Pro bono aktivity vždy byly neodmyslitelnou součástí práce advokáta
8.7.2016, Právní rádce, str. 30, Jaroslav Kramer
Místopředsedkyně Slovenské advokátní komory Viktória Hellenbart se nedávno zúčastnila konference Innovative Legal Services Forum v Praze. Jsou i slovenští advokáti inovativní a jakým výzvám čelí?
* Je téma inovací zajímavé i pro slovenské advokáty?
Nepochybně. Advokacie, i když je svou podstatou konzervativní, je přímo napojená na hlavní tepny společnosti. A to doslova v každé oblasti. Všechny společenské změny jsou vždy změnami i v praxi advokáta, a proto Slovenská advokátní komora s velkým zájmem zaznamenala informaci o vámi organizované konferenci. Bylo nám opravdu ctí poskytnout záštitu.
* V čem je sama Slovenská advokátní komora inovativní?
Dovolím si tvrdit, že v mnoha oblastech. Například vnitřní informační systém komory je postavený na moderním typu programovacího jazyka BLOX. Ten je objektově orientovaný a s jeho používáním jsme začali už před víc než deseti lety, když byl ještě ve vývoji. Určitě je možné konstatovat, že to bylo ze strany komory do jisté míry riziko, právě proto, že šlo o úplně novou formu programování, kterou vyvíjela společnost, se kterou dlouhodobě spolupracujeme. Inovativní přístup komory se vyplatil. Zjednodušilo a zrychlilo se zpracování vstupních údajů, například to, co by standardně trvalo 100 programovacích hodin, trvá při použití tohoto programovacího jazyka odhadem tři až čtyři hodiny. To nám umožňuje vytvářet robustní informační systém a aktuálně ho přizpůsobovat měnícím se potřebám.
* A to?
Reagujeme na trendy elektronizace justice a státní správy. Aktuálně probíhá výměna tradičních advokátních průkazů za nové, které už reagují na nejnovější legislativní a technické změny a mají zabudovanou čipovou kartu. Ta bude advokátům sloužit jako zaručený elektronický podpis a nástroj pro konverzi dokumentů z listinné podoby na elektronickou a naopak, s účinky podobnými notářskému ověření. Využíváme možnost propojení na ústřední portál veřejné správy, sociální pojištění a podobně. V zájmu větší objektivity a transparentnosti jsme také zavedli nový zkušební řád. K vypracování testů například využíváme tablety a písemnou část zkoušky bude možné absolvovat na klávesnici. Zjednoduší to úlohu nejenom zkoušeným, ale i zkušebním senátům.
* Komora se velmi angažuje v pro bono otázkách.
Slovenská advokátní komora při komunikaci, jak externí vůči veřejnosti, tak interní vůči svým členům, stále akcentuje skutečnost, že pro bono aktivity vždy byly neodmyslitelnou součástí práce advokáta. Každý kolega mi dá za pravdu, že v různém rozsahu takové služby svým klientům i poskytuje.
* I komora se snaží poskytovat bezplatné právní poradenství. Je o to zájem?
Už šestý rok „oslavují“ slovenští advokáti přijetí prvního „svobodného“ zákona o advokacii takzvaným Týdnem advokacie. Během něj se již stalo tradicí bezplatné poskytování právních služeb advokáty ve většině měst. V Bratislavě poradenství advokáti poskytují přímo v sídle advokátní komory. Velmi nás těší zájem, který veřejnost o tuto službu projevuje. Letos jsme například získali velmi pěknou zpětnou vazbu v tom, že se někteří občané ze sociálně slabších vrstev rok připravovali na tento den. Chtěli pomoci a usměrnit při řešení svých problémů.
* Jsou ještě možnosti, kde by mohla být komora v oblasti pro bono proaktivnější?
Slovenská advokátní komora průběžně sleduje situaci v oblasti přístupu občanů k právním službám a úroveň jejich poskytování. Komora úzce spolupracuje s Centrem bezplatné právní pomoci, které funguje jako státem zabezpečená forma pomoci sociálně slabším vrstvám obyvatel a svými připomínkami se snaží pomáhat ve zkvalitňování a lepším přístupu k této pomoci. Přirozeně využíváme všechny komunikační kanály i směrem dovnitř, abychom kolegy podporovali v poskytování právních služeb pro bono.
* V Česku se aktuálně řeší správné zapojení advokacie do bezplatné právní pomoci. Sledujete tento vývoj?
