Nové soukromé právo čeká na judikáty
8.12.2015, ceska-justice.cz, Eva Paseková
Ministerstvo spravedlnosti chystá na příští rok besedy se soudci okresních a krajských soudů, aby zjistilo, jaké problémy přináší v soudní praxi nová úprava civilního práva. Na odborné konferenci Nové soukromé právo, která se uskutečnila v hotelu Clarion v pražských Vysočanech 1. Prosince, a kterou uspořádala Česká advokátní komora a vydavatelství EPRAVO.CZ, to řekl ministr spravedlnosti Robert Pelikán.
Pelikán nad konferencí převzal záštitu. Ze závěrů konference je patrné, že Nový občanský zákoník se ještě po dvou letech nestačil usadit, a že praxe s napětím čeká na ustálení soudních rozhodnutí, a případných judikátů.
Ministr spravedlnosti ve svém příspěvku na téma Nové civilní právo – perspektivy dalšího vývoje ve světle prvních zkušeností s výkladem a aplikací přítomné publikum seznámil s plány ministerstva, týkajícími se novelizace nových soukromoprávních předpisů. Ministerstvo si podle jeho slov velmi slibuje, že mnoho zkušeností a poznatků získá například z dotazníků zaslaných na nižší stupně soudní soustavy nebo z besed se soudci okresních a krajských soudů, které plánuje v první polovině příštího roku. Krátce také pohovořil o malé novele a jejím významu pro praxi.
Předseda České advokátní komory Martin Vychopeň ve své přednášce nazvané Praktické poznatky a zkušenosti advokátů v prvních dvou letech rekodifikovaného soukromého práva popsal velice zajímavý příklad ze své advokátní praxe, týkající se mj. výkladu pojmu „dobré mravy“ a „krutost“. Konkrétně šlo o případ vystěhování nájemnice, která žila od roku 1932 v bytě, z kterého dostala nyní ve svém pokročilém věku výpověď. Obrátila se se žalobou na soud, který v prvním stupni žalobu zamítl s odůvodněním, že právo vlastnické je silnější než právo nájmu a právu vůle a přání dožít doma, ve „svém“ bytě, což mu nepřijde nijak proti dobrým mravům, ani jinak kruté. JUDr. Martin Vychopeň přiznal, že nečekal takovou míru krutosti ze strany soudu.
O vybraných zkušenostech podnikatelů s rekodifikovaným občanským právem pohovořit namísto nepřítomného prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého ředitel legislativy pan Ladislav Minčič. Podle něj HK ČR dostává z řad podnikatelů jak pozitivní, tak negativní ohlasy. Jako pozitivní označil zejména více svobody pro podnikatele, on-line zápisy do rejstříku, které jsou rychlejší a levnější, a výhody smlouvy o výkonu funkce. Shrnul také problematiku aktualizace a nového nastavení zakladatelských smluv obchodních společností, smluvních vzorů či obchodních podmínek při přechodu do režimu nového občanského zákoníku. Závěrem uvedl, že Hospodářská komora ČR varuje před nekoncepčními unáhlenými změnami bez skutečné poptávky praxe, které by jen vedly k další nejistotě a tápání. Hodnocení nové regulace musí přijít s dostatečným časovým odstupem.
Hlavní autor nového občanského zákoníku Karel Eliáš se ve svém příspěvku nazvaném Étos občanského zákoníku (pocta soudcům v první linii) věnoval významu obecných zásad (§ 1 až § 14 o. z.) a jejich propojení s konkrétními instituty soukromého práva. Zaměřil se na význam zásad pro pochopení a aplikaci konkrétních právních pravidel v občanském zákoníku, zejména pak na to, jak zásady občanského práva reflektuje soudní praxe. Na příkladech doložil, jakým způsobem pracují s těmito zásadami zejména prvostupňové soudy a jak je používají jako hodnotové korektivy. Podle jeho slov je velice žádaným institutem osvojení zletilé osoby. Setkal se například s tím, že 83letá osoba osvojila 53letého muže, nebo kdy matka v minulosti dala svého malého syna kvůli kádrovým problémům k osvojení do rodiny, díky níž mohl vystudovat, a nyní v pokročilém věku by chtěla dát „věci do pořádku“ a svého zletilého syna si osvojit.
První dopolední blok zakončil svým vystoupením nazvaným Vztah „nového“ hmotného a „starého“ procesního práva místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala. Záměrem jeho příspěvku bylo připomenout potřebnost rekodifikace civilního procesu tak, aby korespondoval s novou úpravou civilního práva hmotného, a zamyslet se nad smyslem procesního práva jako cestě ke spravedlnosti a k společenské předvídatelnosti interpretace a aplikace hmotných norem. Jak uvedl závěrem, budou-li všechny právnické stavy (soudci, advokáti, notáři….) hledat výklad nových a pozměněných institutů a ustanovení zákonů a dalších předpisů ve spolupráci, pak jednotný a rozumný výklad nalezneme rychleji a snadněji. Vyřešení určitých nesmyslností ustanovení zákona nebo výkladových pochybností je a musí být společným úsilím všech.
Druhý blok přednášek zahájil místopředseda ČAK Robert Němec se svým příspěvkem nazvaným Interpretační otázky o. z. v oblasti úvěrového financování. Jeho prezentace nabídla přehled vybraných otázek, se kterými se bankovní praxe jeho kanceláře musela vypořádat během uplynulých dvou let při poradenství klientům. Nešlo o seznam „nevyřešených problémů“, ale spíše o ilustraci témat, která museli řešit, například kolize zástavních práv k věci hromadné se zástavním právem k dílčím věcem, které jsou součástí věci hromadné, výkon zástavního práva formou propadné zástavy, riziko neúčinnosti zajištění, není-li poskytnuto dostatečné zadostiučinění, nebo možnost převést negative pledge na jiného věřitele. Všechny uvedené otázky v určitém okamžiku představovaly problém – k řadě z nich byli schopni zaujmout (resp. i trh a jurisprudence zaujali) jednoznačné stanovisko, k některým jen zčásti, některé zůstávají nadále nedořešené a bude se čekat na judikaturu.
Otazníky kolem převodu části závodu se pokusil objasnit ve svém vystoupení hlavní tvůrce zákona o obchodních korporacích doc. JUDr. Bohumil Havel, Ph.D. Jak hned v úvodu uvedl, původní diskuse kolem § 67a obchodního zákoníku ukončila pozdější judikatura a věc se jevila vyřešená a jasná. Nová úprava o. z. a z. o. k. tuto otázku však znovu otevřela, a to novou formulací obsahu závodu a jeho pobočky a současně novými pravidly pro převod substantivní části závodu. Vystoupení se zaměřilo na seznámení publika s výkladovými trendy a obhajovalo řešení, které autor již dříve publikoval, a které stojí na tezi, že samostatnou částí, kterou lze převést v režimu substantivní části, je substantivní pobočka.
Politicky citlivá a aktuální otázka Co by se novelizovat nemělo, mohlo, mělo a co se novelizuje, byla tématem dalšího přednášejícího, bývalého náměstka ministra spravedlnosti pro legislativu, který se velmi zasadil pro přijetí rekodifikace, Františka Korbela. Popsal, jak se občanský zákoník připravoval dvanáct let a ještě než nabyl účinnosti, začalo se uvažovat o jeho změnách. Nejdříve o odkladu účinnosti, kdy se objevovaly názory o vhodnosti odkladu o tři až šest měsíců, rok, dva roky či tři roky. „Neodložil se a svět se nezbořil. Kdyby byl odložen, nenabyl by účinnosti nikdy,“ řekl Korbel. Po vstupu v účinnost se uvažuje o změnách. Ne že by nebylo co měnit. Ale je otázka jak. Ministerstvo spravedlnosti zahájilo práce rozpuštěním vlastní legislativy, rekodifikační komise i výkladové komise. A první návrh velké novely sepsal dosud neznámý autor z ministerstva s dopomocí několika studentů. Ten vyděsil odbornou veřejnost tak, že jej odmítli i nejzarytější odpůrci rekodifikace. Druhý návrh malé novely je opačný extrém. Plní politický závazek změnit alespoň něco, aniž by bylo vůbec jasné co, proč a jak.
