Jen české právo často nestačí
2.5.2016, Lidové noviny, str. 14, Jan Januš
Muž si bere za manželku cizinku. Uprchlíkům se na českém území narodí dítě. Po dědečkovi zemřelém v cizině má dědit jeho vnuk. Ve všech těchto případech se střetává české právo s právem zahraničním. Ke slovu tak přichází mezinárodní právo soukromé. To se nedávno změnilo. A změna se podle všeho povedla.
Zákon o mezinárodním právu soukromém leží už tradičně na okraji právnického zájmu. Když se tak v roce 2014 kvůli novému občanskému zákoníku kompletně proměnil, nikdo to až na experty na tento právní obor neřešil. Azatímco se proti hlavnímu civilnímu kodexu vymezuje několik vlivných právníků v čele se současným ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO), zákon o mezinárodním právu soukromém kontroverze nevzbuzuje.
Odborníci jej naopak po prvních letech účinnosti nadšeně chválí. „Zákon přináší moderní úpravu, ale zároveň vychází z tradic českého mezinárodního práva soukromého, které i v minulosti představovalo slušný evropský standard,“ říká uznale profesorka pražské právnické fakulty Monika Pauknerová. S kolegy z katedry Janem Brodcem a Magdalenou Pfeiffer se tak shodují, že šlo o pozitivní posun. Navíc, profesor Zdeněk Kučera, hlavní autor tohoto zákona, se letos stal právníkem roku v oblasti obchodního práva, a své uznání mu tak vyjádřila i širší právnická veřejnost.
„Je to určitě změna k lepšímu, přináší řešení i tam, kde zákony jiných států mlčí a kde se praxe musí orientovat převážně na zkušenosti ze soudních rozhodnutí,“ doplňuje profesorka Pauknerová. „Například v úpravě práva použitelného na zahraniční společnosti máme řadu věcí již přímo v zákoně, zatímco jiné státy se musejí opírat jen o judikaturu,“ dodává. Jak naznačují, zákon se povedl i díky tomu, že poslanci pro tentokrát šetřili se svou pověstnou tvořivostí.
Právo EU, nebo český zákon?
Lidem mimo právní komunitu je ale tento kodex stále absolutně neznámý. Mezinárodní právo soukromé přitom patří k zajímavým a také náročným právním oborům. Amůže dopadnout na kohokoliv. „Zákon upravuje soukromoprávní případy, v nichž se vyskytuje mezinárodní prvek. Například je jeden z účastníků poměru cizincem, jednání se uskutečňuje v zahraničí či jde o vztah se zahraniční společností,“ popisuje Magdalena Pfeiffer.
Vzájemné vztahy českého a zahraničního práva se tak musejí podrobně promýšlet. „Právní normy mezinárodního práva soukromého se nacházejí ve třech skupinách právních pramenů, a to ve vnitrostátních právních předpisech, právních předpisech EU a mezinárodních smlouvách,“ vysvětluje Jan Brodec. Česká pravidla pak shrnuje právě zákon o mezinárodním právu soukromém.
Nejprve se tak musí zkoumat, z jaké normy se má vlastně vycházet. „Není-li určitá otázka mezinárodního práva soukromého upravena mezinárodní smlouvou nebo právním předpisem EU, použije se právě zákon o mezinárodním právu soukromém,“ dodává Jan Brodec. EU se přitom snaží pravidla co nejvíce sjednotit.
Sňatky na konzulátech
Jak se ale tato pravidla uplatňují v konkrétních případech? Představme si například situaci, kdy chtějí dva lidé s různým státním občanstvím, jeden z nich s českým, uzavřít manželství, a to na území ČR. S čím by měli počítat a co je nutné v takové situaci učinit? Základní pravidlo popisuje Monika Pauknerová: „Pokud hodlá český občan uzavřít manželství s cizincem, musí druhý snoubenec předložit matričnímu úřadu doklad o právní způsobilosti k uzavření manželství, který nesmí být starší šesti měsíců. Matrika může výjimečně předložení tohoto dokladu prominout, pokud je jeho opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou, například jde o azylanta nebo takový doklad domovský stát nevydává.“ Dodává, že dalším nezbytným dokladem, nejde-li o občana EU nebo Evropského hospodářského prostoru, je české potvrzení o oprávnění k pobytu na českém území, které nesmí být starší než sedm pracovních dnů. „Podrobnosti stanoví zákon o matrikách,“ říká.
