Panamské dokumenty nejsou pro stát důkaz
14.4.2016, Ekonom, str. 38, Jaroslav Kramer
Obří únik dat o miliardových účtech v Panamě se dotýká řady Čechů. Policie nebo finanční úřady ale potřebují originály, uniklá data totiž nejsou ověřitelná.
V politické rovině je Panama Papers jedna z největších kauz za posledních několik let. Premiéři a prezidenti vysvětlují veřejnosti, proč mají své peníze ukryty v rámci papírových karibských firem. Islandský předseda vlády dokonce kvůli tlaku rezignoval. Čeští podnikatelé, kteří díky společnosti Mossack Fonseca odklonili část svých peněz do daňového ráje, mohou být na druhou stranu zatím v klidu.
Založit si firmu v cizině totiž není protizákonné a prokázat, že společnost v Karibiku slouží k daňovým únikům či praní špinavých peněz je velmi obtížné. „V případě trestního řízení musí prokazovat spáchání trestného činu policie a státní zastupitelství, na rozdíl od daňového řízení, kde tíží důkazní břemeno daňový subjekt,“ říká Jan Krejsa, advokát kanceláře Havel, Holásek & Partners.
Trestní stíhání nehrozí
Vlastnictví firmy v Panamě nebo na Britských Panenských ostrovech je pro řadu podnikatelů výhodné. Umožňuje jim legálně platit v cizí zemi nižší daně v rámci daňové optimalizace.
Aby se o takový účet zajímala policie, muselo by existovat podezření, že chtěli podnikatelé přes karibskou firmu podvádět. „U trestných činů daňových je navíc třeba vždy prokázat úmysl zkrátit daň,“ říká advokát Ondřej Trubač s tím, že v daných případech tak půjde spíš o reputační riziko lidí, kteří se v dokumentech objevili. Kromě daňových úniků by mohlo jít třeba o podvody nebo praní špinavých peněz.
I kdyby ale podezření ze spáchání trestného činu skutečně bylo, české orgány budou důkazy o prázdných schránkách shánět velmi obtížně. Úřady totiž musí zažádat Panamu o poskytnutí originálních nebo ověřených dokumentů v rámci mezinárodní právní pomoci. Elektronické kopie, které zveřejnili němečtí novináři, tak samy o sobě nestačí. „Není zcela vyloučeno, že by i taková kopie mohla za jistých okolností posloužit jako důkaz v trestním řízení, ale zcela jistě ne jako důkaz jediný,“ říká advokát Tomáš Sokol s tím, že by pak v zásadě mohlo podnikatelům a politikům stačit, pokud prohlásí, že s takovou kopií nemají nic společného a nevědí, proč je tam uvedeno jejich jméno. V takovém případě jsou podle Sokola materiály z trestního hlediska možná zajímavým podnětem, ale určitě ne důkazem. „Dokumenty jen poskytnou vodítko zástupcům finančních úřadů a policie, kteří však stále budou muset provést vlastní nezávislé vyšetřování a zajistit důkazní materiál, který bude v příslušné zemi přijatelný soudem,“ vysvětluje Maroš Holodňák, ředitel oddělení forenzních služeb KPMG.
Advokát Jan Krejsa zase upozorňuje, že pokud by firma Panamu využila k daňovým únikům, tento trestný čin by se fakticky odehrál v České republice. „Rozhodující důkazy se proto musí opět získat v Česku a dokumenty z Panamy mohou pouze napomoci k prokázání trestného činu, protože se díky nim může podařit propojit zdánlivě nesouvisející skutečnosti,“ dodává.
Mezinárodní hra o čas
Na uniklé dokumenty už čekají úředníci ministerstva financí. Ti pak budou na jejich základě připravovat konkrétní dotazy na panamské úřady. „Když jsme se dříve zeptali jen obecně, tak nám státy často řekly, že nerozumí tomu, kde je riziko úniku, a informace neposkytly. Panama Papers nám pomohou přesně popsat možný únik,“ říká Zdeněk Hrdlička, ředitel odboru Strategie daňové politiky, spolupráce a správy ministerstva financí.
