Brexit dopadne i na smlouvy
11.7.2016, Lidové noviny, str. 5, Eva Kubálková
Výsledky britského referenda, jakož i případný následný brexit mohou mít významný dopad i na některé obchodní smlouvy. Zejména pokud se řídí anglickým právem, jednou ze smluvních stran je britský subjekt nebo se ve Velké Británii nachází například místo plnění.
Obchodní smlouvy často obsahují ujednání, která zakládají právo jedné ze smluvních stran od smlouvy odstoupit, a to v souvislosti s podstatnou nepříznivou změnou okolností. V oblasti financování pak může jít o právo věřitele požadovat po dlužníkovi předčasné splacení úvěru či splnění jiných povinností.
Dalším z běžně se vyskytujících ujednání je ustanovení spojující právní důsledky s výskytem takzvané vyšší moci neboli mimořádné nepředvídatelné a neodvratitelné překážky vzniklé nezávisle na vůli smluvních stran. Ta může vyloučit odpovědnost některé ze stran za nemožnost plnění vzniklou v důsledku takové překážky, v tomto případě brexitu či souvisejících okolností.
Vše bude samozřejmě záviset na okolnostech konkrétní transakce a přesném znění dotčených ustanovení a samozřejmě i na podmínkách, za jakých Británie vystoupí z EU, zda bude s brexitem spojeno zavedení některých obchodních překážek či cel. Obecně je však nepravděpodobné, že by důsledky referenda či později samotného brexitu byly natolik nepříznivé a zásadní, že by jimi mohla být smluvní ujednání tohoto druhu aktivována.
Jakékoli kroky učiněné v návaznosti na podstatnou změnu okolností či existenci vyšší moci, například odstoupení či jiné ukončení smlouvy, je třeba předem důkladně zvážit. Ukáže-li se později, že nastalé okolnosti v konkrétním případě právo na jednostranné ukončení smlouvy nezaložily, dopustí se strana, která smlouvu (neplatně) ukončila, porušení své smluvní povinnosti a může být povinna druhé straně nahradit způsobenou škodu.
Brexit však může mít vliv také na smlouvy řídící se českým právem, především na ty uzavřené podle nového občanského zákoníku po 1. lednu 2014. A to i v případě, že ustanovení o podstatné změně okolností nebo vyšší moci neobsahují.
Smlouvy podle českého práva
Občanský zákoník stanoví, že nastane-li změna okolností tak podstatná, že založí v právech a povinnostech stran hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má znevýhodněná strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě za účelem znovunastolení rovnováhy práv a povinností. Dotčená strana však bude muset mimo jiné prokázat, že danou změnu nemohla předvídat. Nicméně v případě smluv uzavřených v období krátce předcházejícím referendu – s ohledem na výsledky průzkumů veřejného mínění –, jakož i v období po něm, kdy je již pravděpodobné, že dojde k určitým změnám v důsledku brexitu, bude složitější nepředvídatelnost změny prokázat.
I zde je však nepravděpodobné, že by důsledky referenda či brexitu natolik zvýšily náklady plnění či snížily hodnotu předmětu plnění jednotlivých transakcí, že by některé ze stran založily právo na obnovené jednání o smlouvě.
Smluvním stranám přesto doporučujeme prověřit, zda a do jaké míry mohou výsledky britského referenda a následný brexit ovlivnit jejich smluvní pozici, a zda tak mohou oprávnit některou ze stran požadovat jednání o znovunastolení rovnováhy práv a povinností.
Pozor na osobní údaje
U smluv týkajících se práv duševního vlastnictví, informačních technologií či pojištění je typické, že jsou sjednávány ve vztahu k určitému území, například pro celou EU. S ohledem na brexit bude třeba tyto smlouvy upravit, aby se i nadále vztahovaly na Británii. V současnosti neplatí pro přeshraniční převod osobních údajů v rámci Evropského hospodářského společenství žádná omezení. Je pravděpodobné, že po brexitu přijme Británie zákony na ochranu osobních údajů, které Evropská komise uzná jako rovnocenné, což umožní přeshraniční převod osobních údajů z Británie do EU a naopak.
Avšak do doby, než Evropská komise uzná dostatečnost britských zákonů na ochranu osobních údajů, budou muset korporace, které předávají osobní údaje z EU do Británie, použít jiné prostředky, například standardní smluvní doložky schválené Komisí nebo závazná podniková pravidla pro vnitroskupinové převody.
Samozřejmě je možné, že pokud Británie přijme zákony, které budou poskytovat adekvátní standard ochrany osobních údajů, do doby vystoupení z EU, toto přechodné období, kdy by bylo nutné používat standardní smluvní doložky či závazná podniková pravidla, se neuplatní.
Rozhodčí řízení se může hodit
Na Británii se po jejím odchodu z EU přestane vztahovat nařízení o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I). Totéž platí pro vázanost Británie nařízením EU o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (tzv. Řím II). Česká republika je však těmito nařízeními nadále vázána. Budou-li tak české soudy například rozhodovat spor ze smlouvy, která se má dle volby stran řídit anglickým právem, soudy by měly tuto volbu i nadále respektovat.
Situace může být nicméně složitější u dohod o volbě soudní příslušnosti. Z praktických důvodů je běžné, že si strany pro rozhodování sporů zvolí soudy státu, jehož právem se řídí jejich smlouva. Pro smlouvu řídící se dle volby smluvních stran anglickým právem tedy bývají zvoleny především anglické soudy.
Po vystoupení z EU ale Británie přestane být vázána nařízením o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis) a dalšími procesními předpisy EU, mezi které patří mimo jiné nařízení EU o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních, nařízení EU o úpadkovém řízení a podobně. Ačkoli tak lze i nadále volit soudní příslušnost britských soudů, rozhodnutí jimi vydaná nebudou v členských státech EU bez dalšího uznávána, jak je tomu dosud.
Stranám lze proto doporučit, aby zejména v případě přeshraničních smluv zvážily volbu rozhodčího řízení či některou jinou formu alternativního řešení sporů. Británie i ČR jsou stranami Newyorské úmluvy o uznávání a výkonu rozhodčích nálezů. Příslušný rozhodčí nález by tak měl být uznatelný a vykonatelný v ČR, respektive na území smluvních států Newyorské úmluvy.
Dopady brexitu však budou záviset na podmínkách vztahů mezi Británií a EU, které se podaří dojednat. Na straně jedné se nemusejí budoucí vztahy příliš odchylovat od současného stavu, například pokud by se Británie jako nečlenský stát EU stala členem Evropského hospodářského prostoru, podobně jako Norsko.
Na druhou stranu je myslitelné, i když nepříliš pravděpodobné, že by se Británie ocitla zcela mimo evropské struktury či zóny volného obchodu a služeb s EU, kdy by byla pouze členem Světové obchodní organizace (WTO) a na zboží a služby obchodované mezi Britániía EU by dopadala cla a další omezení. V každém případě bude vhodné sledovat vývoj a na možné alternativy se připravit.
***
Budou-li české soudy rozhodovat spor ze smlouvy, která se má dle volby stran řídit anglickým právem, měly by tuto volbu i nadále respektovat
