Odcizené autorádio policisté nevrátí
12.9.2016, Lidové noviny, str. 15, Kristián Léko
U drobných krádeží si lidé budou prostě pomáhat sami, než aby spoléhali na stát, říká advokát Tomáš Rychlý, který míří do justice
* LN Čím to, že advokát z pražské pobočky mezinárodní kanceláře zamíří do justice?
Je to nádherná profesní příležitost, kterou mi předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa nabídl a já ji s pokorou a respektem přijal. Ale nemyslím si, že práce soudce je radikálně odlišná od práce advokáta. Právo je do jisté míry argumentační hra, jejíž základ je ve všech právnických profesích vlastně stejný – hledáte argumenty, vybíráte ty vhodné a odmítáte ty slabé. Zásadní rozdíl samozřejmě spočívá v tom, že advokát slouží klientovi v mezích zákona a profesní etiky, kdežto soudce musí věc nestranně a spravedlivě rozhodnout. To pro mě bude velká změna.
* LN I advokát si ale uvědomuje všechny argumenty, jen poté použije pouze ty, které svědčí jeho klientovi?
Ve sporných věcech má advokát dvě tváře. Nejdříve se podívá na věc očima, řekněme, rozumného soudce a klientovi na rovinu řekne, co si o případu myslí, jakou má šanci na úspěch. Přirozeně ho upozorní i na silné argumenty protistrany. Ale jakmile převezme zastupování, začíná bojovat za svého klienta bezpodmínečně a s vervou, i když samozřejmě vždy jen v mezích zákona.
* LN Neboli u soudu nebo jednání s protistranou nasazuje masku lva, který se rve za klienta?
Jasně. (smích) Advokát pro klienta vždy musí udělat maximum možného. Ale už v prvorepublikové Vážného sbírce soudních rozhodnutí je krásný výrok o odpovědnosti advokáta za prohraný spor. Soud rozhodl, že stejně jako lékař nemůže slíbit pacientovi, že se uzdraví, tak ani advokát nemůže slíbit klientovi, že jeho pře dopadne k jeho spokojenosti. Z povahy věci to prostě není možné.
* LN Soudce na rozdíl od advokáta musí především spravedlivě a objektivně rozhodnout. Jste na to připraven?
Znám některé advokáty, kteří si neumějí vybrat názor na věc nebo jsou nerozhodní i v osobním životě. Já s tím ale problém nemám. Dobrý advokát má mít jasný názor a klientovi doporučit konkrétní řešení. U soudce je rozhodnost samozřejmě ještě důležitější. Kromě toho však potřebuje i vnitřní názorovou pevnost – nesmí být poddajným člověkem bez vlastností a názoru, který není schopen být konzistentní ani ve své vlastní rozhodovací praxi.
* LN Nakolik je pro soudce potřebná odborná erudice? Čím můžete přispět jako expert na energetické právo?
Líbí se mi, že na NSS nejsou striktní specializace. Vždy je ale dobré, když člověk některé oblasti rozumí do hloubky, a může kolegům přispět radou. Ale myslím, že dobrý, erudovaný a zkušený právník by měl být schopen posoudit každou právní otázku a nemusí – a ani nemůže – vždy znát veškerou literaturu a judikaturu z dané oblasti. Má-li k dispozici podání a argumenty obou stran, měl by umět kvalitně rozhodnout, případně si může cokoli dohledat.
* LN Některé kauzy ale jsou nejednoznačné a soudce je musí rozhodnout hodnotově, často se to děje i před NSS.
V kauzách, kde jsou v kolizi dvě základní práva, je soudcovské uvážení zřejmě nejširší, a rozhodování je tím pádem velmi složité, asi i subjektivnější. Typicky v případu kolize práva na ochranu majetku a práva na soukromí. Velmi opatrně říkám, že soudy by měly rozhodovat realisticky, tedy respektovat praxi coby „normativní sílu faktického“. V aktuálním případu s umístěním záznamu ohledně pachatele majetkového deliktu na sociální síti (kauze se věnuje i anketní článek dole na stránce – pozn. red.) NSS v kontextu ochrany osobních údajů rozhodl, že by lidé jaksi neměli brát právo do svých rukou a měli by místo toho snímek svěřit orgánům veřejné moci. To je sice právně čisté řešení, leckdo ale už zažil, že když vám ukradnou autorádio či kolo, je jen mizivá šance, že policie zajistí vrácení majetku.
* LN Má tedy justice přihlížet k realitě, aby její rozhodnutí byla lépe přijímána veřejností?
Nikdy to ale nesmí být lidová justice, aby se dav rozhořčených občanů srotil před soudem a křičel, jak má rozhodnout. Jde o hledání rovnováhy.
* LN Justice tedy bude důvěryhodná jen ve chvíli, kdy její rozhodnutí budou srozumitelná jak jazykem, tak tím, že nepůjdou proti zdravému rozumu?