Jeho týmu bude příprava žádostí trvat zhruba měsíc.
Panamské úřady pak mají podle mezinárodních standardů půl roku na odpověď. V praxi to ovšem bývá spíše později.
„Jurisdikce s preferenčním daňovým režimem, malé státy, ostrovní pochopitelně mají kapacitu malou a obvykle se na to vymlouvají. Teď se dá navíc čekat, že tam přijde těch dotazů hodně,“ říká Martina Matejová, vedoucí oddělení mezinárodní daňové a celní spolupráce.
Volnější ruce bude mít naopak finanční správa. „Pokud máme podezření na daňový únik, pracovníci podezření prošetří a případně zahájí daňovou kontrolu,“ popisuje mluvčí Generálního finančního ředitelství Petra Petlachová. Kontrolorům by tedy mohly pro zahájení řízení stačit i neověřené německé dokumenty a finanční úřady po jejich získání vyšlou své úředníky do terénu. „Budou po daňovém subjektu vyžadovat, aby například prokázal, že ceny, za které bylo se spřízněnými offshorovými entitami obchodováno, jsou tržní. Pokud by se prokázalo, že offshorové struktury byly využívány k neoprávněnému snižování daňového základu, mohlo by dojít k doměření daně, penále a úroku z prodlení,“ říká advokát Jan Krejsa.
Soukromé žaloby
Podnikatelé, kteří mají v daňových rájích své peníze, by měli být obecně připraveni na to, že jakékoliv platby na takové účty vyvolávají pozornost finančního úřadu bez ohledu na zveřejněné dokumenty.
Pokud se pak něčí jméno v uniklých dokumentech objeví, mohl by mít paradoxně nárok na odškodnění.
„Zveřejnění dokumentů evidentně představují zpracování osobních údajů, což vyvolává vážné obavy ohledně dodržování příslušných zákonných povinností v této oblasti,“ řekl Radek Matouš z Dvořák Hager & Partners. Znamená to podle něj, že pokud jde o politiky, úředníky a další veřejně činné osoby, zveřejnění údajů může být považováno za činnost ve veřejném zájmu. A to i když se neprokáže, že by dělali něco nezákonného. Naopak u osob, které jsou ryze soukromé, je zveřejnění údajů rizikové. „Takové osoby se mohou v případě, kdy nebudou zjištěny žádné důkazy, že by využívaly offshorové společnosti pro jakékoliv nezákonné účely, důvodně obracet se svými stížnostmi ohledně zpracování jejich osobních údajů na Úřad pro ochranu osobních údajů. Mohou případně uplatňovat své nároky také soudně, pokud by jim porušením předpisů na ochranu osobních údajů vznikla škoda nebo jiná újma,“ dodal Matouš.
Česká cesta
V souvislosti s penězi v daňových rájích se hovoří také o roli advokátů.
Například Josef Monsport má na účtech v Karibiku údajně akcie za 2,3 miliardy korun. Česká advokátní komora zatím žádné podezření v této souvislosti nemá a o Monsporta se blíž nezajímá. To například britský úřad, který kontroluje advokáty, ale už spustil audit právnických firem, které se v dokumentech objevují. Zjišťuje hlavně to, jestli nepomáhaly podnikatelům odklonit daně z ostrovů.
Podle některých advokátů přitom možné vazby hrozí i na domácí půdě, u lokálních kanceláří. Nad takovou kanceláří není žádný dohled z centrály, jak tomu je u síťových právních firem, a navíc nemají často žádné etické kodexy, které by jim bránily spolupracovat s politiky či šedou zónou.
Zveřejněním Panama Papers může v případě soukromých osob dojít k porušení zákona o ochraně osobních údajů.
