Legislativní rada je až příliš benevolentní
8.4.2016, Právní rádce, str. 8, JAROSLAV KRAMER
Podklady, které se dostávají k Legislativní radě vlády, jsou podle jejího předsedy čím dál tím horší. „Není běžné, aby se některé návrhy přerušovaly a projednaly až napotřetí, a to často se skřípěním zubů,“ tvrdí o současném nešvaru Jiří Dienstbier. Samotná rada podle něj funguje konstruktivně a dobře. Jen je příliš benevolentní. ROZHOVOR
* Vláda nedávno projednávala návrh nového zákona o státním zastupitelství. Proč ho přerušila?
Nebyla shoda na vyloučení dohledu nad nově zřizovaným Speciálním státním zastupitelstvím. Kromě mě měla tuto výhradu i celá řada dalších členů vlády. I podle stanoviska Legislativní rady vlády je chyba vylučovat nad Speciálem dohled, a to v kombinaci s atrakcí a delegací případu od Speciálu a k němu. Na takovém rozhodnutí totiž závisí, jestli se vylučuje, nebo „oživuje“ dohled nad takovou kauzou.
* Když sledujete komplikace s projednáváním normy, je vůbec reálné, že by se jí mohli věnovat poslanci? A bylo by to rozumné?
Považuji to za jednu z klíčových norem, mimo jiné i v oblasti boje s korupcí. Tato priorita je zahrnutá i v koaliční smlouvě. Po pravdě řečeno, byť mám i další výhrady, byl by pro mě návrh přijatelný, pokud by byl v otázce atrakce a delegace schválen ve znění Legislativní rady vlády. Neříkám zároveň, že je ideální.
* Jaké je to stanovisko?
Podle stanoviska LRV by Speciální státní zastupitelství mělo rozhodnutí o atrakci nebo delegaci nějaké kauzy postoupit Nejvyššímu státnímu zastupitelství. To by nemuselo rozhodnout vždy, ale mělo by možnost ve lhůtě jednoho měsíce takové rozhodnutí zrušit. Byla by tedy kontrola nad atrakcí a delegací kauz ve vztahu ke Speciálu.
* A co chybějící dohled?
Stačí škrtnout jeden odstavec v návrhu zákona a máme po problému.
* Je ale reálné, že Robert Pelikán v této otázce ustoupí?
I pan ministr Pelikán si musí uvědomovat realitu. Názory na jednání vlády slyšel. Chce-li vůbec, aby byl zákon schválen, měl by přestat být takto paličatý. Postavit si hlavu v této jedné věci není rozumné. Máme jednotnou soustavu státního zastupitelství, nevytváříme samostatnou soustavu pro řešení závažných hospodářských či korupčních trestných činů. Proto není důvod vylučovat dohled jako jeden z kontrolních mechanismů, který v soustavě funguje. Navíc nahodile podle toho, jestli daná kauza skončí u Speciálního státního zastupitelství.
* Nehrozí podle vás, že se tato norma neustálým posouváním stane předmětem přímého politického boje před blížícími se volbami?
V současné situaci, zejména ve sněmovně, je každá norma předmětem politického boje. Na druhou stranu to není samo o sobě nic negativního, protože to je politické rozhodnutí o úpravě různých oblastí. Samozřejmě, že může být před volbami vyhrocenější situace, a je zcela zřejmé, že u zákona o státním zastupitelství bude živá debata.
* Živá debata byla i kolem novely insolvenčního zákona. Tu ale vláda poslala dál. Jste s výsledkem spokojen?
Je tam řada věcí, které jsou důležité a problém s nimi nemám. Zásadní výhradu jsem měl k jedné části, a to k povinnému zastoupení při podávání návrhu na oddlužení, tedy takzvaný osobní bankrot.
* Proč?
Úprava je velmi nesystémová. Upravuje bezplatné zastoupení, zpravidla neziskovými organizacemi, které bude ministerstvo spravedlnosti nově registrovat. A to v situaci, kdy má ministerstvo spravedlnosti v legislativním plánu na základě priorit vlády právní úpravu o bezplatné právní pomoci. Řešit v insolvenci bezplatnou právní pomoc ve vztahu k jednomu jedinému typu podání k soudu je doopravdy zvláštní. Z druhé strany se řeší zastoupení advokátem s limitem čtyř tisíc korun za pomoc se sepsáním podání. Ve vazbě na to se zakazuje poskytovat takovou právní službu kýmkoliv jiným. To je zcela zbytečné. Zákon o advokacii už dnes zakazuje komukoliv právní služby za úplatu poskytovat.
