Soudit se bez advokáta je riskantní
18.1.2016, Lidové noviny, str. 14, Jan Januš
Většina soudců oslovených LN doporučuje právní zastoupení prakticky při jakémkoliv významnějším soudním sporu. I když to není podle zákona nutné. České právo je totiž značně nepřehledné a lidé bez právního vzdělání u soudu zbytečně chybují. Často tak nepoužijí zbraň, kterou přitom drží pevně v rukou.
Pokud už musíte před soud, třeba kvůli dědictví, neplacení výživného nebo třeba i malichernému sporu s obchodním partnerem, vyplatí se angažovat advokáta. Stejně jako když sepisujete jakýkoliv alespoň trochu důležitý právní dokument. A to bez ohledu na to, že to zákon nevyžaduje. Zastoupení je povinné v řízení před Ústavním a Nejvyšším soudem a mnohdy také během trestního procesu či v případě kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu. Existují samozřejmě výjimky. Někdy také nemusí být zástupcem advokát, kritéria splní i jiný právník.
U nižších soudů se může člověk, i bez právního vzdělání, „hájit“ sám. Nikomu to ale, minimálně v obecné rovině, nelze doporučit. Na tomto stanovisku – na první pohled vypadajícím, jako kdyby jej formulovala nějaká silná advokátní lobby – se totiž shoduje většina z respektovaných českých soudců z nejnižších i nejvyšších stupňů justiční soustavy, které LN pro tyto účely oslovily. „Nechat se zastoupit advokátem je vhodné vždy, snad jen s výjimkou bagatelních věcí,“ říká místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Neznalost hmotného a procesního práva totiž podle něj může mít pro laika řadu nepříjemných důsledků. „Od průtahů v řízení až po prohru ve sporu. Samozřejmě ne každý advokát je dobrým zástupcem, tak jako ne každý lékař je dobrý k léčení,“ dodává. Zastoupení advokátem se v zásadě ve všech sporech vyplatí také podle Vladimíra Váni, soudce Okresního soudu v Prostějově. Právo a problémy ve společnosti jsou totiž podle něj stále složitější a neznalosti využívá plno „vykuků“. „Snad jen pro rozvod není potřeba advokáta k jednání u soudu, ale i tam je ho třeba, aby poradil, sepsal dohody, které usnadní a urychlí rozvodové řízení,“ říká.
Lidé by podle něj dokonce bez předchozí konzultace neměli podnikat žádné právní jednání. „To se týká zejména uzavírání veškerých smluv. Za konzultaci zaplatí asi pět set až pět tisíc korun, jak kde a jak komu. Ale ušetřit mu to může 500 tisíc i pět milionů. Zastoupení advokátem je obzvláště vhodné ve sporech o náhrady škod a v pracovních sporech,“ dodává Váňa. Souhlasí s ním třeba i soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník, který má dlouholeté zkušenosti také z okresního a krajského soudnictví: „Laikovi bych zastoupení advokátem před soudem doporučoval prakticky vždy. Pokud mu tedy opravdu záleží na výsledku sporu.“ Výjimkou podle něj mohou být řízení, kde účastníci nejsou ve sporu nebo by náklady zastoupení byly vyšší než předmět řízení.
Budu se zastupovat sám!
Kromě těch nejdůležitějších procesů na nejvyšších stupních justiční soustavy je však možné vystupovat před soudem prakticky vždy sám za sebe, bez jakékoliv právní pomoci. Výjimkou je takzvaná nutná obhajoba, stanovená paragrafem 36 trestního řádu. Ten popisuje, za jakých okolností musí mít člověk podezřelý ze spáchání trestného činu vždy a za všech okolností advokáta.
I v případech, kdy není nutné angažovat obhájce, se to ale v trestních věcech vyplatí. „Proti obviněnému stojí odborně a materiálně vybavený represivní státní aparát. Takové řízení není jen o vině či nevině, ale i o druhu a výši ukládaného trestu,“ upozorňuje Iva Chaloupková z České advokátní komory.
