Daně se nelíbí nikomu
8.8.2016, Lidové noviny, str. 5, Jan Januš
„Je ale nutné, aby byly spravedlivé, a to i pro pracující důchodce,“ vysvětluje aktuální kauzu profesor finančního práva Milan Bakeš
* Ústavní soud nedávno zrušil pravidlo vyžadující kompletní zdanění penzí důchodců, kteří vydělávají více než 840 tisíc korun. Vy jste na tento problém upozornil s doktorkou Novotnou už před rokem v článku pro LN. V čem celá kauza spočívala z vašeho pohledu?
Ve světě je to tak, že někde jsou důchody z daňové povinnosti zcela osvobozeny nebo jsou naopak daněny či jsou daněny zčásti. NapříkladvNěmecku jsou podle mých informací daněny z 60 procent a počítá se s tím, že do roku 2040 budou zdaněny stoprocentně, ale buď progresivním způsobem, nebo naopak lineární sazbou, to znamená spravedlivě. U nás ale bylo od roku 2015 v zákonu o daních z příjmů stanoveno, že pokud vyděláte jako pracující důchodce více než 840 tisíc, pak se vám zdaňuje celý důchod. Sám to považuji za velmi nespravedlivé a ani nevím, kde zákonodárci přišli právě k částce 840 tisíc korun. Při replikách, které při ústavní stížnosti chodí z parlamentu, z vlády či ministerstva, bylo přitom napsáno, že se toto pravidlo týká pouze 5000 plátců daně. Myslím si ale, že jejich počet bude vyšší, zahrnuty tam jsou také například příjmy z pronájmu. Věc se táhla asi přes rok, toto pravidlo tedy platilo pro loňský rok, pro letošek už ale platit nebude. Autorem této změny je tedy v zásadě Senát, který napadl zmíněné ustanovení u Ústavního soudu, a ten mu dal za pravdu.
* Jak jste na tento problém vlastně přišel? Angažoval jste se nějak osobně při jeho řešení?
Přišel jsem na to spíše náhodou, když jsem si připravoval výuku na seminář. Vzhledem k tomu, že pracujícím důchodcům dal Ústavní soud za pravdu už jednou, spojil jsem se během několika dní s profesorem Alešem Gerlochem, mým kolegou a expertem na ústavní právo, který Senát v konečné fázi zastupoval. Shodou okolností jsem byl v té době konzultován několika senátory, zda je výše uvedené ustanovení v souladu s právním řádem. Odpověděl jsem, že konečné stanovisko mohu říci až po důkladnějším prostudování, ale na první pohled je zřejmé, že je porušena zásada rovnosti. Jednalo se o podobný případ, jako když senátoři podali návrh na zrušení pravidla, podle kterého neplatila pro důchodce obecná odčitatelná položka zhruba ve výši 25 tisíc korun ročně (nemohli uplatňovat takzvanou slevu na dani – pozn. red.). Argumenty tehdy byly podobné jako dnes. Toto pravidlo porušovalo zásadu rovnosti i spravedlnosti a bylo diskriminační.
* Není pak ale stejně tak nespravedlivé, že například člověk, který má děti, zaplatí na daních méně než ten, který je nemá? Už se totiž objevily i tyto argumenty.
Myslím si, že to není nespravedlivé. Jsem pamětník. Ne že bych hájil stav před rokem 1989, i když byl v případě daní mnohem jednodušší. Vlastně neexistovalo podnikání a sociální pojištění bylo součástí daně ze mzdy. Ta v sobě zahrnovala obě dvě složky, tedy sociální i daň. Sazba byla klouzavě progresivní. Základ se týkal dvou vyživovaných osob, tedy například manželky a dítěte. Když jste byl jen ženatý, týkalo se vás určité zvýšení zdanění, když jste byl svobodný, bylo ještě vyšší. Na druhé straně, čím jste měl více dětí, tím jste měl vyšší slevu. Nemám nic proti sociálnímu aspektu, ale musí být spravedlivý. Argumentovat však solidaritou právě u důchodců jako u nejslabší skupiny? To není namístě, zvláště když byla solidarita zavedena u vysokých příjmů ještě zvlášť právě zákonem o daních z příjmů.
* Měly by ústavní soudy rozhodovat o daních? Zaznívají totiž rovněž hlasy, že ne.
Nejde o politickou věc, ale o věc ekonomickou a právní. Jde tedy o právo. Je naprosto správné, že o daních Ústavní soud rozhoduje. Domnívám se, že je to tak běžné i v zahraničí. Ve světě existují právnické fakulty, které se vysloveně na daně specializují.