* Ale obchází se to…
Druhá věc je efektivnost sankcí. Trestní oznámení komory zpravidla orgány činné v trestním řízení odkládají a chybí správní sankce. Nelegální poskytování právních služeb by se mělo řešit komplexně, a ne jen ve vztahu k jednomu typu úkonu právní pomoci.
* Jste spokojen s návrhem ministerstva spravedlnosti ohledně bezplatné právní pomoci, který počítá s větším zapojením advokacie?? Budu to mít v nejbližší době na stole a spokojen zcela zjevně nebudu. Návrh počítá s velmi omezenou právní pomocí. Je potřeba si uvědomit, že řada lidí nedosáhne na komerčně zajišťované právní služby. Narážíme na to v celé řadě dalších oblastí, třeba pokud jde o sociální začleňování.
Bez bezplatné právní pomoci zůstávají základní práva řady lidí pouze na papíře.
* Máte svou osobní představu, jak by měla bezplatná právní pomoc fungovat?
Probíhá tu dlouhodobý spor. Advokáti na jedné straně nechtějí připustit, aby právní služby poskytoval klientovi někdo jiný, a to i na bezplatném základě. Na druhou stranu už dnes existuje celá řada neziskových organizací, které tuto službu svým klientům bezplatně poskytují. Rozsah služeb není dostatečný, a proto je potřeba právní úpravu přijmout a zároveň zajistit její financování. Mimochodem si nejsem z návrhu ministerstva spravedlnosti jist, kolik advokátů bude nadšeně poskytovat právní služby za sazbu 150 korun za jednu právní poradu v rozsahu půl hodiny.
* Takže tento návrh nemá šanci?
Obávám se, že to je pouze formální odškrtnutí úkolu z vládního prohlášení a legislativního plánu.
* Kdo tedy téma bezplatné právní pomoci vyřeší?
Dotýká se to celé řady resortů. Jde o debatu, do jaké míry jsou práva dostupná lidem, kteří mají nižší sociální kompetence a horší sociální postavení.
* Budete mít vlastní návrh?
To je složité. Na ministerstvu spravedlnosti byla v šuplíku celá řada analýz a v podstatě i hotových návrhů. Aktuální redukovaný návrh v podobě věcného záměru mě velmi překvapil, protože vím, že v resortu bylo na této věci odpracováno mnohem více.
* Legislativní rada vlády má k návrhům ministra Pelikána dlouhodobě hodně výhrad. Podle ministra jsou mnohdy až nekonstruktivní…
Členové vlády mají vždy, když jim něco neprochází v Legislativní radě, tendenci si stěžovat. Já jim na to říkám, že stačí dobře připravovat legislativní návrhy a nebudou mít problémy. Není běžné, aby se některé návrhy přerušovaly a projednaly až napotřetí, a to často se skřípěním zubů.
* Mohou za to opravdu návrhy, anebo v tom hraje roli i složení rady?
Složení v tom roli nehraje. Legislativní rada má zhruba třicet v zásadě nezávislých odborníků, i když je každý samozřejmě vázán svými životními zkušenostmi a názory.
Na začátku funkčního období vlády jsme změnili složení LRV. Vláda na můj návrh odvolala některé členy a jmenovala jiné, a to na základě určitých pravidel. Odvolali jsme politiky. Potřebovali jsme také změnit poměr z hlediska odbornosti. Naprostá většina návrhů se týká veřejného práva.
* Zároveň jste odvolali právníky napojené na Českou advokátní komoru.
To byla shoda okolností, nikoliv úmysl. Řada advokátů stále v Legislativní radě vlády zůstala a každý advokát je napojen na Českou advokátní komoru.
* Šlo spíš o funkcionáře.
Toto kritérium jsme opravdu nesledovali a bylo to kouzlo nechtěného. Následně jsme to vyřešili i ke spokojenosti komory. Nové řešení je pro ni lepší. Změnili jsme legislativní pravidla, podle kterých jsou všechny profesní komory připomínkovým místem ve věci návrhů, které se týkají oblasti jejich působnosti nebo právní úpravy, která se jich dotýká. Stejně tak nejenom tyto komory, ale i zástupci dalších institucí jsou přizváváni na jednání Legislativní rady vlády. Advokátní komora má v tomto směru výsadní postavení, protože může vyslat ke každému bodu svého zástupce, a to ke každému jiného.
* Není to jen formální?
