Insolvenční zákon: konec šmejdů?
13.4.2016, E15, str. 17, Dušan Šrámek
Nový insolvenční zákon nese několik pozitivních změn, ale i mnohá rizika, především pro věřitele.
Vláda konečně schválila dlouho očekávanou novelu insolvenčního zákona. Ta by měla mimo jiné přinést významné zvýšení ochrany před praktikami podvodných oddlužovacích společností či ulehčit práci soudů v případech oddlužení.
Na druhé straně ovšem lze návrhu vytknout, že umenšuje práva věřitelů.
Insolvenční šmejdi
Především je ale nutné zmínit, že teprve dlouhé tři týdny poté, co návrh schválila vláda, se včera na stole objevilo platné znění nové normy. Což docela dobře svědčí o úrovni práce legislativců na ministerstvu spravedlnosti pod vedením Roberta Pelikána. Na vládě přitom došlo v novele pouze k jedné změně, která se týká přidělování insolvenčních případů a která reagovala na nedávné zrušení příslušné vyhlášky Ústavním soudem. Během připomínkového řízení zazněla k zákonu dlouhá řada zcela zásadních připomínek od Nejvyššího i krajských soudů, které se však do normy nepromítly.
To se nepochybně ještě odrazí při projednávání v parlamentu.
Pomoc v oddlužení, kterou protizákonně poskytovala řada soukromých komerčních subjektů, protože právní pomoc za úplatu mohou legálně poskytovat pouze advokáti, znamenala často vyděračské praktiky, pro něž se vžilo označení „insolvenční šmejdi“. Za svoje poradenství, týkající se zejména institutu oddlužení, si tyto firmy účtují vysoké odměny, ačkoli klientovi je v zásadě k ničemu. Výjimkou není částka 30 tisíc korun za tyto většinou bezcenné rady a informace. Když neměli klienti peníze, často po nich „poradci“ požadovali například snubní prstýnky a podobné hodnotné předměty osobního rázu.
Společnosti – neziskové organizace –, které budou moci návrhy na oddlužení podávat, budou nově akreditovány ministerstvem spravedlnosti a budou služby poskytovat zadarmo. Za úplatu budou poskytovat oddlužovací služby pouze advokáti, insolvenční správci a notáři.
Šikana a věřitelé
Další klíčovou změnou, kterou novela přinese, je omezení takzvaných šikanózních insolvenčních návrhů. V praxi bude mít příslušný soudce možnost rozhodnout, že se podaný podezřelý návrh nezveřejní v insolvenčním rejstříku.
Následně bude moci takový návrh odmítnout. Údajný dlužník tím pádem alespoň nebude konfrontován s nyní automatickou publicitou zahájení insolvenčního řízení a z ní plynoucími důsledky, jako je například poškození dobrého jména nebo výrazné snížení důvěryhodnosti u obchodních partnerů.
Za sporné lze ovšem považovat plánované změny v postavení věřitelů, potažmo v otázce jejich hlasovacího práva.
Tyto změny mimo jiné kritizovalo i občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu, které vyjádřilo přesvědčení, že přijetí novely povede ke zhoršení postavení insolvenčních věřitelů v souvislosti s okleštěním řady jejich práv.
Úprav, které výrazně zhorší postavení věřitelů, je v novele více. Za nejpodstatnější však lze pokládat novou úpravu svolávání schůze věřitelů a rozšíření možnosti insolvenčního soudu ingerovat do otázky hlasovacích práv. Obrovské pravomoci insolvenčních soudců i představitelů státní správy přitom nejsou nijak vyváženy vyšší odpovědností a přezkoumatelností jejich postupu.
Nestabilní prostředí
Nejzávažnější problém je ale v tom, že u tak složitého zákona, kde řízení může trvat i několik let, dochází po šesti letech od účinnosti k tak zásadním změnám. A to bez toho, aby se vyčkalo, jak si původní norma takříkajíc sedne. Přitom nestálost podnikatelského a právního prostředí přináší často daleko větší problémy než některá diskutabilní ustanovení v zákonech. Ta se mnohdy dají vyřešit postupně ustálenou judikaturou.
***
Nejvyšší soud kritizoval především úpravy, které výrazně zhorší postavení věřitelů hlavně v otázce hlasovacích práv.
