Blaho dítěte je u adopcí nejdůležitější
5.9.2016, Lidové noviny, str. 15, Kristián Léko
Prostějovský soudce Vladimír Váňa rozhodl přelomovou kauzu, která pootevírá dveře osvojení dětí homosexuálními páry v Česku
* LN Před časem jste řešil případ Čecha a Francouze, kteří v Kalifornii uzavřeli stejnopohlavní manželství a adoptovali dvojčata, která nyní společně vychovávají. Rozhodl jste, že americké soudní příkazy k adopci mají být uznány i vČesku. Proč?
Děti se tu coby američtí občané zdržují v rámci turistického bezvízového styku, což není bez právních rizik. Velké komplikace by mohly nastat, kdyby byly nuceny se podrobit lékařskému zákroku. Lze vůbec uvažovat o tom, že by byli adoptivní rodiče informováni o jejich zdravotním stavu? Byl by jim umožněn přístup k dětem v případě hospitalizace? Nemohly by dokonce horlivé úřady děti odebrat a svěřit do péče orgánům sociálně-právní ochrany dětí?
* LN Takže jde o to, aby oba adoptivní rodiče měli v Česku stejná práva a povinnosti k oběma dětem jako „běžní“ rodiče?
Přesně tak. Uznání kalifornského rozhodnutí bylo možné odmítnout jen s odkazem na to, že by se to příčilo českému veřejnému pořádku. To jsou takové normy našeho práva, na kterých je třeba bez výhrad trvat. V diskusi s profesorkou rodinného práva Miladou Hrušákovou jsme dospěli k tomu, že je třeba bez výhrad trvat zejména na blahu a zájmech dětí. To zcela jednoznačně převážilo nad pravidlem českého práva, že registrovaní partneři adoptovat dítě nesmějí. Rozhodnutí kalifornského soudu jsem proto zcela jednoznačně uznal pro území České republiky. Děti by proto měly dostat doklad o tom, že jsou i českými státními příslušníky se všemi výhodami, jež z toho plynou. A kdyby přece jen sexuální orientace jejich kalifornským státem ustanovených rodičů byla formálně právně v rozporu s českým veřejným pořádkem, pak v tomto jednom případě amerických dětí se právní řád České republiky nezhroutí a bezpečnost státu jistě ohrožena nebude. (úsměv)
* LN Ústavní soud ostatně v červnu zrušil onen paragraf, který zakazoval registrovaným partnerům adoptovat děti.
Už v onom rozhodnutí o uznání osvojení kalifornských dvojčat jsem předvídal, že ústavní soudci budou moudří a ten nesmyslný paragraf zruší.
* LN Mělo by se jít ještě dál a mělo by být zákonem umožněno osvojit dítě i páru registrovaných partnerů, ne jen jednotlivcům?
Nevidím sebemenší důvod, proč by se tak stát nemělo. Proč by mohl osvojit jeden z partnerů a druhý, tvořící s ním rodinu, by nemohl? Jak jsem zjistil, Kaliforňané to mají vyřešeno tak, že místo klasických údajů „otec“ a „matka“ uvádějí „rodič“, a basta.
* LN Jak často se vlastně na prostějovském soudu dostanete ke kauzám s cizím prvkem?
Docela často. Jde o spory, kde jeden z účastníků je cizozemským subjektem nebo kde je třeba použít cizího práva či postupovat podle mezinárodních smluv. Tak třeba situace, kdy zahraniční firma nakoupí české pohledávky a vymáhá je po zdejších dlužnících. Nebo trestná činnost cizinců na našem území či dopravní nehody a následná náhrada škody. Nejčastěji řešíme rodinné věci. Asi nejvzdálenější byl případ rozvodu manželství s Japonkou žijící v Japonsku a určení otcovství novozélandského občana na jeho návrh a proti vůli matky dítěte. Zajímavý byl i rozvod australských manželů českého původu. Nijak výjimečné nejsou rozvody s občany států severní Afriky, často jako následky dřívějších pobytů našich dívek na tamních plážích. Hojné jsou případy, kdy se dívky vracejí z ciziny s dětmi k rodičům a přicházejí ke mně se slovy: „Pane doktore, pomozte mi.“ Dostat z otce nějaké výživné z ciziny je ale velmi složité.
* LN Při řešení těchto kauz se dostanete do kontaktu se soudci v řadě zemí. S kým se pracuje nejlépe?
Kvalita spolupráce s evropskými soudy klesá přímo úměrně se vzdáleností od našich hranic, a to na kteroukoliv světovou stranu. Velmi dobrá je spolupráce se slovenskými soudy, ať už díky absenci jazykové bariéry, nebo velmi podobnému právnímu systému. Dobře se pracuje i s ostatními sousedy, kde se stále zachovává jakási středoevropská justiční kultura. A dále pak hodně záleží, jaký soudce či úředník dostane věc ke zpracování. Dostal jsem perfektně vyřízené dožádání z Řecka či ze zapadlé části Albánie, ale jindy z nich zase nelze vydolovat nic. Horší je spolupráce s italskou justicí… Jedna excelence předává moje dožádání jiné excelenci k vyřízení, ale to, o co mi šlo, se nevrátí ani po urgencích našeho ministerstva spravedlnosti. Snad ještě horší je Španělsko. A bohužel mnoho českých žen se zamiluje a vdá na Mallorce. A vydolovat cokoliv z tamějších soudů je prakticky nemožné, byť pro ně platí stejné evropské procesní předpisy jako pro nás. Samostatnou kapitolou pak je Velká Británie, kde si myslí, že mají nejlepší právo na světě, a tudíž rádi ignorují jiné právní systémy, zejména ty z východní Evropy. Navíc platí jiný režim v Anglii a Walesu, jiný v Severním Irsku, jiný ve Skotsku. Mimochodem, tam se otcové před placením alimentů schovají nejlépe…
* LN Na Okresním soudu v Prostějově působíte jako soudce přes čtyřicet let. Řeší se na Hané nějaké specifické kauzy?
