Smluvní odměna advokáta pod drobnohledem
11.3.2016, Právní rádce, str. 64, Daniela Kovářová
Polovina z advokátů v Česku používá smluvní odměnu za poskytování právních služeb. Jak se ale odměna vytváří, jaké jsou její varianty, co všechno na ni má vliv a může její výši ovlivnit klient?
Smluvní odměna za poskytování právních služeb připadá v úvahu tehdy, pokud se klient obrátí na advokáta a požádá jej o poskytování právních služeb. Nelze ji tedy použít na situace, kdy je advokát ustanoven klientovi rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu státní moci, ani o ní nelze hovořit v souvislosti s rozhodováním soudu o nákladech řízení.
Na problematiku smluvní odměny advokáta dopadají tři předpisy: prvním je zákon o č. 85/1996 Sb., o advokacii (v platném znění), konkrétně jeho § 22 odst. 1, podle kterého se advokacie zpravidla vykonává za odměnu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že ojediněle a výjimečně může advokát poskytnout právní pomoc také zdarma.
Druhým právním předpisem je vyhláška č. 177/1996 Sb., zvaná advokátní tarif (s ohledem na datum jejího vzniku a množství novel je také třeba pracovat s aktuálně účinným zněním této vyhlášky). Podle advokátního tarifu je smluvní odměna ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta, anebo o způsobu jejího určení. Konečně třetím pramenem je stavovský předpis, který přijímá představenstvo ČAK a je pro všechny advokáty závazný. Takovým předpisem je usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, zvané etický kodex. Porušení pravidel stanovených těmito třemi normami zakládá kárnou odpovědnost advokáta a může vést až ke kárnému stíhání a později odsouzení advokáta (nejpřísnějším trestem je pak vyškrtnutí ze seznamu advokátů). Skutečností ovšem také je, že stížnosti na advokáty, které se týkají vyúčtování odměny za poskytování právních služeb, tvoří pouhé 1 % ze všech stížností, které jsou na advokáty podávány.
Horní a spodní hranice smluvní odměny
Spodní hranice smluvní odměny není žádným právním předpisem stanovena ani omezena. Protože zákon o advokacii stanoví, že advokacie se zpravidla vykonává za odměnu, může advokát výjimečně rozhodnout o tom, že právní pomoc poskytne zdarma nebo za odměnu velmi nízkou či symbolickou. Většina advokátů také vedle placené právní pomoci vykonává právní službu zdarma (pro bono).
Důvodem pro snížení odměny nebo poskytnutí právní služby zdarma bývají nepříznivé finanční nebo sociální podmínky klienta. Na poskytnutí bezúplatné právní služby není právní nárok a rozhodování je zcela v rukou advokáta.
Horní hranice smluvní odměny je právními předpisy poměrně slušně upravena. Advokátní tarif uvádí v § 4 odst. 3, že smluvní odměna musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci, totožnou formulaci opakuje také čl. 10 odst. 2 etického kodexu.
Tato formulace je ovšem obecně neurčitá, proto ji etický kodex zpřesňuje tak, že při posuzování přiměřenosti smluvní odměny se přihlédne zejména i k poměru vyjednávacích schopností a možností advokáta a klienta, k rozsahu informací klienta o poměrech na trhu právních služeb, ke speciálním znalostem, zkušenostem, pověsti a schopnostem advokáta, k povaze a době trvání vztahů mezi advokátem a klientem při poskytování právních služeb, k časovým požadavkům klienta na vyřízení věci, k obtížnosti a novosti skutkových i právních problémů spojených s věcí a k pravděpodobnosti, že v důsledku převzetí věci klienta bude advokát muset odmítnout převzetí jiných věcí.
Pro závěr, zda výše smluvní odměny konkrétního advokáta je přiměřená dané věci či nikoliv, je tedy zapotřebí vyhodnotit, zda jde o advokáta začínajícího, nebo zkušeného, zda se věnuje specializované a složité agendě, či naopak jednoduchým právním věcem, zda má sídlo v hlavním městě, či na malé vísce, zda je onen advokát celorepublikovým odborníkem na danou problematiku, zda klient na vyřízení věci spěchá, nakolik je advokát vytížen apod.
Konkrétní maximální výši ceny za právní službu nelze za této situace uvést a jednotlivé případy a příklady jsou značně individuální.
Sekce pro advokátní tarif se v minulosti opakovaně zabývala žádostmi o stanovení maximální ceny, k jednoznačným závěrům či hranicím však nikdy nepřikročila.
Smluvní odměna tedy nemá jednoznačně určenou horní ani spodní hranici, ve vztahu advokáta a klienta zvoleného na plnou moc panuje široká smluvní volnost a cenu právní služby ovlivňuje zejména každý advokát na straně jedné, každý jednotlivý klient na straně druhé a předmět právní služby, kterou advokát poskytuje.
Druhy smluvní odměny
Výše zmíněné smluvní volnosti odpovídá řada způsobů, jak je možno smluvní odměnu určit či jakými nástroji nebo cestami je možno se k ní dopočítat. Advokáti nejčastěji používají šest druhů smluvní odměny, nejsou však vyloučeny ani kombinace nebo další způsoby smluvní odměny. Advokát volí odměnu obvykle podle druhu právní pomoci a odhadu budoucího vývoje klientovy situace.
Základní druhy smluvní odměny jsou následující: * Odměna časová – advokát si dohodne s klientem částku, kterou mu bude účtovat za vykonanou časovou jednotku. Nejčastěji jde o sazbu za hodinu, ale není vyloučeno ani účtování za den nebo i za kratší časovou jednotku (například u telefonických konzultací). Příklad: odměna v trestní věci bude činit za každou započatou hodinu 1500 Kč.
? Odměna úkonová – advokát si dohodne s klientem odměnu za každý úkon, který pro klienta vykoná (například za sepis odvolání, za účast u soudu, za poradu s klientem apod.). Příklad: odměna v civilním sporu o vyklizení bytu bude za každý úkon činit 980 Kč.
? Odměna paušální – bez ohledu na množství hodin či jednotlivých úkonů bude advokát účtovat klientovi odměnu za každý měsíc, po který bude trvat poskytování právních služeb. Příklad: advokát bude vytvářet právní dokumenty pro obec za odměnu 20 000 Kč měsíčně.
? Odměna za vyřízení věci – advokát se s klientem dohodne na celkové částce, kterou klient za kompletní poskytnutí právní služby zaplatí. Odměna je pak účtována bez ohledu na množství hodin či na délku právní pomoci. Příklad: advokát vyřídí klientovi rozvod manželství za 15 000 Kč.
? Odměna podílová – advokátova odměna bude určena procentem z předmětu právní pomoci. Příklad: odměna za sepis kupní smlouvy na nemovitou věc bude činit 8 % z kupní ceny.
? Odměna v závislosti na výsledku (success fee nebo také pactum de quota litis) – advokát má právo na odměnu jen v případě úspěšného skončení sporu, resp. při dosažení cíle sjednaného s klientem, zatímco v opačném případě klient uhradí jen hotové náklady. Příklad: v případě úspěšné církevní restituce bude odměna advokáta činit 20 % z hodnoty restituované věci. U tohoto druhu odměny doporučuje etický kodex nepřekročit odměnu ve výši 25 %.
Druhy odměny lze libovolně kombinovat, je tedy možno si ujednat odměnu paušální s cílovou prémií v případě úspěchu. Podobně si advokát s klientem mohou dohodnout i odměnu podle cenové vyhlášky (advokátního tarifu) nebo lze zvolit jiný (výše neuvedený) způsob stanovení odměny (například že advokát má vedle smluvní odměny nárok i na přisouzené náklady soudního řízení).
