Návrh zákona o bezplatné právní pomoci v nejbližší době v legislativním procesu nečekejte. Věcný záměr totiž ztroskotal na rozporech mezi ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) a ministrem pro lidská práva a menšiny Jiřím Dienstbierem (ČSSD). Ten na jednání vlády podle informací České justice prosadil, aby kromě advokátů mohly právní rady pod záštitou státu poskytovat i neziskové organizace. Na to ovšem Pelikán pravděpodobně nepřistoupí.

 

Potřebný občan by měl podle věcného záměru nárok celkem na 120 minut právních porad za rok, což může podle resortu ministra Roberta Pelikána (ANO) například zabránit sociálnímu vyloučení.

 

Pelikán dostal od vlády věcný návrh zákona k dopracování. V úpravách by měl zohlednit zejména připomínky Legislativní rady vlády, kterou vede Jiří Dienstbier. Vláda podle oficiálního stanoviska návrh schválila, ale zároveň „ukládá ministru spravedlnosti zpracovat a vládě do 31. října 2016 předložit návrh zákona ve smyslu bodu I tohoto usnesení s tím, že budou do tohoto návrhu zapracovány připomínky uvedené ve stanovisku Legislativní rady vlády a připomínka vlády,“ uvádí vládní web.

 

Ministerstvo spravedlnosti na dotazy o svých dalších záměrech s věcným záměrem návrhu zákona na bezplatnou právní pomoc ani přes urgence nereagovalo. Podle informací České justice ale Pelikán vládní usnesení splnit nehodlá a návrh spíše uloží „k ledu“.

 

Dienstbier Pelikánův návrh, aby pomoc garantovanou státem poskytovali pouze advokáti prostřednictvím České advokátní komory, kritizoval opakovaně. „Už nyní funguje síť neziskových organizací, která tyto služby poskytuje. Proto si nemyslím, že je chytré omezit poskytování této pomoci jen na advokáty a tím odstranit tu část systému, která už tady funguje téměř navzdory tomu, že ji stát poskytuje zcela minimálně nebo vůbec. Mám pocit, jestli některé návrhy ministerstva spíše nezhoršují dostupnost právní pomoci,“ uvedl ministr v rozhovoru pro Českou justici.

 

Stát by měl advokátům za služby pro chudé platit Foto: archiv

Pelikán to, aby bezplatnou právní pomoc v rámci zákona poskytovaly kromě advokátů i neziskovky a další subjekty, vytrvale odmítá. Navrhovaný systém bude podle ministerstva centralizovaný, žadatelé se budou obracet na jeden subjekt, který bude s ohledem na potřeby žadatele přidělovat advokáty a bude tak zaručeno, že bude skutečně přidělen takový advokát, jehož Česká advokátní komora vyhodnotí jako nejlepší možný výběr pro poskytnutí právní porady – s ohledem na dostupnost ve vztahu k žadateli, specializaci, apod. „S ohledem na počet advokátů a jejich rozvrstvení po celém území republiky, tak bude zajištěna odpovídající dostupnost právní pomoci pro žadatele,“ uvedlo ministerstvo ve vypořádání připomínek.

 

Vpuštění jiných subjektů do okruhu poskytovatelů státem zajištěné právní pomoci by tak podle Pelikánova úřadu znamenalo výrazný odklon od dosavadního přístupu státu k právním profesím, kdy se vyžaduje maximální míra vzdělání a odbornosti založená na složení profesní zkoušky a příslušnosti k určité stavovské organizaci.

 

Podle připomínek Dienstbiera je sice pravda, že advokáti procházejí poměrně přísným sítem z hlediska přístupu k profesi (3 letá koncipientská praxe, advokátní zkoušky atd.) a jsou podrobeni relativně přísné zákonné i stavovské regulaci. To však podle ministra neznamená, že zde neexistují jiné osoby, které by právní pomoc mohly podávat stejně kvalitně. „Dá se zde hovořit jednak např. o notářích, kteří rovněž, byť v omezené míře, mohou poskytovat právní pomoc (§ 25a o.s.ř.). Především však s ohledem na cílovou skupinu osob, které mají problém najít právní pomoc v současném systému, zde již existují mnohé subjekty a struktury, které jsou schopny právní pomoc nabídnout rovněž v odpovídající kvalitě,“ uvedl Dienstbier.

 

Ten v návrhu kritizoval i zavedení regulačních poplatků. Za poskytnutí právního poradenství by se platila částka 100 Kč za 30 minut. Při maximálním počtu 4 porad ročně by šlo o max. 400 Kč. Ministr pro lidská práva a menšiny navrhl, aby byl poplatek zcela vypuštěn.