Jak ale dále upozorňuje, způsobilost uzavřít manželství a podmínky jeho platnosti se posuzují podle pravidel státu, jehož je osoba občanem,a musí tak být splněny podmínky podle právních řádů obou manželů. „Naproti tomu forma manželství se řídí právním řádem státu, kde se manželství uzavírá, tedy pokud se uzavírá v ČR, řídí se českým právem,“ popisuje profesorka Pauknerová.
Na rozdíl od některých jiných států tak zde nemusí dojít k civilnímu sňatku, možný je i ten církevní. „Možnost uzavřít církevní sňatek by si měli budoucí manželé pečlivě zvážit, aby takový sňatek mohl být uznán i v zahraničí,“ varuje právnička.
Dodává, že v úvahu přichází také takzvaný konzulární sňatek, uzavřený na českém území na zahraničním zastupitelském úřadu. „Zákon o mezinárodním právu soukromém ale nově výslovně zakazuje uzavírat českým občanům konzulární sňatky na našem území. V případě, že by k uzavření takového sňatku mezi českým občanem a cizincem došlo, nebylo by jej možno v ČR uznat,“ přidává varování Magdalena Pfeiffer.
Zemřel dědeček z Ameriky
Rozeberme ale ještě jednu typickou událost. Občan ČR dědí po příbuzném, který žil v zahraničí a má tam i svůj majetek. „Bude významné, zda stát, kde příbuzný žije a má svůj obvyklý pobyt, je některým z členských států EU, s výjimkou Velké Británie, Irska a Dánska, či nikoliv,“ představuje první pravidlo Magdalena Pfeiffer. „V rámci EU je od srpna loňského roku použitelné nové nařízení, které se týká právě dědictví, jež má přeshraniční dopady. V nastíněném případě by pozůstalostní řízení probíhalo v členském státě EU, ve kterém měl zůstavitel poslední obvyklý pobyt, a bylo by projednáno v souladu s právem tohoto státu,“ popisuje další postup Pfeiffer.
„Ledaže by zesnulý příbuzný byl občan ČR a zvolil si za svého života české právo jako rozhodné pro své dědické poměry,“ otevírá další souvislost. Pak by se podle ní pozůstalost projednávala podle českého práva a za určitých podmínek by ji mohl projednat český notář. „Jestliže by se jednalo o založení příslušnosti některé třetí země, postupovaly by její orgány dle svých vlastních norem mezinárodního práva soukromého, případně dvoustranné mezinárodní smlouvy,“ dodává Pfeiffer. Jde ale o velmi složitou problematiku, a tak je vhodné spolupracovat s odborníky.
Ani zákon o mezinárodním právu soukromém se ale nevyhne změnám, nyní minimálně právě v oblasti dědictví. „Zákon v některých ustanoveních odkazuje na přímo použitelná unijní nařízení či závazné mezinárodní smlouvy, které je třeba aplikovat. Potřeba novelizace proto vyvstala již nyní v souvislosti s nařízením o dědictví, které je použitelné od srpna loňského roku, v rozsahu své působnosti nahrazuje zákonnou úpravu, a do zákona je tak třeba zakotvit přímý odkaz,“ popisuje Magdalena Pfeiffer.
***
Děti rodičů s různým státním občanstvím
* Manželům s různým státním občanstvím, jeden je občan ČR, se narodí dítě. Jak je to s jeho občanstvím a právním postavením? Odpovídá Magdalena Pfeiffer z pražské právnické fakulty: * Česká republika je vázána Úmluvou OSN o právech dítěte.
V souladu s článkem 7 má dítě od narození mimo jiné právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud je to možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
* Dítě, které se narodí z manželství, ve kterém je jeden z manželů státním občanem České republiky, nabývá české státní občanství. Není tedy vyloučeno, aby dítě narozené ze smíšeného manželství nabylo dvojí státní příslušnost.
* Od roku 2014 opustila česká právní úprava princip jediného státního občanství a existenci dvojího, případně vícerého státního občanství připouští.
* České státní občanství dítě neztratí ani tehdy, pokud by se ukázalo, že manžel, který je českým občanem, není biologickým otcem dítěte.
