Módu zdražuje právní ochrana
29.8.2016, Lidové noviny, str. 14, Šarlota Šudrychová
Tu scénu zná snad každý.
Umoře si rozbijete sluneční brýle, ale v krámku na pláži naštěstí mají stylové „Ray Bany“ za pět eur. Oči možná zachráníte před sluncem, ale originální výrobce zapláče – prodal se další padělek. Módní domy sice mají širokou škálu právních možností ochrany, boj proti „fejkům“ je ale složitý.
Přemýšleli jste, proč za svetr či kabelku věhlasné módní firmy zaplatíte mnoho tisíc korun, zatímco na tržnici seženete „stejný“ kousek za zlomek ceny? Na vině nejsou jen použité materiály, ale i náklady na propagaci značky a její právní ochranu.
„Cenu výrobku ovlivňuje řada nákladů. Právní ochrana se v ceně výrobků odráží spíše minimálně, náklady jsou spíše spojené s udržováním brandu jako takového,“ říká advokátka Barbora Donathová. „Do ceny značkového zboží se promítají i náklady na bezpečnost a složení materiálů nebo standardy ochrany životního prostředí. Což se bohužel v případě padělků a neznačkového zboží tvrdit nedá,“ dodává Donathová, spoluzakladatelka Ústavu práva módního průmyslu. Jeho prostřednictvím čeští právníci přibližují návrhářům a designérům otázky registrace ochranných známek, smluvní vztahy s výrobci a dodavateli nebo financování podnikání.
Marketing především Velkou část ceny tvoří i náklady na tvorbu a propagaci příběhu obklopujícího značku. Roli hraje i způsob prodeje, individuální přístup a zkrátka zážitek, který si zákazníci z návštěvy obchodu odnesou. „Padělatelé oproti tomu nenesou žádné náklady na tvorbu vlastního návrhu, řemeslné zpracování a s tím spojené know-how, vývoj, marketing a reklamu. Padělky obvykle vyrábějí z levných materiálů v rozvojových zemích s využitím síly pracovníků, kteří nejsou dostatečně ohodnoceni a pracují v nelidských podmínkách. Nezřídka se využívá i dětská pracovní síla,“ upozorňuje Zuzana Šimonovská, zakladatelka Ústavu práva módního průmyslu.
Tato slova potvrzuje i Lenka Štěpánková, manažerka marketingu české oděvní značky Blažek: „Pro výrobu našich kolekcí používáme vždy ty nejkvalitnější dostupné materiály z přírodních surovin, případně moderních technických vláken, které jsou oproti neušlechtilým materiálům dražší řádově i o stovky procent. To se promítá do výsledné ceny produktu největším dílem.“
Za nejlepší způsob ochrany značky, kterou významným způsobem tvoří jednotliví návrháři, považuje Blažek krom kvalitního a originálního produktu také poskytnutí co nejlepších služeb zákazníkům. Známky, vzory a práva Primárním nástrojem, jímž oděvní značky chrání své zboží, jsou ochranné známky. „To znamená, že určité slovní označení, logo nebo další identifikátor může užívat pro své zboží pouze její vlastník. Někdo jiný smí ochrannou známku užít pro typ výrobků, pro který je registrována, jen se souhlasem jejího vlastníka,“ vysvětluje Karin Pomaizlová, advokátka mezinárodní právní kanceláře Taylor Wessing.
Typicky je chráněn název značky i logo, například ikonický zelený krokodýl v případě firmy Lacoste. Módní domy přistupují k jejich registraci a viditelnému umístění na oděvech a obuvi hlavně proto, že je následně jednodušší domáhat se nápravy za jejich porušování. Ochrany se ale mohou domoci také prostřednictvím průmyslových vzorů nebo autorského práva. „Tyto instituty jsou v praxi využívány zejména pro šperky, brýlové obroučky, pokrývky hlavy či obuv. Hojně využívaná je i ochrana vzoru látky, z níž se poté ušije výsledný model,“ popisuje Zuzana Šimonovská. Toho využily například značky Hermes, Louis Vuitton, Emilio Pucci či irská návrhářka Orla Kielyová.
„Mnohé jedinečné kreace haute couture požívají autorskoprávní ochrany. U typického módního výrobku, jenž podléhá sezónním trendům, je vhodným prostředkem ochrany nezapsaný průmyslový vzor Společenství,“ dodává Šimonovská. Na vhodnost tohoto institutu upozorňuje i Karin Pomaizlová: „Tato ochrana vzniká automaticky vytvořením díla, jež splňuje podmínky ochrany, a platí ode dne, kdy byl takový výrobek zpřístupněn poprvé veřejnosti na území EU. Doba ochrany činí sice jen tři roky od takového zveřejnění, ale je vhodná zejména pro módní kreace a trendy, které se každoročně mění.“Vminulosti se jej před Soudním dvorem EU úspěšně dovolala třeba britská značka Karen Millen, když dokázala, že irská společnost Dunnes Stores okopírovala její dámskou košili a top.
Díky vývoji v posledních letech se taktéž přistupuje k ochraně prostřednictvím patentů. Týká se to především chytrých textilií, nanotechnologií a produktů jako například chytré hodinky.
Spolu s právní ochranou jsou spojeny také registrační a udržovací poplatky. Jejich podíl na ceně výsledných šatů či bot je ale spíše marginální.
Boj proti padělkům V praxi se vymáhání práv duševního vlastnictví v rámci módního průmyslu týká především sporů o autorství nebo o prioritu, tedy kdy bylo dílo poprvé autorem nebo s jeho souhlasem uvedeno na veřejnost. Častá je i klamavá reklama či parazitování na pověsti jiného návrháře nebo výrobce.
Pro módní domy jsou velkým problémem i padělky a imitace. Na českém trhu jsou dle údajů celní správy nejhůře postiženy Adidas, Nike, Tommy Hilfiger, Jack Wolfskin a New Balance. Kromě podání žaloby k soudu mohou návrháři a další dotčené osoby kontaktovat také Českou obchodní inspekci nebo celníky.
Novou cestu navíc v červenci otevřel Soudní dvůr EU, když na základě žaloby několika módních značek rozhodl, že provozovatelé tržnic a dalších obchodních míst mohou nést právní odpovědnost, pokud se v nich budou prodávat padělky.
Nekonečný boj proti padělkům
* Čeští celníci každoročně zabaví přes milion kusů zboží, které porušuje práva z duševního vlastnictví. V případě prodeje by majitelům práv vznikla škoda ve výši stovek milionů korun. Jde o širokou škálu komodit – hlavně textil a obuv, ale i elektronika, nože, hodinky, parfémy nebo alkohol.
* Obchod s padělky se postupně přesouvá z tržnic na internet, hlavně na aukční servery.
* Celní správa má vytipovaných třicet rizikových tržnic, vesměs na hranicích s Německem a Rakouskem. Tři jsou v Praze – v Holešovicích, Malešicích a v Libuši.
* Skupina výrobců oděvů zastřešená mezinárodní organizací React před několika lety zažalovala hlavního nájemce holešovické tržnice. České soudy žalobu zamítly, ale letos v červenci Soudní dvůr EU řekl, že provozovatel tržnice může nést právní odpovědnost za to, že se v ní prodávají padělky.