Kdykoliv zástupce České advokátní komory na jednání požádá, dostane slovo a může se vyjádřit jako kterýkoliv člen Legislativní rady vlády. Stejně tak zástupci jiných komor, jsou-li přizváni.
* Nemohou mít v budoucnu profesní organizace právníků svou židli v radě?
To není proveditelné. Legislativní rada vlády má zhruba třicet členů, jak už jsem říkal – nezávislých odborníků. Nechci, aby v radě byli zástupci, kteří lobbují za zájem instituce, ale doopravdy odborníci, kteří budou na normy nahlížet nezávisle a objektivně. Ti, kteří chtějí lobbovat za určité dílčí zájmy, tak sice nejsou členy Legislativní rady vlády, ale jsou k jednáním přizváváni.
* Jak jste spokojen s efektivitou Legislativní rady vlády? Přece jen jste zmínil, že není obvyklé projednávat předpisy až napotřetí…
To zcela jistě není chybou členů Legislativní rady vlády. Naopak jsem někdy v pokušení dávat rovnou nesouhlasná stanoviska. Mám pocit, že předkladatelé někdy do jisté míry zneužívají benevolence Legislativní rady vlády. Počítají s tím, že jim to nakonec nějak projde. V zájmu lepší kvality projednávané legislativy by byl namístě i tvrdší postup rady. Myslím, že jsme tedy vůči předkladatelům návrhů zákonů vstřícní.
* Ze kterého resortu k vám putují nejméně kvalitní návrhy?
Nepřijde mi korektní vůči vládním kolegům to hodnotit. Myslím, že je vcelku známo, jaká je kvalita jednotlivých resortních legislativ. Každý z členů vlády ví, kde je jeho problém…
* Takže ministerstvo spravedlnosti?
Pro žádný úřad není zdravé, pokud tam dochází k příliš velkému personálnímu zemětřesení. Pokud z resortu odejde naprostá většina legislativců, musí se to projevit na kvalitě připravovaných zákonů. A to i v případě, že přijdou velmi kvalitní právníci. Než se někdo stane zkušeným legislativcem, trvá to několik let.
* Má aktuálně ministerstvo spravedlnosti na to, aby dokázalo v současném personálním složení připravit nový občanský soudní a trestní řád?
Jsou to rozsáhlé legislativní úkoly. Mám velkou pochybnost, že by šlo něco takového připravit v rámci tohoto funkčního období vlády.
* V rámci infografiky jsme přinesli přehled vašich legislativních návrhů. Který považujete za nejdůležitější?
Každý z těch návrhů má svou míru důležitosti. Přirozeně bych měl zmínit návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Ústava od svého přijetí počítá s tím, že je možno ústavním zákonem stanovit, kdy lid vykonává moc přímo. Doposud se, s výjimkou jednoho jednorázového referenda, k přijetí takového návrhu nenašla vůle na úrovni ústavní většiny v obou ? komorách parlamentu. Počítá-li s tím ústava, takový zákon bychom mít měli. Netvrdím zároveň, že máme odcházet od parlamentní formy vládnutí. V zásadních případech by ale občané České republiky měli mít možnost rozhodovat přímo.
* Samozřejmě by to asi nemělo mít až tak extrémní dopad, jak navrhují někteří poslanci…
V parlamentu jsou postoje od „referenda kdykoliv a na cokoliv“ po „referendum nikdy“. Mezi tím se hledá kompromis…
* Co ostatní normy, které jste prosazoval?
Novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu je jednou z klíčových protikorupčních norem spolu s novelou zákona o střetu zájmů, financování politických stran a zákonem o státním zastupitelství. Novela zákona o NKÚ navazuje na ústavní změnu, která čeká na projednání v Senátu. Jde o rozšíření pravomocí NKÚ ve vztahu k územním samosprávám a právnickým osobám s majetkovou účastí státu.
* Další z diskutovaných témat se týká posílení pozice veřejného ochránce práv. Jste spokojen s tím, jak v současné době tento úřad funguje? Přece jen má v zásadě „dvojvládí“.
Není tam žádné dvojvládí. Veřejný ochránce je hlava úřadu a vymezuje oblast, za kterou zodpovídá jeho zástupce. Ten je nezávisle na ochránci volen Poslaneckou sněmovnou…
* A to je možná problém.
