Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Informace k placení odvodu do fondu ČAK pro vzdělávání koncipientů v případech, kdy pracovní poměr koncipienta k advokátovi netrvá celý kalendářní rok

 

Podle ustanovení čl. 6 odst. 4 usnesení sněmu č. 7/2005 Věstníku, o fondu České advokátní komory pro vzdělávání advokátních koncipientů a o změně usnesení sněmu č. 5/1999 Věstníku, o sociálním fondu České advokátní komory (dále jen usnesení), v případech, kdy pracovní poměr advokátního koncipienta k advokátovi netrval celý kalendářní rok, činí výše odvodu za každý započatý měsíc trvání pracovního poměru advokátního koncipienta k  advokátovi 1/12 z celkové částky odvodu, stanovené tímto usnesením ve výši 3 000 Kč za jeden kalendářní rok (čl. 6 odst. 2 usnesení).

K některým situacím, které mohou při aplikaci tohoto ustanovení v praxi nastat, a v návaznosti na dotazy části advokátů lze uvést následující (týká se jak případů, kdy zaměstnavatelem advokátního koncipienta je advokát - fyzická osoba, tak případů, kdy zaměstnavatelem je obchodní společnost advokátů – právnická osoba):

 

A) Den vzniku pracovního poměru k advokátovi předchází dni zápisu do seznamu advokátních koncipientů.


      Jestliže advokát uzavřel pracovní smlouvu s advokátním koncipientem v průběhu  příslušného kalendářního roku, a den vzniku takového pracovního poměru k advokátovi není shodný se dnem zápisu do seznamu advokátních koncipientů, je pro vznik povinnosti advokáta platit odvod do fondu pro vzdělávání koncipientů rozhodující den zápisu  koncipienta do seznamu advokátních koncipientů (§ 36 a § 37 odst. 2 zákona o advokacii v platném znění); teprve od tohoto dne lze považovat pracovní poměr k advokátovi za pracovní poměr advokátního koncipienta. V takovém případě je tedy advokát povinen zaplatit odvod podle čl. 6 odst. 4 usnesení za každý měsíc trvání pracovního poměru advokátního koncipienta, počínaje dnem následujícím po dni, ve kterém byl koncipient zapsán do seznamu advokátních koncipientů.

 

B) Pracovní poměr advokátního koncipienta skončí v průběhu příslušného kalendářního roku, popř. v této době dojde ke změně jeho zaměstnavatele.  

 

Ustanovení čl. 6 odst. 4 usnesení váže povinnost platit poměrnou část příspěvku nikoliv ke kalendářním měsícům, ale k měsícům trvání pracovního poměru advokátního koncipienta. Trvání pracovního poměru advokátního koncipienta k advokátovi se tedy nepočítá podle kalendářních měsíců, ale ode dne nástupu do práce uvedeného v pracovní smlouvě a v případě ad. A) ode dne zápisu do seznamu advokátních koncipientů. Počítání času se  pak v tomto případě na základě odkazu podle § 333 zákoníku práce řídí § 122 občanského zákoníku 1).

Jestliže v době výkonu právní praxe advokátnímu koncipientovi v průběhu příslušného kalendářního roku skončí jeho pracovní poměr k advokátovi, má tento advokát povinnost zaplatit poměrnou částku odvodu (t.j. 1/12 ze 3 000 Kč) za každý měsíc trvání pracovního poměru advokátního koncipienta k němu (včetně započatých).

Advokát, který s advokátním koncipientem uzavře nový pracovní poměr, zaplatí v příslušném kalendářním roce poměrnou část příspěvku rovněž podle počtu měsíců trvání pracovního poměru advokátního koncipienta v tomto roce, přičemž první měsíc trvání pracovního poměru se počítá ode dne vzniku pracovního poměru advokátního koncipienta k advokátovi.

 

C) V době trvání pracovního poměru k advokátovi dojde k vyškrtnutí koncipienta ze seznamu advokátních koncipientů.

 

Jestliže dojde k vyškrtnutí koncipienta ze seznamu advokátních koncipientů v době trvání jeho pracovního poměru k advokátovi, zaniká povinnost advokáta k zaplacení dalších částek odvodu za příslušný kalendářní rok koncem kalendářního měsíce, ve kterém došlo k vyškrtnutí koncipienta ze seznamu; případné další trvání pracovního poměru k advokátovi již nelze považovat za pracovní poměr advokátního koncipienta.

 

 



1) § 122

      (1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní.

       (2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den.

       (3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi