vlastní problém v mezinárodním kontextu. Mohou se dostat do konfliktního stavu s profesními orgány jiného státu. Prostřednictvím svých domovských komor se mohou obrátit na CCBE s dotazem, žádostí o intervenci, případně požádají o mediační činnost. Obracejí se na CCBE někdy i přímo, pokud mají za to, že je na nich jako na advokátech pácháno nějaké bezpráví a jejich domovské orgány se za ně dostatečně nepostavily.
* Velký úkol CCBE je také komunikace s vrcholnými evropskými orgány, třeba v oblasti legislativy. Co byste zmínil jako hlavní úspěch?
Nejvíce jsme přikládali ruku k dílu v případě směrnice o usazování advokátů. Myslím, že směrnice, tak jak jsou, byly přijaty hlavně zásluhou CCBE. Zasazovali jsme se o to, aby advokáti z členské země mohli působit i na území jiného členského státu za ne příliš složitých podmínek zařazení. To se podařilo takovým způsobem, že advokacie byla jednou z prvních regulovaných profesí, která takového stupně svobody pohybu dosáhla. Bereme to jako velkou výhodu. Dále to jsou zdánlivě drobné věci v četných evropských směrnicích či nařízeních. Jenom namátkou bych jmenoval veřejné zakázky, zkrácení nejdelší doby uskladňování dat u telekomunikačních operátorů, zmírnění rozsahu ohlašovací povinnosti advokátů u tzv. money launderingu. Tvoří-li se jakékoliv směrnice, například v otázce ochrany dat nebo spotřebitelských otázek, komise začíná dialog s těmi, kdo se k tomu mají vyjadřovat. Pokud se to dotýká právního státu, justice a právních služeb či například individuálních svobod, oslovuje nás jako jedny z prvních. My se pak scházíme s příslušnými úředníky a návrhy konzultujeme, přesvědčujeme je o potřebě případných změn...
* A v nedávné době?
Z těch novějších, jak jsem již uvedl, je to především zjednodušení systému vypisování veřejných zakázek pro poskytovatele právních služeb.
* Činnost CCBE má dopad také pro řadu okolních zemí…
Sdružujeme takzvané pozorovatelské členy, kteří se rekrutují ze zemí, jež hodlají v budoucnu přistoupit do Evropské unie. Pořádáme odborné porady státům, které pracují na vytvoření adekvátního systému včetně záruk svobody a nezávislosti advokátní profese. Znají základní premisy, některé věci ale objevují za pochodu. Dojíždíme na pravidelné semináře, setkání a přednášky například do Albánie, Moldavska, Gruzie, na Ukrajinu a do dalších zemí. Konáme pravidelně každý rok setkání se zástupci japonské a čínské advokátní komory, abychom se vzájemně informovali o nejnovějších trendech a dění. Četná setkání během roku absolvujeme se zástupci dalších mezinárodních advokátních organizací.
* Do čela Rady evropských advokátních komor půjdete od roku 2018. Nečeká vás z hlediska aktuálního dění jednoduchá doba. Bude těžké udržet jednotu advokátního stavu?
V politické rovině se dějí převratné změny, které signalizují, že se Evropa začne měnit. Jak v souvislosti s velkou migrační vlnou, tak s otázkou bezpečnosti dochází paradoxně k určitému rozvolňování disciplíny a nedůvěry v centrální orgány unie, zejména pokud jde o četnost jejich regulací. To se ukazuje i v projevech čelných politiků napříč Evropskou unií. Bruselské instituce si z toho budou muset vzít ponaučení. Silný trend integrace, až federalizace Evropy, který před migrační krizí kulminoval, doznal zpětného chodu. Budeme se vracet k většímu rozvolnění a silnějšímu slovu některých členských států nebo jejich určitých zájmových koalic. Budeme se možná více vracet ke koncentraci na ekonomické otázky.
* Projeví se to dění na fungování CCBE?
My jsme přesvědčeni, že se právnická profese štěpit nebude. Tlak vzniká zvenčí, nikoliv zevnitř. Zůstanou základní instituty, které jsme pro celou evropskou advokacii vybudovali. K nim patří i volná prostupnost hranic a možnost usazovat se v jiných zemích. Úprava volného pohybu právních služeb advokátů je stále poučná i pro jiné profese.
* Co jsou nejaktuálnější témata pro CCBE v následujícím roce?
