Netušíme, proč a jak trestáme
5.12.2016, Lidové noviny, str. 14.
České soudy ukládají propastně rozdílné tresty za stejné trestné činy.
Jeden posílá do vězení jen každého stého neplatiče alimentů, jiný každého pátého. Autor unikátního výzkumu navrhuje řešení. Vezměte si náhodný trestný čin. Popište ho deseti lidem a zeptejte se, jaké a jak vysoké tresty by za něj udělili. Dostanete mnoho různých odpovědí. To samé se stane, má-li trest udělit deset zkušených soudců. Rozdíly jsou přirozené. V České republice jsou ale natolik velké, že si zaslouží řešení. Před časem podobné výsledky ukázal výzkum v trestání v USA. Vyvolalo to živou diskusi a přijetí přísných zákonů.
Na základě statistik produkovaných českými soudy jsem spočítal, že 11 až 18 procent délky nepodmíněného trestu odnětí svobody u tří posuzovaných trestných činů (opakovaná krádež, neplacení alimentů, řízení bez oprávnění) závisí na tom, před který soud se dostanete. Obdobné rozdíly se vyskytují i u rozhodnutí, zda poslat osobu do vězení, či ne. Z mého hlediska je nepřijatelné, aby v právním státě desetina až pětina trestu záležela na tom, u kterého soudu případ skončí. A to ještě nebyly pro nedostatek dat posouzeny rozdíly mezi jednotlivými soudci. Co tedy s tím?
Proč jsem dostal pět let?
Reformu potřebuje primárně trestněprávní legislativa. Trestní zákoník vůbec nestanoví účel ukládání trestů. Mají být tresty směřovány více směrem k nápravě pachatele, nebo mají primárně odrážet závažnost spáchaného trestného činu a odplácet za ni? Od této volby se bude odvíjet volba trestu i jeho délka.
Trestní zákoník ani výslovně nezakotvuje, že by soudyměly postupovat v obdobných otázkách obdobně a v odlišných odlišně.
Není ani jasné, kdy má pachatel skončit ve vězení. Zákonná definice je totiž gumová. A zákon soudcům nedává žádná vodítka, jak odůvodnit výši trestu. Ze seznamu přitěžujících a polehčujících okolnosti nevyplývá, které jsou nejvýznamnější či jak konkrétně mají ovlivnit výši trestu.
Do jisté míry by mohly pomoci vysoké státní instituce. Šlo by zejména o bližší specifikaci případů – kdy je třeba poslat pachatele do vězení a jak rozhodnout o délce trestu. Nejvyšší soud by mohl přijmout sjednocující stanovisko, které ale není pro soudce závazné. Nejvyšší státní zastupitelství oproti tomu může nařídit žalobcům, jak navrhovat a odůvodňovat tresty. Soudci se tím sice neřídí, ale ve většině případů se dle nich orientují. Podrobné pokyny pro státní zástupce by tak mohly sehrát roli i při sjednocování rozhodovací praxe soudů.
Mnoho soudců dnes řádně neodůvodňuje, proč vybrali určitý trest. Přitompouze dobře odůvodněný trest může být obviněným vnímán jako spravedlivý. Pokud někdo sedí ve vězení, tak mu musí být jasné, proč dostal pět let a ne třeba jen tři a půl. To dnes bohužel jasné není.
Čeští soudci mají v oblibě obecná odůvodnění, že určitý trest uložili „vzhledem k povaze trestného činu, jeho spáchání, osobním, majetkovým a rodinným poměrům pachatele“. Tyto formulace ale nic neříkají.
Uznávaný švýcarský kriminolog Martin Killias potvrzuje, že v kontinentální Evropě soudy běžně recitují přitěžující a polehčující okolnosti, jenže bez uvedení jejich konkrétního dopadu na typ a délku trestu s jediným cílem. Aby ztížily odvolání. Odvolací soudy by aleměly rušit každé rozhodnutí, které se nevyjadřuje ke konkrétním charakteristikám pachatele a trestného činu.
K zajištění jednotné praxe napříč republikou je nutné, aby rozhodování odvolacích soudů o trestech sjednocoval Nejvyšší soud. Současná úprava dovolání to bohužel nedovoluje, protože Nejvyšší soud může rozhodovat o druhu a výši trestu jen ve výjimečných případech.
Možnosti dovolání by měly být vhodně rozšířeny. Někdo namítne, že to zvýší počet řešených případů. Možná krátkodobě. Z dlouhodobého hlediska ale lepší úprava ukládání trestů povede naopak k menšímu počtu použití opravných prostředků, zejména odvolání. Soudci, advokáti a snad i obvinění by v takovém případě totiž lépe rozuměli tomu, proč byl uložen určitý trest a zda je v souladu s rozhodováním vyšších soudů.
Víte, jaký je průměrný trest za vraždu? Jsem si jistý, že ne. Protože podobná statistika není nikde dostupná. Soudci se tak nemohou srovnávat s průměrem. Potřebná data přitom existují. Informovat o trestech a jejich délkách by měla být jednou z povinností státu vůči občanům i soudcům. Potřebujeme vědět, jak trestáme.
Lepší nic než politika
Nicméně je lepší žádná reforma než nedostatečně provedená. Otázka ukládání trestů je tak náročná, že není uspokojivě vyřešena vlastně nikde ve světě. Rychle provedené řešení by situaci pouze zhoršilo. Nelze očekávat přijetí komplexních řešení za pár měsíců, ale nejdříve v horizontu několika let, pokud se tomuto tématu bude vůbec věnovat pozornost.
Zákonodárce by měl po dlouhé diskusi a na základě empirických výzkumů rozhodnout, které účely trestu jsou vhodné a popřípadě upravit (zejména snížit) některé trestní sazby. Detaily úpravy by pak měly primárně zůstat na odbornících a soudcích, případně na komisi pro ukládání trestů.
Ve finále je potřeba nechat rozhodovat soudce. Systémy, ve kterých má soudce narýsováno, jak přesně rozhodovat, vedou k obdobnému posuzování odlišných případů. Což porušuje zásadu rovnosti stejně jako případy, když jsou obdobně činy posuzovány různě.
A konečně – bez podrobného výzkumu a přijetí řádně prodiskutovaných koncepcí nelze uskutečnit reformu. Zkuste si odpovědět na následujících několik otázek.
Jakou roli dnes hraje a jakou má hrát trestní minulost obviněného při ukládání trestů? Které tresty mění pachatele k horšímu, které k lepšímu a jaký dopad mají mít tyto poznatky na ukládání trestů? Jaká je hierarchie trestů podle závažnosti? Jsou jednotlivé sazby za trestné činy v trestním zákoníku skutečně seřazené podle závažnosti?
Bez zodpovězení těchto i dalších otázek nemůžeme přistoupit k řešení rozdílů při ukládání trestů. Problém je totiž zakopán hlouběji než v pouhých rozdílech při ukládání trestů. Pramení z toho, že nevíme, proč a jak tresty ukládáme.
Text vychází z diplomové práce obhájené na University of Cambridge, kde autor studoval kriminologii s podporou Bakala Foundation.
Kontakt: mailto:jakub.drapal@gmail.com