Ujednání o smluvní odměně je možno dohodnout na počátku právního zastupování, v jeho průběhu i po jeho skončení. Není tedy vyloučeno, aby obě strany i opakovaně změnily ujednání o druhu a výši smluvní odměny.
Co je možno ke smluvní odměně přičítat
Český právní řád je postaven na zásadě, podle níž právo přeje bdělým. Je tedy vhodné, aby se budoucí klienti aktivně zajímali o svá práva i o skladbu jednotlivých položek smluvní odměny. Vedle výše příkladmo uvedených druhů smluvní odměny totiž advokát může připočítávat k ujednané smluvní odměně další částky: * Daň z přidané hodnoty – je-li advokát jejím plátcem, má právo k odměně účtovat i tuto daň. Někteří advokáti včleňují daň do ujednané smluvní odměny, jiní nikoliv. V každém konkrétním případě proto je třeba, aby se klient na způsob účtování daně zeptal svého advokáta.
? Promeškaný čas a hotové výdaje – výdaje na cestovné, poštovní zásilky, meziměstské telefonáty, soudní a jiné poplatky a kolky – se prakticky vždy účtují navíc ke smluvní odměně.
? Ověření podpisu – je-li předmětem právní pomoci sepis smlouvy, na které se ověřují podpisy, je advokát oprávněn účtovat ověření každého podpisu (advokátní tarif tento krok nazývá ověření pravosti podpisu) částkou 30 Kč. Někteří advokáti účtující smluvní odměnu poplatek za ověření pravosti podpisu neúčtují, ale obecně na tento postup nelze spoléhat.
? Konverze dokumentu – u autorizované konverze dokumentu činí odměna 30 Kč za každou započatou stranu konvertovaného dokumentu. Opět platí, že advokát může zahrnout poplatek za konverzi do smluvní odměny. U velmi rozsáhlých dokumentů čítajících desítky nebo stovky stran však může poplatek za konverzi představovat značnou částku.
Povinnosti při smluvní odměně
Při vyjednávání smluvní odměny je advokát vázán řadou právních i stavovských povinností. Hlavní zásadou je podmínka uzavření smlouvy – klient musí být o výši a způsobu výpočtu příslušné smluvní odměny advokátem výslovně a předem informován. Při sjednávání smluvní odměny je advokát povinen klientovi poskytnout pravdivé informace o očekávaném rozsahu svých výkonů a na žádost klienta i úplné vysvětlení o výši mimosmluvní odměny v dané věci. Mimosmluvní odměna (tedy odměna stanovená cenovou vyhláškou – advokátním tarifem) je totiž obvykle odlišná od odměny smluvní.
Příklad: klient žádá advokáta o převzetí zastupování ve věci zvýšení výživného na nezletilé dítě. Advokátova obvyklá smluvní odměna činí 2000 Kč za každý úkon, zatímco podle advokátního tarifu činí vyhlášková cena 1000 Kč za úkon. Klient tedy zaplatí advokátovi v režimu smluvní odměny dvojnásobek částky, kterou by zaplatil podle vyhlášky.
Tento rozdíl by měl advokát klientovi na požádání vysvětlit.
Advokát nesmí při jednání o odměně (a ani jindy při poskytování právních služeb) lhát. V rozporu s obecně zažitou představou široké veřejnosti nebývají průměrné smluvní odměny advokátů nijak výrazně vysoké. Standardní hodinová odměna se v republikovém průměru pohybuje kolem částky 1500 až 2000 Kč. Sluší se také dodat, že smluvní odměna může být (a také často bývá) výrazně nižší než odměna mimosmluvní.