Jen do určité míry. Soud by měl vzít v potaz, že v drobných majetkových deliktech mají lidé jako poškození tendenci k svépomoci. Na druhé straně, justice je nezávislá proto, že v některých otázkách hlas lidu vyslyšen být nemůže a ani nesmí. Vždyť soudní rozhodnutí jdou často přímo proti veřejnému mínění. Rozhodně tedy neříkám, že se soudy mají přizpůsobovat hlasu lidu. Někdy je to rozumné, ale spíše častěji to tak nebude. V trestních věcech lidé volají po krvi, chtějí vidět potrestání a nerespektují presumpci neviny. Kdybychom se tomu hlasu podvolili, tak kde skončíme? S tím je třeba zacházet velmi opatrně.
* LN Pracoval jste v levicovém deníku Právo, poté jako koncipient u bývalého konzervativního politika Jana Kalvody a pak ve velkých mezinárodních advokátních kancelářích. Mělo to vliv na vaše politické názory?
Vždy jsem přísně odděloval své politické názory od práce. Advokacii vnímám jako řemeslo, jež by mělo být chladné jako chirurgický nůž. Záleží na tom, jak kvalitně práci odvedete a souzení klienta po morální či politické stránce tu nemá místo. A i soudce by podle mne měl posuzovat právní otázky a snažit se nehodnotit, zda jsou mu strany sporu sympatické. A pokud jde o mé názory, tak mým programem je, s nadsázkou řečeno, Listina základních práv a svobod. To není tak samozřejmé, jak se může zdát, s ohledem na základní práva hospodářská a sociální. Jsem liberál se sociálním cítěním a úctou k menšinám.
* LN Vaší specializací je energetické právo. Dá se na něm ukázat některý z nešvarů českého právního systému?
Česká právní úprava energetiky je velmi kvalitní a odpovídá evropskému standardu, v tomto směru nemám co kritizovat. Ale vadí mi, že dnes jsou až příliš v módě nezávislé regulační orgány, zvláště v Evropské komisi je to přímo kouzelná mantra. Jenže to někdy vede až k nezávislosti bez politické a právní odpovědnosti za konkrétní rozhodnutí. Podívejte se na mezinárodní arbitráž o ochraně investic, kterou Česká republika před lety prohrála proti CME kvůli zmaření investice do televize Nova. Tam byl stát právně odpovědný za rozhodnutí nezávislé Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Toto rozhodnutí sice vláda nemohla efektivně ovlivnit, a přesto za něj odpovídala a zaplatila miliardy korun.
* LN Potýká se energetika s přemírou právní regulace?
Evropská komise je doslova posedlá normováním, snahou poroučet větru dešti. Neustále předkládá nové plány snižování emisí či struktury energetických zdrojů do roku 2020, 2030, 2050, 3000... Trochu přeháním, ale zatímco EU sní o budoucnosti, někdy nedohlíží ani na implementaci stávající regulace. Ať nejdříve dodělají věci, které leží rozpracované na stole! Třeba emisní povolenky dodnes nehrají roli ekonomického nástroje ke snižování emisí. Jsou prakticky bezcenné a poskytovaly dosud jen velmi matoucí vodítko investorům v energetice.
* LN Máto dopady na ceny elektřiny pro koncového spotřebitele?
Prošli jsme cestu od státních monopolů přes relativní liberalizaci a nyní se opět obloukem vracíme k silné ingerenci státu. Mezitím ale došlo k obrovským přesunům peněz, na kterém nejvíce vydělali investoři do obnovitelných zdrojů a naopak ztratili tradiční provozovatelé konvenčních zdrojů. A celé to platí spotřebitelé, kteří jsou fakticky zdaněni zvláštní daní, kterou platí s účty za elektřinu. Peníze z jejich kapes putují na účty investorů do obnovitelných zdrojů či bankám, které projekty financují.
* LN Nebýt toho, elektřina by byla levnější?
Zcela nepochybně. Cena elektřiny pro konečné spotřebitele posledních pět let stagnuje, zatímco na velkoobchodním trhu klesla na zhruba polovinu. Avšak potenciální úspory jsou bohužel vyváženy mimo jiné i příspěvky na podporované zdroje. Jsou to až stovky miliard korun. Ze solárního boomu pak mají velké výnosy především banky, jež je úvěrovaly, a investoři, kteří projekty včas prodali.
***
Justice je nezávislá, protože v některých otázkách hlas lidu vyslyšen být nesmí. Její verdikty jdou často přímo proti veřejnému mínění.
Tomáš Rychlý (46) * Pražský advokát, aktuálně navržený na soudce Nejvyššího správního soudu. Specializuje se na oblast energetiky, správní právo a soudní spory. * Po studiích Právnické fakulty UK v 90. letech pracoval jako novinář v deníku Právo. Advokátem je od roku 2000, působil v kancelářích Allen & Overy, Vyskočil, Krošlák & Spol., Clifford Chance a aktuálně je vedoucím partnerem pražské pobočky Wolf Theiss. * Přes deset let učil teorii práva na pražské právnické fakultě.