Jedná se o vážné problémy a oblast důležitou pro řádné fungování demokratické společnosti a existenci právního státu. Pokud je to vůbec možné, nebude lehké najít optimální řešení.
* Co byste českým kolegům poradila?
I když za sebou máme desetiletí společné historie, přece jen je prostředí na Slovensku a v Česku v mnohém odlišné. Poradit mohu jen to, aby se čeští kolegové inspirovali našimi zkušenostmi s poskytováním právní pomoci v rámci Centra bezplatné právní pomoci. A to jak pozitivními, tak negativními. Mohou tak najít optimální model pro české občany.
* Jaký mají advokáti na Slovensku mediální obraz?
Z mnoha objektivních i subjektivních důvodů zdeformovaný a kontroverzní. V první řadě se na formování mediálního obrazu podílí skepse společnosti vůči právníkům, které občané mnohdy vnímají jako původce obrovského množství předpisů a regulací, které oklešťují prostor občanské svobody. Ty vedou ke stále obtížnější orientaci v husté spleti práv a povinností. Vnímáme také všeobecný trend „kriminalizace“ občana, jejímž vnějším projevem je téměř nemožnost zachovat si obraz bezúhonného a čestného člověka. Vždyť dodržení jednoho zákona může způsobit porušení jiného. Celková nálada společnosti tak má vliv na to, jakým způsobem je vnímána práce advokáta, jeho poslání a hlavní úloha garanta realizace lidských a občanských práv, stejně jako panství práva v každodenním životě občana. Nepochopení etických povinností advokáta, a to nejen ze strany laické veřejnosti, ale bohužel často ponejvíce ze strany médií, vede ke kritice advokátových postojů i v případech, kdy se zachoval přesně podle pravidel profesní etiky.
* Například?
Typickým příkladem je trvalé nepochopení práva občana na obhajobu, které média často zaměňují s obhajobou páchání trestných činů jako takových. Každý občan má ale právo na to, aby byl výrok o jeho vině výsledkem spravedlivého procesu. Aby byl proveden a zabezpečen každý důkaz, který k objasnění činu a uložení přiměřeného trestu přispěje. Advokát přece nehájí zločin, ale člověka, který je jeho možným pachatelem. To, jestli se jedná v osobě obviněného o skutečného pachatele, je výsledkem celého trestního procesu. Negativní příchuť, která rezonuje po osvobození obžalovaného, často souvisí s nesprávným informováním. Rozhodně ale také nezapomínáme pravidelně komunikovat dovnitř stavu, že neetické chování jednoho z kolegů je způsobilé znevážit důstojnost celého advokátního stavu.
* Pravidelně se setkáváte se zástupci České advokátní komory. Jaká témata máte společná?
Vedení obou komor, včetně představitelů dalších orgánů, jako jsou naše revizní komise, disciplinární a odvolací disciplinární komise anebo kárné komise České advokátní komory, se pravidelně jednou za rok potkávají na společných pracovních jednáních. S organizováním setkání se střídáme, letos bylo v Praze, za rok bude opět na Slovensku.
* Co je obsahem setkání?
Aktuální legislativní změny na Slovensku a v Česku, zajímavosti a aplikační problémy. Řešíme také disciplinární provinění advokátů, druhy ukládaných sankcí a problémy v této oblasti. Obě komory se navzájem informují o změnách v jejich vnitřních strukturách, založení nových pracovních skupin i o oblasti zápisu advokátů do komor. Řešíme také vzájemné uznávání praxe a dosaženého vzdělání, rozhodování o slučitelnosti výkonu praxe advokáta s výkonem jiného povolání a podobně. Společná jednání jsou tak tradicí a spolupráci našich komor je možné s plnou zodpovědností označit v rámci advokátních komor v Evropě za nadstandardní a ojedinělou. Slovenská a Česká advokátní komora navíc postupují společně i při prosazování zájmů svých členů v CCBE.
* Jaké máte zkušenosti s novelizovaným zákonem o advokacii? Co se v praxi osvědčilo? A co ne?