Příklad: klientka požádá advokáta o zastupování při vypořádání společného jmění manželů. Majetek představuje rodinný dům v hodnotě 5 milionů korun s hypotékou ve výši 2 milionů korun. Podle vyhlášky (§ 8 odst. 6 advokátního tarifu) se výše mimosmluvní odměny vypočte z poloviny součtu aktiv a pasiv společného jmění manželů a odměna za jeden úkon činí v tomto případě 22 300 Kč za každý úkon (převzetí věci, žaloba, každé soudní jednání, sepis odvolání, porada s klientkou delší než 1 hodinu apod.). Odměna za sedm úkonů by v takovém případě činila 156 100 Kč, zatímco pokud advokát používá hodinovou odměnu ve výši 2000 Kč, mohla by smluvní odměna za tytéž kroky činit jen 14 000 Kč.
Z etického kodexu vyplývá, že advokát nesmí uzavřít s klientem smlouvu, jíž by se klient zavázal k plnění advokátovi za podmínek pro sebe nevýhodných, ledaže měl klient přiměřenou možnost poradit se o smlouvě s jiným advokátem a smlouva byla uzavřena písemně. Tak tomu bývá v případech, kdy se na advokáta obrací státní instituce nebo firma, vybavena právním oddělením.
Advokát je obecně povinen se chovat tak, aby poctivým, čestným a slušným chováním přispíval k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu. Tato obecná povinnost se vztahuje nejen na vlastní výkon advokacie, ale i na všechny fáze vyjednávání o smluvní odměně a její následné účtování.
Forma dohody o smluvní odměně
Ujednání o smluvní odměně (stejně jako jakékoliv jiné ujednání mezi advokátem a klientem) nemusí být učiněno v písemné podobě. Může mít podobu libovolnou – obě strany se tedy mohou domluvit ústně, telefonicky nebo e-mailem. Řada advokátů sepisuje na počátku právní pomoci jednoduchou informaci, mnohdy dokonce psanou rukou, na které si nechá potvrdit klientem ujednanou výši smluvní odměny.
Na druhé straně zejména větší a zahraniční advokátní kanceláře používají mnohastránkové smlouvy, v nichž je vedle obsáhlého ujednání o odměně obsažena řada dalších konkretizací vztahu advokáta a klienta (například způsob skončení právní pomoci, ujednání o nákladech řízení, informace o povinnosti mlčenlivosti, o fakturování apod.).
Jaké možnosti má klient
Základním právem klienta je aktivně se zajímat o výši odměny za právní služby. Podobně jako většina občanů bedlivě porovnává ceny a parametry při koupi televize, měla by se stejně pečlivě zajímat také o cenu právní služby. Slušný advokát je nejen schopen klientovi přehledně popsat, jak se cena jeho právní služby tvoří, ale také učinit orientační odhad, jaké celkové výše asi odměna dosáhne, přestože ne vždy je na počátku právního zastupování zřejmé, jak dlouho bude advokátových služeb zapotřebí.
Na druhé straně zkušený advokát je schopen předestřít klientovi i varianty. Klient by tak z první porady měl odcházet informován nejen o taktice a strategii samotné právní pomoci, ale i o její ceně. Pokud se advokát s klientem dohodli na časově odměně a advokát provedl odhad její celkové výše, je povinen předem písemně či e-mailem upozornit klienta na podstatné překročení původně odhadnuté výše odměny; jinak se advokát nemůže domáhat zaplacení té části odměny advokáta, o kterou byl původní odhad její výše překročen.
Pokud advokát při první konzultaci nebo převzetí zastoupení o výši své odměny vůbec nehovoří, pak lze klientovi doporučit, aby se neostýchal a aktivně se advokáta zeptal. Na počátku letošního roku nabyla účinnosti novela zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (konkrétně jde o novelizaci provedenou zákonem č. 378/2015 Sb.), podle níž je advokát (stejně jako každý podnikatel) povinen uvádět informaci o ceně své právní služby v rámci obchodního sdělení. Neuvedení ceny ze strany advokáta by tak mohlo být považováno za klamavé opomenutí (klamavá obchodní taktika) ve smyslu § 5a zákona o ochraně spotřebitele.