Příští rok stojí především před mým kolegou Ruthvenem Gemmelem, který bude hlavní osobností CCBE v roce 2017. Je původem skotský silicitor, což je paradoxní situace. Bude vést CCBE v roce, kdy by pravděpodobně mělo dojít k tzv. brexitu. Měl by vést jednání, která se budou dotýkat možných souvislostí rozdělení. Nebude však na to sám, ty věci již nyní s předstihem analyzujeme. Založili jsme pro to zvláštní pracovní skupinu. Pracujeme na tom, jakým způsobem se bude řešit ukotvení Spojeného království například v rámci evropských konvencí. Kromě hmotněprávních otázek budeme debatovat i procedurální záležitosti, například jak udržet volný pohyb advokátů. Doufám, že Britové si nebudou přát nic jiného, popíralo by to vše, co jsme doposud budovali.
Inovace v poskytování právních služeb
* Pro Evropu jsou zároveň důležitým tématem samotné změny v poskytování právních služeb. Například Velká Británie umožnila v roce 2007 zapojení alternativních poskytovatelů.
Pamatuji si, když začala Británie uvažovat o založení alternativních podnikatelských struktur (ABS), kdy do právnických firem mohou z hlediska majetkového vstupovat i podnikatelé z jiných byznysových sfér. Byl to velký poprask.
* Přibližně v téže době Evropská komise řešila, zda tradiční uspořádání subjektů v advokacii nebrání většímu rozvinutí trhu právních služeb, a tedy celkovému ekonomickému růstu v unii.
Britové chtěli povzbudit trh a mysleli si, že bude tržní prostředí více konkurenceschopné. Že do právního byznysu půjdou peníze i z jiných oblastí, jako je bankovnictví a pojišťovnictví. To se neukázalo jako úplně jednoznačné. Dnes tam fungují už čtyři tisíce alternativních subjektů a z hlediska obratů nedošlo k nějak podstatnému růstu oproti dřívějšímu stavu. Nicméně se zatím také neukázalo, že by vznik těchto alternativních struktur spustil například vlnu stížností z hlediska ochrany klientů, tedy k porušení základních principů advokacie, jako je nezávislost, mlčenlivost či kolize zájmů. Zatím tedy nejsou důkazy o tom, že by se jednalo o nějaký extrémně škodlivý trend. Začala o tom hovořit třeba i americká advokátní komora. Ve smyslu, že je nutné ještě chvíli vyčkat a bedlivě situaci monitorovat.
* Jak se k tomu budete stavět?
Otázka zní, do jaké míry mohu jako prezident takovéto nadnárodní profesní organizace změnit náhled a filozofii, i pokud bych chtěl. My jsme demokratický orgán, o základních pozicích se hlasuje v plénu, prezident a viceprezidenti mohou maximálně předkládat návrhy. Osobně si myslím, že si změnu náhledu na tyto otázky vynutí sama doba velkých změn, které přicházejí. Už dnes některé advokátní firmy připouštějí, že by možná bylo výhodné se majetkově či manažersky propojit s vývojáři inteligentních informačních systémů a aplikací apod.
* A existuje stanovisko CCBE? Nenazval bych ho vyhraněně protestním, spíše opatrným. Ale pořád existuje majorita evropských zemí, které nejsou srozuměny s tím, že by se měly právní služby tímto způsobem rozvíjet.
* Včetně České republiky?
Ano. Pokud to projde dlouhodobějším testem únosnosti z hlediska „škodlivosti pro společnost“, osobně bych do budoucna nevylučoval průlom do principu, že výlučně jenom advokáti se mohou majetkově podílet na společnostech oprávněných poskytovat právní služby. Nicméně zdůrazňuji, že umožnění ABS by předpokládalo striktní regulaci takových majetkových struktur. Anonymní vlastnictví to podle mě zcela vylučuje. I ve Velké Británii existuje poměrně striktní regulace ABS. Určitě i dnes najdeme v Česku advokáty, kterým by nevadilo spolupracovat s velkými korporacemi. Profese se mění i z pohledu digitalizace, inovace v informačních technologiích. Očekávám v nedaleké budoucnosti určité zásahy do některých tradičních schémat, jež se považovala za zcela nepřekonatelná.
* A je Česká advokátní komora otevřena k debatám?
Teď to tématem rozhodně není. Nesmíme též zapomenout, že něco takového by předpokládalo změnu zákonů. Pro českou ani evropskou advokacii to rozhodně není priorita. Debatám se však rozhodně nebudeme vyhýbat.
