7. Čím lze podmínit dědictví
29.8.2016, Lidové noviny, str. 18, Daniela Kovářová
V minulosti byly podmínky v závěti právně nevýznamné a měly dopad jen morální, dnes je naopak občanský zákoník umožňuje. Mám nějaké mantinely, anebo mohu dědictví podmínit splněním přání bez omezení?
Růžena je zdatná seniorka s rozlehlou zahradou a pěti kočkami. Potomky nemá, a tak by ráda přikázala svůj majetek tomu, kdo se o ni a o zahradu postará, až toho nebude už sama schopna, a kdo se o kočky postará až do konců všech jejich životů.
K paní Růženě dochází na výpomoc mladá vdova Hana ze sousedství. Růžena by mohla Hance dům už dnes darovat, ale zná svět a ví, že jím někdy vládne nevděk. Rozhodne se proto sepsat závěť (anebo dokonce dědickou smlouvu – blíže viz 8. díl seriálu) a v ní stanovit podmínky pro získání dědictví. Hance přikáže majetek včetně zahrady a živého inventáře domu pod podmínkou, že se o zůstavitelku postará, nenechá ji zemřít v nemocnici, zajistí pohřební obřad podle jejího přání a dochová jejích pět koček. Hanka nemusí o tuto roli stát a také může dědictví odmítnout. Neučiníli tak, jde o dědictví podmíněné.
Podmínka, příkaz, doložení času Zůstavitel může zvolit podmínku odkládací (například „Synovec zdědí dům až poté, co získá vysokoškolský magisterský titul.“) nebo rozvazovací („Bratranci Jaroslavovi zůstavuji veterána Tatru 603 na dobu jeho života.“), popřípadě zůstaví někomu něco ze svého majetku s příkazem, jehož splnění podmiňuje nástup dědického práva („Sestře Zdeně přikazuji, aby popel z mého těla osobně vysypala do Středozemního moře.“). Podmínky a příkazy musí být reálné a realizovatelné, k jiným by se nepřihlíželo, a také nikoliv nemožné nebo v rozporu s dobrými mravy – ty by byly neplatné. Neplatnou podmínkou by mohlo být například následující přání zůstavitele: „Zůstavuji sousedce Hance rodinný dům s podmínkou, že zůstane svobodná a nikdy si nepořídí děti.“ Svěřenské nástupnictví Růžena může nařídit, že po smrti paní Hanky má dědictví přejít na dalšího přesně určeného dědice, například se má vrátit zpět do Růženiny rodiny – přejít na některého z žijících příbuzných. Paní Hanka pak bude předním dědicemapo ní nastoupí dědic následný. Takový postup se nazývá svěřenské nástupnictví. Dědic pak nebude moci rodinný dům například prodat, neboť jeho právo bude omezeno na prostou správu. Bude oprávněn objekt obývat a brát z něho užitky, je také povinen jej spravovat s péčí řádného hospodáře, nebude mu však dovoleno dědictví zcizit.
Přední a následné dědice i náhradníky namísto osob nedědících lze libovolně kombinovat a řadit za sebou takřka donekonečna, svěřenské nástupnictví je však časově omezeno a zanikne nejpozději uplynutím sta let od smrti zůstavitele, pokud zůstavitel neurčil dobu kratší.
Pořizovací a dědická nezpůsobilost Pořídit o svém majetku, a to libovolným způsobem (blíže viz 6. díl), může jen svéprávný jedinec starší patnácti let věku. Pokud by způsobilost paní Růženy byla omezena, může v rámci svého omezení pořizovat jen formou veřejné listiny a za pomoci notáře. Ne každý se také může stát dědicem. Paní Hanka by byla vyloučena z dědického práva, pokud by se dopustila činu povahy úmyslného trestného činu vůči Růženě, jejímu předku, potomku či manželovi nebo zavrženíhodného činu proti její poslední vůli.
Podobně by byl vyloučen z dědění manžel, pokud by v okamžiku smrti jeho manželky probíhalo řízení o rozvod zahájené v důsledku domácího násilí manžela jako agresora. Konečně rodič by byl vyloučen z dědění, pokud by byl zbaven rodičovské odpovědnosti, zneužíval by ji nebo by ji zanedbával.
Se vším výše uvedeným se však pojí otázka, kdo zajistí, aby podmínky, příkazy a přání zůstavitele byly skutečně a přesně podle závěti vyplněny. Stát, soud ani notář splnění podmínek nepohlídá. Chce-li mít zůstavitel jistotu, že jeho vůle bude respektována, měl by dohledem nad výkonem své závěti pověřit člověka, jemuž důvěřuje. Právo jej nazývá vykonavatelem závěti. Taková osoba musí se svým pověřením souhlasit. Po smrti zůstavitele se okamžitě ujme své funkce. Promyšlenější podmínky bude třeba zajistit také finančně, například má-li dědic vysypat popel do Středozemního moře, bude ho muset vykonavatel ažkmoři doprovodit a za tomu bude nutné zaplatit. Bezplatným hlídačem by mohl být zákonný či následný dědic – nesplníli dědic podmínku, může se dědictví dostat až k němu. Je na zůstaviteli, aby si vybral, zda jmenuje vykonavatele, anebo zda bude věřit, že dědic splní podmínku či příkaz bez dozoru.