Uvedení ceny je podstatnou informací pro spotřebitele spolu s uváděním platebních podmínek a právem na odstoupení nebo ukončení závazku, pokud existují tato práva a podmínky jeho uplatnění.
Mnohé soudní spory trvají delší dobu, takže ani několikaletý spor není při výkonu advokacie výjimkou. Může se stát, že se klient s advokátem dohodne na smluvní odměně a v průběhu poskytování právní pomoci se změní jeho finanční situace. Smluvní odměna, s níž na počátku souhlasil a byl schopen ji platit, se pak pro něj stane nepřijatelná.
V takové situaci by neměl klient váhat a měl by s advokátem jednat o změně smlouvy, resp. smluvní odměny. Advokáti obecně neradi klientům vypovídají plnou moc, proto je pravděpodobné, že advokát bude v takovém případě ochoten smluvní odměnu snížit nebo se domluvit na jiném principu účtování.
Pokud se v průběhu právního zastupování stane klient zcela nemajetným, je advokát povinen informovat ho o možnostech bezplatné právní pomoci. Smluvní volnost také umožňuje, aby se klient s advokátem dohodl na tom, že advokát bude po nějakou dobu poskytovat právní pomoc bez finančního krytí, a až se klientova situace zlepší, klient mu odměnu uhradí. Etický kodex však advokátovi zakazuje dohodnout se tak, že by advokát za klienta hradil náklady bez nároku na jejich (případně pozdější) proplacení.
Zálohy na právní pomoc
Právní předpisy (zejména etický kodex) umožňují advokátům, aby po klientech požadovali zálohu na právní pomoc, kterou advokát vykoná teprve v budoucnu. Je to přirozené, protože po dobu poskytování právních služeb musí advokát hradit výdaje spojené s provozem advokátní kanceláře a náklady konkrétního právního sporu. Také pro odměnu platí neurčité omezení – i záloha musí být přiměřená, nesmí tedy například několikanásobně převýšit smluvní odměnu za celou právní pomoc. Řada advokátů však zcela běžně požaduje po klientovi nejprve složení zálohy na první kroky, a teprve potom jsou ochotni se právní pomoci ujmout.
Příklad: klient se obrátí na advokáta se žádostí o sepis darovací smlouvy na chatu a vyřízení převodu u katastrálního úřadu. Advokát si s ním dohodne smluvní odměnu za vyřízení celé věci ve výši 16 000 Kč plus hotové výlohy (správní poplatky za vklad). Advokát v takovém případě může požadovat po klientovi složení zálohy ve výši 16 000 Kč.
Pokud advokát požaduje po klientovi, aby předem složil zálohu ve výši celé sjednané odměny, musí počítat se situací, k níž také v praxi občas dochází: klient se rozhodne skončit právní zastupování ještě před dokončením právní pomoci.
V takovém případě – není-li sjednaná právní pomoc poskytnuta ve sjednaném rozsahu, přísluší advokátovi jen poměrná část smluvní odměny, což znamená, že rozdíl musí advokát klientovi vrátit, pokud se obě strany nedohodnou jinak.
Příklad: klient se s advokátem v Plzni dohodne na smluvní odměně 65 000 Kč za založení akciové společnosti. Advokát požaduje dohodnutou částku uhradit ve formě zálohy předem. Klient částku uhradí a advokát začne pro klienta připravovat podklady. Poté se na straně klienta změní jeho situace a on se rozhodne práce na založení společnosti pozastavit, popř. se přestěhuje do Ostravy a chce založení společnosti svěřit ostravskému advokátovi. V takovém případě musí advokát odhadnout, jak velkou část objednané práce pro klienta vykonal, a přeplatek zálohy (v našem případě například 60 %) musí klientovi vrátit.