* Kde vidíte v nastavení daňového práva další problémy?
Každý třeba řekne, že sazba z daně z příjmu je 15 procent, a v zásadě by měl mít pravdu. Ono to tak ale není, vychází se totiž z jiné částky, která se dříve nazývala superhrubou mzdou. Ve skutečnosti jde tak o 22 či 23 procent. A to je naprosto zbytečné. Sám se domnívám, že nejspravedlivější by bylo zdanění progresivní klouzavou daní. Nižší příjmy by byly zdaněny nízkou sazbou, vyšší příjmy zase vyšší až do určitého limitu. To je myslím nejspravedlivější systém, který existuje. Nešlo by tedy o skokové zdanění, jako bylo u pracujících důchodců s vyšším výdělkem. Ti totiž mohli mít o korunu víc, stálo je to ale o 50 tisíc korun navíc.
* To by se ale patrně zase nelíbilo těm, kdo vydělávají více…
Daně se nelíbí nikomu. A to jak u vyšších částek, tak u těch nižších. Náš daňový systém je ale tak zaplevelený, že by to chtělo nějakou kardinální novelizaci. Za chvíli se v něm normální člověk nevyzná a bude si muset vzít advokáta nebo daňového poradce i na vyplnění obyčejného daňového přiznání. Zjednodušení by bylo vhodné zejména u daně z příjmů a u DPH. Ostatní daně už jsou jednodušší, tam by velká změna ani nebyla potřeba.
* Kde je hlavní problém zákona o daních z příjmů?
Je velmi nepřehledný. Platí od roku 1993 a za tu dobu došlo snad více než ke stovce různých změn. Při jeho přípravách jsme vycházeli především z německého systému, následně se ale přistupovalo k novelizacím a výjimkám. S každou z nich se systém stával nepřehlednějším. Výjimky navíc byly většinou ve prospěch státu, nikoli ve prospěch poplatníků. Vždyť kde jako advokát či podnikatel povedete lepší jednání s klientem?Vkanceláři, nebo když ho pozvete na oběd či na večeři a tam vše proberete? V Německu je tak, pokud vím, osvobozena část výdajů na reprezentaci. U nás to převzali také, ale za pár let to zrušili. Podobně jako například daňové výhody spojené s pomocnicemi v domácnostech. Ale to jsou jen příklady maličkostí. Dnes už se v zákonu o daních z příjmů normální člověk těžko vyzná. Minimálně novelizaci by to chtělo.
* Ale zcela nový zákon by byl lepší?
Ano, jednoduchý, ovšem s podmínkou, že k němu může být vydána maximálně jedna prováděcí vyhláška. Měl by obsahovat co nejméně výjimek a propracovaný systém se zásadami rovnosti a spravedlnosti. Některým současným pravidlům totiž vůbec systémově nerozumím. Například EU nás před několika lety nutila, abychom získali další příjmy z daně z nemovitých věcí. Ta daň existuje, ale když si vezmete, že jste peníze poctivě vydělal, poctivě zdanil a pak si postavil dům a teď z něj máte každý rok platit další peníze, není to nic jiného než minimálně dvojí zdanění, i když nejde o nijak vysoké částky. Na druhé straně uzavírá Česká republika mnoho dohod o zamezení dvojího zdanění. Daňový systém by tak potřeboval pořádnou revizi.
* Čemu se aktuálně věnujete?
Pozastavil jsem si advokátní činnost, a tak se věnuji zejména práci na fakultě, kde působím na plný úvazek na katedře finančního práva a finanční vědy, kterou jsem sám založil. Pořád píšu, ale dříve se za psaní platilo, dnes se skoro platí za to, aby něco vyšlo. Dnes dostanou všichni spoluautoři dohromady za učebnici 12 procent z tržby, přitom knihkupec má 35 procent, to mi přijde skoro urážlivé. Dál působím v různých mezinárodních organizacích, jsem ve vědecké radě pražské právnické fakulty a tu zastupuji i ve vědecké radě univerzity. VAkreditační komisi už jsem naopak skončil. Je toho dost, jsem ale na katedře nejstarší, a tak se věnuji teoretickým otázkám. Ty asi musí vždy převzít ten nejstarší, pro přednášky totiž nejsou moc zajímavé a studenti chtějí slyšet spíše platné právo. Snažím se ale teorii propojovat s praxí, i když na vysokých školách by mělo jít spíše o teorii.
***
Peníze jste poctivě vydělal, poctivě zdanil a postavil si dům. Platit pak daň z nemovitosti není nic jiného než minimálně dvojí zdanění.
