Kriminálníkovo právo na soukromí pokulhává
12.9.2016, Lidové noviny, str. 15, Kristián Léko
Právní ochrany se nemůže domáhat ten, kdo sám porušuje zákony, shodla se většina oslovených právníků v pravidelné anketě LN v návaznosti na kauzu ukradeného elektrokola.
Už téměř pět let uplynulo od chvíle, kdy bylo v Praze odcizeno elektrické kolo. Obchodník dal záběr z bezpečnostní kamery na Facebook, což pomohlo identifikovat pachatele. Jenže Úřad pro ochranu osobních údajů obchodníkovi následně vyměřil pokutu 5000 korun.
Proti té firma Ekolo.cz podala v roce 2012 žalobu. Pražský městský soud pak dospěl k závěru, že v kauze převažuje ochrana soukromého vlastnictví nad zájmem na ochranu osobních údajů, letos ale jeho rozhodnutí zvrátil Nejvyšší správní soud (NSS). Podle něj pro podobnou úvahu vůbec není prostor a záběry z kamerového systému lze poskytnout policii, nikoliv je využít pro hledání pachatele na vlastní pěst.
Před několika dny rozhodl Městský soud v Praze znovu, tentokrát v souladu s názorem NSS. Ten ale v právnické obci vyvolává rozpaky.
Absurdní rozhodnutí
„Bohužel jsme se dostali do situace, kdy má podle soudců přednost ochrana práv zloděje před ochranou okradeného. Toto absurdní rozhodnutí ilustruje formalismus a úpadek schopnosti vzájemně poměřovat jednotlivé hodnoty,“ říká jeden z oslovených právníků, které vždy ponecháváme v anonymitě.
Podobně to vidí i tento respondent: „Rozsudek NSS je nejen právně špatný a mizerně odůvodněný, ale jde i proti přirozenému lidskému cítění, co je dobré učinit v těchto typech kauz, a co se také v sociální realitě zcela běžně děje. Taková rozhodnutí bohužel přispívají k tomu, že právo se odcizuje normálním smrtelníkům.“
Někteří respondenti lakonicky odpověděli, že právo zkrátka v současné chvíli takovéto jednání zapovídá a je na parlamentu, aby příslušné zákony změnil. Podle jiných ale by případ měl dopadnout opačně i podle účinné právní úpravy.
„Realita u malých krádeží je bohužel taková, že policie ani tehdy, obdrží-li od okradeného záběry pravděpodobného zloděje, tohoto zloděje nevypátrá. Možná proto, že na jeho vypátrání nemá takový zájem jako okradený, a proto není dostatečně invenční a aktivní. Pokud tedy významná část zlodějů dopouštějících se drobných krádeží není vypátrána, myslím, že zveřejnění podobizny pravděpodobného zloděje je nezbytné pro ochranu vlastnického práva okradeného, a tedy v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů,“ konstatuje jeden z nich.
Hned několik právníků však upozorňuje na to, že svémocně zveřejnit fotografii na sociální síti může člověk jen tehdy, pokud jej už dříve poskytl policistům, a ti byli zjevně nečinní: „Pak si myslím, že by bylo nesprávné jej za to trestat. Ale aby po pár dnech či dokonce ihned sám vyhodnotil, že je někdo pachatelem, a takto jej veřejně označil i s fotografií, to je lynč. Psům psí smrt, volávali občané v 50. letech před soudní budovou, aby náhodou soudci nerozhodli jinak.“
Vyvarujme se lynče
Jde zkrátka o vážný zásah do práva na soukromí. „Stále existuje zásada presumpce neviny. Hrozí nebezpečí, že takto bude nevratně zasaženo do osobnostních práv fyzické osoby. Navíc i po delší době může soud dospět k závěru, že osoba, jejíž podobizna byla na Facebooku umístěna, věc neodcizila, ale trvalý dopad do osobnostních práv již odčinit nepůjde. Nikdo by takto neměl brát spravedlnost do svých rukou, i když chápu naštvání obchodníka s elektrokoly,“ říká jeden z právníků.
Tomu však oponuje tento advokát: „Primárním zájmem poškozeného zde není potrestání pachatele, to je samozřejmě plně v kompetenci orgánů státu, nýbrž navrácení odcizeného majetku, a to v co nejkratším čase. A čím později dojde k odhalení pachatele, tím je nižší šance na navrácení odcizeného majetku.“
Je také otázkou, jaký záznam případně zveřejnit lze a jaký nikoliv. „Pokud jde o video, které zachycuje trestný čin, a zveřejnění má pomoci identifikovat pachatele, pak argumentace ochranou soukromí pachatele je zcela mimo realitu. Na druhou stranu, uveřejnění pouhé fotografie s komentářem, že jde o zloděje, je předjímající a nepřijatelné,“ zamýšlí se další z respondentů.
Navíc je třeba brát v potaz, zda nešlo například o jednání v omylu nebo krajní nouzi, které by tudíž nebylo protiprávní.
Zajímavý kompromis pak nabízí tento advokát: „Fotografii je možné na internet umístit, ale s tím rizikem, že když následně dotyčný nebude trestně stíhán a pravomocně odsouzen, že se pak bude moci dovolávat neoprávněného zásahu do svých práv. Zkrátka, břemeno bych přesunul na zloděje, ledaže jde o případ zjevné svévole ze strany poškozeného. To bych považoval za správně vybalancovaný přístup.“
***
Minulé díly pravidelné ankety čtěte na Lidovky.cz/barometr.
Může okradený zveřejnit fotografii zloděje
na sociálních sítích?