Další z bývalých náměstků ministra spravedlnosti Filip Melzer vystoupil příspěvkem Některé otázky rozsahu náhrady škody podle občanského zákoníku. Pro rozhodnutí o náhradě škody jsou často rozhodující pravidla o způsobu a rozsahu náhrady škody. Zvláštní otázky přitom vyvolává náhrada škody za poškození použité věci. Zejména jde o tzv. problém „nové za staré“. S tím je spojena též otázka přípustného „obohacení“ poškozeného prostřednictvím náhrady škody. Jako významný fakt uvedl, že „nové“ právo připouští náhradu vcelku převyšující obvyklou hodnotu věci v době poškození. Dotkl se také otázky tzv. obchodního znehodnocení, kdy jako příklad uvedl fakt, že cena havarovaného perfektně opraveného auta je nižší než auta nehavarovaného (riziko skryté vady následkem havárie) a je otázkou, zda má poškozený právo i na náhradu této škody spočívající ve snížení hodnoty věci. Připomněl, že Nejvyšší soud v rozhodnutí 25 Cdo 3118/2012 dospěl k tomu, že nikoli, což je podle Melzera naprosto právně neobhajitelné a v rozporu nejen s platným právem, ale i zahraniční judikaturou a vlastně vším.
Praktické zkušenosti s novým katastrem nemovitostí zprostředkovala publiku ředitelka kanceláře katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu Daniela Šustrová. Věnovala se aktuálním poznatkům z katastrální praxe a hned v úvodu zmínila realizované a očekávané novelizace katastrálního zákona a vyhlášky o poskytování údajů. Následovala pasáž o některých zapisovaných právech do katastru a o kvalitě vkladových podání s uvedením nejčastějších odstranitelných a neodstranitelných nedostatků. Závěr příspěvku byl věnován zápisům poznámek, zejména pak poznámkám spornosti, a to i ve vazbě na v současnosti podané žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu.
Po něm se slova ujal ředitel úseku právní služby České spořitelny a docent na PF UK Petr Liška s tématem Účast zaměstnanců v orgánech akciové společnosti, aneb souběh funkcí a volba členů dozorčí rady zaměstnanci po rekodifikaci. Shrnul vývoj a výklad právní úpravy souběhu výkonu funkce člena představenstva akciové společnosti a pracovněprávního poměru téže osoby před rekodifikací a po nabytí účinnosti nových kodexů. Další pozornost věnoval otázce možnosti volby členů dozorčí rady zaměstnanci akciové společnosti po přijetí zákona o obchodních korporacích a úvahám de lege ferenda v úpravě této otázky. V rámci vystoupení uvedl i některé praktické příklady řešení problému.
Člen představenstva ČAK JUDr. Michal Žižlavský publikum velmi zaujal svým vystoupením nazvaným Test insolvence – jak funguje nový nástroj ochrany věřitelů korporace? Popsal, jak v krizových situacích manažeři často nechrání zájmy věřitelů korporace, ale zájmy společníků. Věřitelé by proto měli sami činit aktivní kroky a průběžně monitorovat kondici klíčových dlužníků. V tom jim může pomoci test insolvence – nový nástroj věřitelů ke kontrole a ochraně jejich zájmů. Michal Žižlavský se proto věnoval využití toho nástroje v praxi.
Příspěvek nazvaný Zástupce kolektivního statutárního orgánu vůči zaměstnancům (ve světle aktuální judikatury) přednesl advokát Václav Vlk. Podle něho občanský zákoník přinesl, bez jakéhokoli vysvětlení v důvodové zprávě, v § 164 odst. 3, zcela novou úpravu toho, jak mají být právnické osoby s kolektivním statutárním orgánem zastoupeny při právních jednáních vůči svým zaměstnancům. Odborná veřejnost diskutovala zejména to, zda se jedná o pravidlo, které v těchto případech jiné způsoby zastupování doplňuje nebo naopak vylučuje, či zda může, respektive musí, být pověření k takovému zastupování zapsáno do obchodního rejstříku. Podnikatelská praxe zatím, zdá se, ponechávala tuto problematiku spíše bez povšimnutí, ale usnesením z 30. září 2015 se k věci vyjádřil Nejvyšší soud a dospěl k závěrům zčásti překvapivým, které bychom neměli podle Václava Vlka přehlédnout, a zaslouží si vlastní studium.
Hana Rydlová (psáno pro Bulletin asdvokacie)
