fackovaná
3.10.2016, Lidové noviny, str. 15, Kristián Léko
PRÁVNÍ NOTES
Uplynulé týdny přinesly dva zajímavé verdikty Ústavního soudu, které lze shrnout jako bolestivé facky kolegům z Nejvyššího soudu.
Prvním případem je rozhodnutí čtvrtého senátu, který vyhověl dnes už bývalému přerovskému exekutorovi Tomáši Vránovi. Ten vedl exekuci proti dvěma osobám, které na sebe po tři roky podávaly insolvenční návrhy. A když nakonec uspěly, byla už připravená dražba bytu, jenž se vydražil za 360 tisíc korun. Vrána si odečetl odměnu a náklady na dražbu 75 tisíc korun a zbytek odevzdal insolvenčnímu správci. Ten se ale domáhal kompletního výtěžku z dražby a soudy mu daly za pravdu, i Nejvyšší soud. Jenže ústavní soudce Jaromír Jirsa teď jeho verdikt přímo rozcupoval: „Nejvyšší soud postupoval svévolně. Není přípustné, aby se rozhodl určitý zákon nepoužít. Jeho rozhodnutí šlo proti textu zákona a jedná se o exces.“ Podle Jirsy nemůže být exekutor coby prodloužená ruka státu postaven naroveň ostatním věřitelům.
Vdruhém případě se do kolegůzBurešovy ulice opřela soudkyně Kateřina Šimáčková. Její senát totiž vyhověl Jiřímu Gavendovi, bývalému šéfovi mlékárenské firmy Olma, který se už roky soudí o náhradu mzdy. Soudy mu původně nevyhověly kvůli stanovisku Nejvyššího soudu o takzvaném zákazu souběhu funkcí. Dle tohoto výkladu nesmí člen statutárního orgánu obchodní korporace v pracovněprávním vztahu vykonávat činnost, která mu přísluší jakožto statutárnímu orgánu. Gavenda byl současně předsedou představenstva a generálním ředitelem firmy, což podle Nejvyššího soudu není možné, a proto na náhradu mzdy nárok nemá. Teď se mu otevírá druhá šance. Ústavní soudci totiž upozornili na to, že české zákony nikdy výslovně nestanovily zákaz souběhu funkcí, ten dotvořily až obecné soudy. „Pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty,“ stojí v nálezu. Jinými slovy soudcovská tvorba práva má své jasné meze.