Zákon číslo 586/2003 Z. z. je v pořadí druhým zákonem, který upravuje postavení a působení advokátů na Slovensku v podmínkách svobodného výkonu povolání. Tento zákon byl novelizován už několikrát a každá novela reagovala na společenské změny, které ovlivnily i advokátní stav. Pokud jde o poslední novelu, z té bych osobně vyzdvihla jako „převratnou novinku“ povinnou účast školitele u advokátních zkoušek, která byla velmi kritizována. Dokonce i ze strany komory byla přijata s určitými obavami. Cílem tohoto opatření bylo posílit zodpovědnost školitele za výchovu svých advokátních koncipientů. Nesmíme zapomenout na to, že Slovenská advokátní komora opakovaně a dlouhodobě poukazuje na nízkou připravenost absolventů právnických fakult a o to důležitější úlohu kvalitní advokátní praxe.
* Zároveň jste zavedli pětiletou koncipientskou praxi. Nezaznamenali jste úbytek koncipientů?
V podstatě ne tak markantní, jak se v rámci veřejných diskusí předpokládalo. I v prostředí laické veřejnosti je notorietou, že je trh právních služeb přesycený a absolventi právnických fakult stále hůře nacházejí uplatnění v praxi. A to nejen v advokacii, ale i v rámci jiných právnických profesí. Ubyl tak logicky také počet samotných uchazečů o studium práv.
* Naplnila se očekávání, která komora od novelizace měla?
Každá další novela posouvá advokacii vpřed. I když ne všechny změny odpovídají představám komory a potřebám advokátní obce, je možné konstatovat, že v poslední době probíhala velmi korektní spolupráce mezi komorou a zákonodárci. Stále spolu intenzivně komunikujeme. Slovenská advokátní komora je jako největší stavovská organizace na Slovensku respektovaným partnerem. Samozřejmě to neznamená, že nepřeváží určité politické a jiné zájmy a že jsou všechny odborné připomínky komory akceptovány.
* Měla by se vaším zákonem inspirovat i česká advokacie?
I když máme s Českou republikou a českými advokáty víc než dvacetiletou společnou historii, obě země se vyvíjí nezávisle a samostatně. Je tak na posouzení České advokátní komory, které změny a úpravy přijaté na Slovensku by byly prospěšné i pro naše české kolegy.
* A jste s něčím v zákoně aktuálně nespokojena?
Kritice bych asi podrobila ustanovení § 8 ods.1 písmeno c). To ukládá komoře obligatorně rozhodnout o pozastavení činnosti advokáta, který byl nepravomocným rozsudkem prvostupňového soudu uznán vinným. Ustanovení nedává komoře možnost individuálně vyhodnotit případ konkrétního advokáta a nutí v rozhodovací činnosti svým způsobem porušit presumpci neviny vztahující se na obviněného advokáta. Připravíme ho tím o zdroj jeho obživy, ačkoliv může být ve výsledku v řízení ještě osvobozen. Pro kolegy advokáty mají taková rozhodnutí fatální důsledky. Nás do nich přitom nutí zákon. Myslím si, že možnost fakultativního rozhodnutí o pozastavení výkonu činnosti advokáta by byla v tomto případě ústavně konformnější cestou.
* Závěrem – není veřejným tajemstvím, že v posledních letech odešla ze Slovenska řada nadnárodních advokátních kanceláří. Je tento trend stále znatelný?
Z matriky komory nemohu tuto informaci potvrdit jako pravdivou. Podmínky výkonu povolání advokáta na Slovensku jsou standardní a obdobné jako ve všech ostatních státech. Jsme součástí volného trhu služeb. Hospodářská politika, ekonomická situace, koupěschopnost obyvatel a konkurenceschopnost našich firem jsou významnými faktory, které ovlivňují rozhodování o tom, zda budou nadnárodní kanceláře na Slovensku působit. Nijak to ale nesouvisí s působením Slovenské advokátní komory a stavem slovenské advokacie.
I v prostředí laické veřejnosti je notorietou, že je trh právních služeb přesycený a absolventi právnických fakult stále hůře nacházejí uplatnění v praxi. A to nejen v advokacii, ale i v rámci jiných právnických profesí. VIKTÓRIA HELLENBART Místopředsedkyně Slovenské advokátní komory působí jako samostatná advokátka v Lučenci. Svou praxi zahájila již před patnácti lety a zaměřuje se na všeobecnou právní praxi. V orgánech komory se pohybuje od roku 2007. Tři roky byla členkou disciplinárního senátu. Aktuálně se jako místopředsedkyně věnuje řízení činnosti regionálních zástupců komory a ekonomickým otázkám. Na starosti má kontakt s advokátními komorami na Balkáně a v Maďarsku.
Nepochopení etických povinností advokáta vede ke kritice advokátových postojů i v případech, kdy se zachoval přesně podle pravidel profesní etiky.
