Absurdity právního světa
2.5.2016, Lidové noviny, Jan Januš
K VĚCI
Právníci jsou svérázní a řeší věci, které by jiné nikdy řešit nenapadlo. Také často vidí problémy tam, kde by být vůbec nemusely. Jiní lidé je tak většinou upřímně nesnášejí a vymýšlejí na ně jízlivé vtipy. A právníci sami je pak rádi dávají k dobru. Tenhle třeba vypráví místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala: „Farář, učitel a soudce hrají karty. Tu se před nimi objeví žena a chce, aby jí soudce zaplatil výživné. On beze slova vytáhne peněženku, dá jí peníze a žena spokojeně odejde. Zbylí karbaníci nechápavě kroutí hlavou, vždyť soudce žádné děti nemá, není o tom sebemenších pochyb.,Co se divíte? Víte, jak by to mohlo dopadnout, kdyby se to dostalo k soudu?‘ uzemní je však soudce.“ Desítky právníků poslouchaly na nedávném kongresu Právní prostor 2016 vystoupení profesora Jana Dědiče, jednoho z největších českých expertů na obchodní právo. Hovořil o „aktuálních výkladových problémech zákona o obchodních korporacích“. Konkrétně například o hlasování per rollam ve společnosti s ručením omezeným podle paragrafu 175 odstavce 3 zákona či o změnách v pojetí zaknihovaných akcií. Nebo o tom, co vlastně v legislativě znamenají slova jako „musí“ či „nesmí“ a jak přísný příkaz a zákaz přinášejí. Z pohledu obchodního práva šlo, a to bez jakékoliv ironie, o nesmírně důležité otázky mající dopady na fungování firem. Pokud by však přišel do sálu třeba nějaký „ajťák“ a zamyslel se nad tím, jeho pohledem jistě „slovíčkařením“, možná by ho napadlo, zda se tam všichni nezbláznili. A jestli opravdu nemají nic lepšího na práci.
Podobné je to také se zákonem o mezinárodním právu soukromém. Lidem mimo právní komunitu je sice těžko srozumitelný, pro soukromé i obchodní vztahy s cizinci ale naprosto nenahraditelný. Tak prosím, alespoň trochu více pochopení pro právníky.