Prostějovský okres patří k menším a méně problémovým, s celkem nízkou kriminalitou i nezaměstnaností. Soud teď nejvíce zaměstnávají lichváři s jejich žalobami na zdejší dlužníky, kterým peníze nabízeli „téměř zadarmo“. Na zdejší obyvatelstvo těžce doléhá skutečnost, že vláda dlouho nechávala volnou ruku nejrůznějším půjčovnám peněz a nestanovila maximální úrok, který lze za půjčku požadovat. Úroky a nejrůznější sankce tak mnohdy přesahují částku, kterou si občan vypůjčil, a na tomto obchodě s bídou se přiživuje řada jednotlivců, společností, advokátů i exekutorů.
* LN Často se mluví o tom, že před zavedením soukromých exekutorů v roce 2001 byla vymahatelnost práva téměř nulová a že soudy vymáhání nezvládaly. Co si o tom myslíte jako expředseda prostějovského soudu?
Je pravda, že stát se o vymáhání práva vůbec nestaral. Politická reprezentace vůbec nereagovala na změnu společenských poměrů po roce 1989, když do té doby se exekuce vedla většinou jen srážkou ze mzdy, sem tam byl někdo vyklizen z bytu a občas se někomu něco exekučně odebralo. Exekuce byly okrajová agenda, kam se zařazovali méně výkonní soudci a pracovníci. V Prostějově jsme přesto vybudovali efektivní exekuční oddělení, kde čtyři výkonní úředníci vymohli v našem okrese v průměru milion korun za měsíc. Na Prostějovsku tedy vymahatelnost práva rozhodně nízká nebyla, rozhodně přesahovala 50 procent, bez excesů a afér. Připouštím však, že u jiných soudů, kde vedení nevěnovalo výkonu rozhodnutí prakticky žádnou pozornost, vymahatelnost mohla být i nulová.
* LN K zavedení soukromých exekutorů jste tedy kritický?
Problém je v tom, že exekuce se pojaly jako „byznys“ v naivní představě ministerských úředníků a politiků, že když budou exekutoři hmotně zainteresováni na výsledku exekuce, vymáhání se zlepší. Přitom nezkusili hmotně zainteresovat výkonné úředníky soudů a dát jim stejné pravomoci, jako dali soukromým exekutorům. Předsedové soudů by si pohlídali, aby pracovníci postupovali legeartis a ne jako tlupa neurvalých vymahačů. Poté, co se v roce 2001 z výkonu rozhodnutí stalo podnikání, totiž začaly i přehmaty, které jsou důvodem špatné pověsti exekutorů. Do profese se vrhli právníci nevychovaní v justici, posléze si nabrali vykonavatele – často vyhozené vojáky či policisty –, a podle toho také jejich chování vypadalo. Převážného balíku exekucí se pak zmocnilo několik velkých exekutorských úřadů, úspěšných mnohdy právě díky jejich nevybíravým metodám vedení exekucí. Proslulý tím byl zejména úřad Tomáše Vrány z Přerova. Státní moc je na ně pak krátká, kontrola je totiž dnes prakticky bezzubá.
* LN Co s tímto stavem dělat?
Náprava je možná již jen omezením činnosti exekutorských úřadů na okres, pro který jsou zřízeny, a později úplným podřízením okresním soudům. Jeho předseda pak zvládne zkontrolovat několik exekutorů ve svém okrese. Exekutoři vykonávají přeneseně pravomoci státu. Proto je namístě, aby byli vázáni na místo úřadu shodně jako notáři v dědickém řízení. Argumenty o konkurenci jsou liché, při výkonu pravomoci státu zde konkurence exekutorů nemá co dělat, navíc způsobuje vpravdě korupční prostředí.
* LN Co tím myslíte?
Konkurence způsobuje, že se exekutoři přetahují o zakázky zejména velkých věřitelů, podbízejí se se svými službami, zpeněžují majetek dlužníků nezřídka silně pod cenou a dohazují zajímavé nemovitosti spřáteleným firmám...
* LN Jaké by byly největší výhody teritoriality?
Exekutor ve svém okrese bude mít – a ostatně už teď často má – zmapovány poměry svých dlužníků v okrese sídlících a nevynakládá zbytečné náklady na jejich šetření. Argument zachování pracovních sil velkých úřadů, které se zmocnily pohledávek velkých věřitelů, obvykle lichvářských společností, jsou jen populistické. Nemohou převážit nad průhledným a sledovatelným výkonem exekucí v tom kterém okrese v případě teritoriální působnosti exekutorů.
***
I v Prostějově často řešíme kauzy s cizím prvkem. Nejhorší je spolupráce se soudy v Itálii a Španělsku, naopak se Slováky se pracuje výborně.
Vladimír Váňa (66) * Pracuje už více než čtyřicet let jako soudce Okresního soudu v Prostějově. Nastoupil tam poté, co vystudoval brněnskou právnickou fakultu. * Čtrnáct let působil jako jeho předseda, ve funkci skončil v září 2013. Nyní se zaměřuje zejména na věci s cizím prvkem. „Hlavně hledám po světě tatínky, kteří zapomínají platit alimenty pro své děti,“ usmívá se Váňa.
Jedinou cestou k dobrému fungování systému exekucí je omezení činnosti exekutorských úřadů na okres, pro který jsou zřízeny.
