Chybné žaloby prohrávají spor i těm v právu
18.1.2016, Lidové noviny, str. 14, Jan Januš
Zastoupení advokátem má význam například u sporu o nemovitosti nebo o dědictví, u rozvodu či u nezaplacení elektřiny však obecně nebývá nutné, říká vsetínský soudce Pavel Punčochář.
* LN V jakých případech se podle vašich zkušeností opravdu vyplatí nechat se zastupovat advokátem, i když to není podle zákona nutné?
Zastupování účastníka u jednání má význam zejména v případě skutkově a právně složitých sporů. Jde především o rozsáhlé majetkové spory, například týkající se nemovitostí, či o dědické a obchodní spory. Nebo také o značně specializované spory, které vyžadují další odborné znalosti, jako je například oblast správního práva či zdravotnictví.
* LN Proč se to vyplatí?
Důvodem jsou jistě nejen zkušenosti advokáta s vedením sporu, ale především praxe v dané oblasti. Je třeba počítat s tím, že naše právo je stále dosti formalistické a špatně podaná žaloba může být důvodem prohry sporu, i když účastník je relativně „v právu“. Na druhou stranu si musí účastník uvědomit, že nic není zadarmo. Každý spor něco stojí a advokáti mají právo na odměnu za svoji práci. A není možné, aby vše hradil stát. Je tedy na účastníkovi aby i on rozumově, případně za pomocí advokáta či soudu ve smírném řízení, vyhodnotil míru možného úspěchu a ceny za tento úspěch.
* LN Lze říci, že například v některých oblastech platí automaticky, že je lepší mít advokáta?
S výjimkou oblasti trestního práva, kde je možné poměrně snadno stanovit hranici výší hrozícího trestu, těžko. V každé oblasti práva se vyskytují jednodušší i složitější spory. A někdy zdánlivě jednoduchý spor může nabýt nebývalých rozměrů a naopak. Je to velmi individuální. Platná právní úprava umožňuje ustanovit advokáta soudem v paragrafu 30 občanského soudního řádu v případě osob, jejichž poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, například ze sociálních důvodů, jestliže to vyžaduje ochrana jejich zájmů. Kromě individuálních případů mě napadají spory o náhradu škody na zdraví, ochrana osobnosti, některé spotřebitelské spory či spory o výživné dětí, ale je to otázkou delší diskuze. Bohužel někteří advokáti vedou spor spíše pro spor a náklady řízení a nikoliv pro klienta. Takové zastoupení pak pozbývá významu. Určitě je však na místě zastupování v rámci mimořádných opravných prostředků či před Ústavním soudem, kde už se řeší zásadní otázky často nejen v rámci konkrétního sporu, ale obecně. V úvahu by přicházely i hromadné žaloby, kde by tím mohlo dojít ke zjednodušení komunikace mezi soudem a účastníky.
* LNA naopak?
Až na výjimky nevidím zásadní důvod k zastupování v otázkách například rozvodu, nezaplaceného jízdného, elektřiny a podobně. Samozřejmě i v těchto sporech si každý má právo ustanovit právního zástupce.
* LN Vybavuje se vám z vaší praxe nějaký kuriózní či vybočující případ, kdy se člověk u soudu zastupoval sám?
Je jich mnoho. Paradoxně tito lidé často svými kuriózními návrhy zkomplikují práci soud víc, než profesionální advokát. Vznesou námitky či učiní podání, se kterými procesní norma nijak nepočítá a soud se s tím musí poprat. Případně činí úkony pozdě. Například zpětvzetí návrhu, kterým byl návrh vzat zpět, důkazní návrh v závěrečném návrhu či odvolání do rozhodnutí, kde není odvolání přípustné. Jiným příkladem je znalec soudící se o poškození vlastní nemovitosti, který přes poučení soudu nenavrhne znalecký posudek, protože on tomu přece rozumí. Na druhou stranu se do úzkých dostávají i advokáti, kteří jsou povinni respektovat názor klienta. Zažil jsem případ, kdy žalovaný fyzicky pěstí napadl paní na dovolené v zahraničí a připravil ji prakticky o oko. Paní byla zastoupena a advokát navrhoval poměrně vysokou a přiměřenou částku náhrady škody. Spor však skončil smírem znějícím téměř na bagatelní částku, vzhledem k poškození, protože paní neměla sílu vést delší spor.
* LN Bylo by podle vás vhodné rozšíření povinného zastoupení advokátem?
Obecně se domnívám, že nikoliv. Pouze v individuálních případech, jak jsem již uvedl.