Někdy klient navrhuje advokátovi, aby pro něj pracoval zdarma a odměnu si posléze nárokoval na protistraně, popř. aby si ji strhl z částky, kterou advokát pro klienta vybojuje. Tento způsob smluvní odměny je v zásadě možný, není však příliš výhodný pro advokáta, neboť závisí na řadě skutečností a okolností, na počátku právní pomoci neznámých. Advokáti na toto ujednání obvykle příliš rádi nepřistupují.
Používá se častěji v případech náhrady škody a u nároků uplatňovaných proti pojišťovně nebo zdravotnickému zařízení.
Nepříjemnosti spojené se smluvní odměnou
Pokud se advokát s klientem při převzetí právní pomoci nedohodne na smluvní odměně, popř. pokud klient na žádost advokáta nesloží přiměřenou zálohu, má advokát právo klienta odmítnout, resp. vypovědět smlouvu o poskytnutí právní služby. Pokud klient po skončení právní pomoci neuhradí doplatek odměny, dostane se advokát do nepříznivé situace. Obecně není vyloučeno, aby za pomoci práva svůj nárok na doplatek odměny vymáhal soudně.
Může klienta zažalovat, v řízení se sám nechat zastoupit advokátem, ba dokonce může pohledávku za klientem postoupit jinému subjektu.
Soudní řízení proti vlastnímu klientovi však není nic příjemného, byť pro tyto případy platí pro advokáta prolomení povinnosti mlčenlivosti o klientské věci v nezbytném rozsahu.
Vzhledem k možným nepříjemnostem (mediální pozadí, ztráta důvěry klienta, ztráta času spojeného se soudním řízením) však většina advokátů proti bývalým klientům žaloby nepodává a spíše volí metodu důsledného zálohování. Svou pohledávku z titulu odměny může advokát započítat proti přisouzeným a zaplaceným nákladům řízení, nikoliv však proti depozitu, které klient složil na jeho depozitní účet.
Není-li naopak klient spokojen s výší odměny a domnívá se, že takto nebyla odměna ujednána, popř.
že ji advokát účtuje neoprávněně, může se obrátit na Českou advokátní komoru, aby postup advokáta prověřila.
Účetní operace a hotovostní platby
Advokáti mohou přijímat platby v hotovosti a řada zejména samostatných advokátů požaduje po klientech zálohy v této formě.
Obecné i stavovské předpisy (zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, usnesení č. 7/2004 Věstníku) omezují hotovostní platby na částku 270 000 Kč. Vyšší částky (ať již se jedná o součást advokátovy odměny nebo o obchodní transakce) musí advokát a klient zasílat bezhotovostně. Podle aktuálně platného zákona o dani z přidané hodnoty se tato daň odvádí i ze záloh, proto účetně není velký rozdíl mezi účtováním odměny formou zálohy a konečným vyúčtováním poskytnuté právní pomoci.
???
Závěrem shrňme, že advokát s klientem se mohou dohodnout na odměně takřka libovolným způsobem. Není-li sjednána smluvní odměna, právní pomoc se účtuje jako odměna mimosmluvní a advokát pro účtování použije cenový předpis (advokátní tarif).
***
Je vhodné, aby se budoucí klienti aktivně zajímali o svá práva i o skladbu jednotlivých položek smluvní odměny. Smluvní odměna musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci.
Čl. 10 odst. 3 etického kodexu
Při posuzování přiměřenosti smluvní odměny se přihlédne zejména i k poměru vyjednávacích schopností a možností advokáta a klienta, k rozsahu informací klienta o poměrech na trhu právních služeb, ke speciálním znalostem, zkušenostem, pověsti a schopnostem advokáta, k povaze a době trvání vztahů mezi advokátem a klientem při poskytování právních služeb, k časovým požadavkům klienta na vyřízení věci, k obtížnosti a novosti skutkových i právních problémů spojených s věcí a k pravděpodobnosti, že v důsledku převzetí věci klienta bude advokát muset odmítnout převzetí jiných věcí.
Smluvní volnost umožňuje, aby si advokát s klientem dohodl odměnu libovolným způsobem.