Platí to však podle ní také obecně: „V případě, že někdo má pochybnosti o svých právech nebo povinnostech v konkrétním případu, se vždy vyplatí se s advokátem alespoň poradit!“ I Chaloupková přitom argumentuje stavem práva: „Naše právo je v současné době natolik komplikované a do značné míry i nepřehledné, že pouhé amatérské úvahy mohou člověka dostat do velmi obtížných situací a mohou pro něho znamenat i značné výdaje.“
Kverulanti a vysokoškoláci
Zkušení soudci tak na příkladech z vlastní praxe popisují, jak si lidé bez právního zastoupení mnohdy spíše uškodí. Někdy si přitom dokonce advokáta zaplatí, stejně ale spoléhají na to, že jsou chytřejší než on. „I u Ústavního soudu, kde je předepsáno povinné zastoupení advokátem, jsem v některých případech viděla, že to byli sami stěžovatelé, kdo formuloval odůvodnění ústavní stížnosti, zatímco advokát dodal jen formální háv,“ vzpomíná například senátorka Eliška Wagnerová, emeritní místopředsedkyně Ústavního soudu. „Podle toho většinou argumentace vypadala, čímž chci vyjádřit, že nebývala ústavněprávně relevantní. Stávalo se to většinou v případech, kdy byl stěžovateli přidělen advokát prostřednictvím České advokátní komory, ale někdy i v případech zastupování v plné moci,“ dodává. Podle Vladimíra Váni se u soudu navíc nenechávají zastoupit obvykle jen kverulanti: „Na každém okrese se najde alespoň jeden, co žaluje stále kdekoho o kdeco, jsa obvykle osvobozen od povinnosti platit soudní poplatky.“
Jak upozorňuje Tomáš Lichovník, při troše zobecnění se u soudů nenechávají zastupovat zejména vysokoškolsky vzdělaní lidé. „Předpokládají, že zvládnou i řízení před soudem. Možná ano, ale je to velké riziko,“ varuje. „Já bych si netroufl projektovat vlastní dům a ani bych si nechtěl sám stanovovat diagnózu. Nechám to odborníkům. Ze zkušenosti vím, jak zejména technicky vzdělaní lidé bývají překvapeni, že právo opravdu není exaktní disciplína. Rovnice zde nefungují. Nebo jen přiměřeně,“ glosuje Lichovník.
Soudní poučení? Nechápu
Patrně vůbec nejhorší je, když lidé u soudu často nepochopí ani takzvané poučení. To spočívá například v informaci, jak se bude u soudu dále postupovat. Právě na tento problém upozorňuje Vlasta Formánková, emeritní soudkyně Ústavního soudu, která aktuálně působí u plzeňského krajského soudu. Podle soudkyně přitom jde o situaci srovnatelnou s poučováním u lékaře, kdy je pacient ochromen obavou o své zdraví: „Neřídí se poučením soudu, a tak se zhusta řízení prodlužuje a prodražuje. Všem. Dle mého se proto vyplatí nechat se zastupovat advokátem v soudním řízení, či alespoň si nechat sepsat žalobu nebo návrh advokátem, aby se řízení pro odstraňování vad neprodlužovalo.“ Důležité jsou totiž profesní znalosti.
„I když má soud poměrně velkou poučovací povinnost, ta se týká pouze procesního práva. Nikoli hmotného. A navíc, ani to procesní poučení nemusí laik správně pochopit,“ říká také Tomáš Lichovník. A je podle něj škoda prohrát spor jen kvůli chybě v procesu či špatně formulovanému petitu žaloby. „Ti, kdo jednají bez pomoci zástupce, často činí procesní úkony, které neodpovídají řešenému sporu, a opomenou provést to, co je nutné. Například namítnout promlčení či splnění dluhu,“ dodává Roman Fiala.
Při zastoupení advokátem tak člověk dostává i průvodce celým soudním procesem. Spor, prodlužovaný už jen přehlceností soudů, se tak alespoň zbytečně nenatahuje. „Myslím si, že je vždy lepší v soudním sporu mít právní zastoupení nejen z právních, ale i lidských důvodů,“ otevírá další souvislost Vlasta Formánková. Podle ní je tak zastoupení advokátem vhodné zejména v oblasti rodinného práva. Často totiž může obrousit hrany, advokáti spolu budou schopni komunikovat bez emocí o věcech, na nichž se rozhádaní lidé nikdy nedomluví.