Není to ideální řešení, uvažovali jsme o návrhu změny v této oblasti. Nebyla by pro to ale zjevně politická podpora. Pro mě je naprosto zásadní dokončit projednávání novely, kde se rozšiřují pravomoci veřejného ochránce práv v oblasti ochrany proti diskriminaci. Ta dnes není funkční a jde o velmi složitou právní problematiku. Oběťmi jsou často lidé s nižšími sociálními kompetencemi a finančními možnostmi. Antidiskriminační žaloba ve veřejném zájmu by mohla být velmi efektivním nástrojem. Navíc by se v oblasti ochrany proti diskriminaci vytvořila judikatura, která téměř neexistuje. Jednou žalobou by se také vyřešil typový případ, a předešlo by se tak podobné diskriminaci do budoucna.
* Dalším rozšířením pozice veřejného ochránce práv je navrhovat rušení zákonů.
Na základě kompromisního návrhu počítám s tím, že by bylo možné tuto pravomoc ochránce vázat na projednání v petičním výboru Poslanecké sněmovny tak, aby se prohloubila komunikace mezi ochráncem a sněmovnou. Mohlo by se také najít jiné řešení, jako zákonodárná iniciativa…
* Působnost vašeho úřadu je vcelku široká…
To, co je velmi rozsáhlé, je lidskoprávní agenda. Nepokrýváme ji vyčerpávajícím způsobem, gesci zde mají i další úřady. Od obecné gesce nad monitorováním základních lidskoprávních mezinárodních smluv je to pak oblast rovnosti žen a mužů, oblast rovnosti práv osob se zdravotním postižením, gesce nad politikou státu vůči nestátním neziskovým organizacím, národnostně menšinová problematika a také agenda sociálního začleňování…
* Chystáte se někde přijít s vlastním návrhem?
Na agendu sociálního začleňování se váže politika sociálního podnikání, tedy jeden z nástrojů, jak aktivizovat i dlouhodobě nezaměstnané lidi a vytvořit jim návyky, které ztratili, tak aby byli schopni sehnat si normální zaměstnání. Je to jeden ze způsobů, jak vytvářet pracovní místa v nejpostiženějších regionech. Chystáme poměrně finálně věcný záměr zákona o sociálním podnikání. Měl by sjednotit definici toho, co vlastně sociální podnik je, stanovit získání jeho statusu a to, jaký je smysl existence sociálního podniku. Kombinují se v něm totiž zpravidla prvky ekonomické, sociální a environmentální. Ve vazbě na to bychom chtěli stanovit pro takové podniky benefity.
* Dle lednového průzkumu společnosti Sanep jste byl v hodnocení ministrů vlády na chvostu.
Já nechci komentovat průzkumy této společnosti…
* Dobře, ale i vaši předchůdci se potýkali s problematickým hodnocením. Je to agendou?
Má to dva srozumitelné důvody. Lidskoprávní agenda je složitá. Ne každý si uvědomuje, že bavíme-li se o lidských právech, dotýká se to všech. Jejich naplnění je podmínkou naší svobody a lidské důstojnosti. Je to velmi široké spektrum práv, včetně ekonomických, kulturních a sociálních. Ve své pozici se přirozeně musím a chci zabývat i menšinovými právy, byť jsou lidská práva převážně většinová. Ne vždy je to populární záležitost, zvlášť pokud chci tuto agendu vykonávat svědomitě.
* A ten druhý důvod?
To, že jsem odmítl zaujmout kritický postoj ve vztahu k migraci. Dopad tam byl naprosto jasný a předvídatelný. Myslím si ale, že šlo opravdu o charakter společnosti. Připustit, že opustíme koncept svobody, lidské důstojnosti a univerzality ochrany lidských práv, je pro mě naprosto nepřijatelné.
***
I pan ministr Pelikán si musí uvědomovat realitu. Chce-li vůbec, aby byl zákon o státním zastupitelství schválen, měl by přestat být paličatý. Není běžné, aby se některé návrhy přerušovaly a projednaly až napotřetí, a to často se skřípěním zubů. Antidiskriminační žaloba ve veřejném zájmu by mohla být velmi efektivním nástrojem. JIŘÍ DIENSTBIER Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V devadesátých letech byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění, následně členem zastupitelstva městské části Praha 2. Od července 2010 byl stínovým ministrem spravedlnosti za ČSSD, následně na dva roky místopředsedou strany. V březnu 2011 se stal senátorem za Kladensko. Do ledna 2014 byl místopředsedou Senátorského klubu ČSSD, členem Ústavně-právního výboru a Organizačního výboru Senátu PČR. Byl též členem Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. V roce 2013 se ucházel o prezidentský úřad coby kandidát ČSSD. V roce 2014 obhájil senátorský post ve volebním obvodu Kladno a Praha-západ.