Trestání právnických osob je nesprávné,
23.12.2015, Ekonom, str. 58, Jaroslav Kramer
říká pražský advokát a člen prezidia Unie obhájců ČR Václav Vlk
Ledy trestního práva v Česku se před koncem roku hýbou, a to díky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který tvrdí, že daňové penále je trestem. Podle principů trestního práva přitom nikdo nemůže být za stejný čin potrestán dvakrát. Jestli se to uplatní i u penále, soudci nedodali a odborníci se neshodnou.
* Soud rozhodl, že kdo zaplatil za krácení daně penále, nespáchal krácením trestný čin. Znamená to, že se tím pádem takový člověk vyhne trestnímu stíhání?
Teoreticky ano, je-li daňové penále trestem, při konkrétních okolnostech pak není krácení daně trestným činem. Je to ovšem samozřejmě otázka komplikovaná… Co rozhoduje? Za jakých okolností ke krácení daně a vzniku daňového penále došlo, zdali byl od počátku úmysl zkrátit daň, nebo se jednalo o situaci, kdy došlo ke špatnému výkladu právního předpisu ze strany daňového subjektu a pak následně ke vzniku následku, tedy daňového penále jako trestu. A dá se tedy říct, že kdo zaplatil za krácení daně penále, nemůže již být trestně stíhán? Položeno důsledně, stíhán být může. Ostatně trestně stíhán může být i ten, kdo žádný trestný čin nespáchal. Odsouzen však bude ten, kdo krátil daň s úmyslem dani se vyhnout.
* Je mnoho oblastí, kde dochází k podobným nejasnostem?
Z celého trestního práva na mě čiší, že zásada, že trestní právo má být uplatněno až v nejzazších případech, je v podstatě svého druhu iluzí. Ostatně celá trestní odpovědnost právnických osob je toho příkladem. Vždyť ve vztahu k právnickým osobám máme ve správním právu souběžně celý komplex toho, co je chápáno jako trestný čin, upraven jako správní přestupek. Jak hodnotíte aktuální návrh poslanců, že by se právnické osoby mohly zprostit své trestní odpovědnosti v případech, kdy vynaloží veškeré úsilí, aby činu zabránily? Osobně se domnívám, že nejde o žádnou novotu, jde o rozvedení toho, do čeho se pouští právní teorie a co široce kritizuje právní teorie delší dobu. Navíc to není „Amerika“. Jedná se v podstatě o postulát, který byl, tuším, poprvé přijat v kauze ze 70. let. Nejde o absolutní zproštění, jak se nám snaží namluvit zastánci přísné trestní odpovědnosti právnických osob a zejména reprezentanti Unie státních zástupců. Rozhodně je to ale krok správným směrem. Jsou emoce kolem agendy trestání právnických osob přiměřené? Ano. Je to prostě další problém, kdy potrestání nebo trestní stíhání je jenom, jak se říká, špička ledovce. Proč byl nutně zaveden takto široký rozsah trestání právnických osob, zůstává záhadou.
Bez ohledu na to, že se domnívám, že vůbec systém trestání právnických osob prostředky trestního práva je nesprávný.
Záhadou zdravého rozumu, nikoliv záhadou politických potřeb a politických slibů. Chci jen dodat, že jsme trestní odpovědnost právnických osob dlouho neměli a žili jsme bez ní a všechno fungovalo. Vůbec nic se nestane, když se zruší.
* Velké téma je compliance, tedy nastavení vnitřních odpovědnostních pravidel společností. Bere se v praxi vážně?
Zahraniční společnosti compliance berou velmi vážně, sám jsem se na několika podílel i v minulosti. Řešilo se prosté a jednoduché – jak jednat tak, aby neporušovaly zákony při hospodářské soutěži, jak eliminovat krádeže a případné podvody na úkor firmy. To bylo compliance, které je potřebné. Naopak v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob je to podle mě naprosto zbytečné.
* Proč?
Z toho hlediska, že hlavním smyslem nastavení pravidel compliance, a kolegové prominou, je nechat vydělat právníkům, než aby se věc řešila. A i kdyby byli pracovníci, kteří se uvnitř firmy budou zajímat o to, jak se systémy dodržují, k čemu to je? Firma je tady od toho, aby vydělávala peníze a prodávala co nejlepší produkty, a jako synergický efekt, aby se dobře starala o své zaměstnance, aby přinášela rozvoj a zisk společnosti, byla schopným daňovým poplatníkem, který uspokojuje potřeby státu. Jenže systémy compliance a různé změti a džungle právních předpisů znamenají, že jsou vytvářeny pracovní místa a pozice, které se věnují naprosto neproduktivní činnosti, která požírá efektivní čas jakékoliv společnosti nebo podnikatele. A nedomnívám se, že by to bylo v zájmu společnosti, je to totiž pouze v zájmu těch, kteří předstírají, že něco dělají. Jsou to totiž zbyteční lidé a zbyteční lidé ve společnosti v tomto směru potřební nejsou.
* To je docela radikální názor…
Byrokratické překážky, které se kladou, včetně trestní odpovědnosti společností, začínají být natolik široké, že převažuje počet osob, které pracují, nad těmi, které předstírají, že pracují a vytváří nějaké hodnoty. To je ostatně systém compliance.