* Co budou muset advokáti měnit na své práci?
Změnit způsob výkonu své profese tak, že se budou více orientovat na nejrůznější nové platformy poskytování právních služeb. Bude se měnit i organizace „kamenných“ kanceláří. Zameteme si před vlastním prahem, zbytněli jsme a zvykli jsme si na současnou podobu. Mladí si ale uvědomují, že budou muset advokacii vnímat trochu jinak. Pro příští představenstvo České advokátní komory bude výzvou, aby s těmito trendy stačila držet dech.
* Jak by to mohlo vypadat konkrétně?
Že by formulovala své priority na bázi pomoci advokátům s rozjezdem nových forem. Aby věděli, jaké možnosti před nimi stojí a jaká mají východiska. Případně dala do on-line rozvoje finanční prostředky a vytvořila advokátům prostor, kde to mohou uplatnit. Přenos informací a dat po sítích a jejich bezpečné ukládání je další prioritou. I tady může komora vytvořit pro advokáty potřebné zázemí.
* Najdeme tak proaktivní lidi i v současném představenstvu?
Rozhodně. Nejsme zakotveni před 20 lety a držíme prst na tepu doby. Snažíme se všechny nové trendy postihnout, získat dostatek informací a analyzovat.
Problémy s koncipienty
* Když hovoříme o České advokátní komoře, řada advokátů se obává, že se snaží postupnými kroky zpřísnit možnosti přístupu do profese. Je to tak?
Nikoliv, a to mluvím za sebe. Prvoplánově neexistuje politika, která by měla za cíl omezit počet přistupujících do advokátní profese. Otázka spíš zní, zda jsou adepti po své koncipientské době dostatečně připraveni do profese vstoupit. Úroveň připravenosti se snižuje. Koncipienti nejsou mnohdy v rámci svých kanceláří dostatečně vychováváni, jsou využíváni ke strojové práci a někdy si jich školitelé téměř vůbec nevšímají. Nejsou pouštěni k odpovědnější práci. Naopak někteří kandidáti jsou připraveni výborně, tedy pro některé je tříletá doba dostatečná.
* Jak z toho ven?
Prodloužení doby koncipientství v tom podle mého názoru nebude hrát žádnou roli. Mohla by se například udělat obměna zkušebních orgánů tak, aby přišli mladší lidé, kteří by více akcentovali praktickou stránku zkoušky a nespokojili se pouze s akademickou znalostí problematiky. A možná byli jako zkušební komisaři někdy i přísnější…
* A co samotné vzdělávání?
Opět hovořím za sebe. Přitvrdil bych nejenom v otázce výuky ve formě vzdělávání v rámci kanceláře, což stagnuje, ale zvýšil bych též intenzitu v rámci centrálního školení. Koncipienti by mohli získávat kredity nejenom v základních, tedy povinných přednáškách, ale mohli by si také přibírat témata, která by je směřovala do specializace. Ta časem mladým lidem pomůže, aby se profesně zařadili. Také vytvořit nějakou formu specializace samotných advokátů by rozhodně nebylo od věci. Slyšíme od mnohých, že by o to měli zájem, a jsou přesvědčeni, že by jim to pomohlo v získávání klientely, pokud by dosáhli na nějakou dodatečnou certifikaci.
***
Osobně bych do budoucna nevylučoval průlom do principu, že výlučně jenom advokáti se mohou majetkově podílet na společnostech oprávněných poskytovat právní služby. ANTONÍN MOKRÝ V roce 1990 absolvoval Antonín Mokrý několikaměsíční kurz obchodního práva při Centru pro komerční právnická studia na Queen Mary and Westfield College Univerzity v Londýně, v rámci něhož vykonával praktickou část stáže v jedné ze specializovaných barristerských komor Four Essex Court v londýnské City. To jej přivedlo k práci v Mezinárodní asociaci mladých advokátů (AIJA), v níž působil osm let jako prezidentský zástupce pro Českou republiku. V současnosti nastupuje na post prvního viceprezidenta v evropské organizaci advokátních komor – CCBE (Conseil des barreaux européens), je čestný člen COMBAR se sídlem v Londýně a místopředseda České advokátní komory. Komoru také sedm let zastupoval v mezinárodní organizaci UIA. Mezi jeho soukromé koníčky patří literatura a film. Také rád cestuje, převážně v rámci plnění svých povinností, ale ještě raději pokud jde o poznávání, zábavu nebo odpočinek