Dluhy pod deset tisíc se přestaly vymáhat
9.11.2015, Lidové noviny, str. 15, lek
Populistické „podkuřování“ dlužníkům, které ztížilo vymáhání malých dluhů – tak hodnotí většina právníků v anketě LN loňské snížení odměn pro advokáty za takzvané formulářové žaloby. Silné jsou ale i hlasy, které kvitují, že se omezil byznys s pohledávkami.
Ministerstvo spravedlnosti loni v létě novelizovalo advokátní tarif, tedy ministerskou vyhlášku upravující částky přiznávané soudy jako náhradu nákladů zastoupení advokátem. Došlo k výraznému snížení náhrad v případě takzvaných formulářových žalob o částky nepřevyšující 50 tisíc korun. Od účinnosti novely již uplynul téměř rok a většina právníků, které LN oslovily v pravidelné anonymní anketě, snížení tarifu kritizuje.
Drobné dluhy se nevymáhají
Již před rokem silně zněl argument, že dojde ke snížení vymahatelnosti drobných pohledávek. Podle některých respondentů přesně k tomu došlo: „Snížení advokátního tarifu mělo zásadní vliv na vymáhání drobných dluhů, které se takřka přestaly vymáhat, respektive se jejich vymáhání velmi omezilo. Stát tím vlastně řekl, že drobné dluhy není potřeba vůbec platit.“ Jeden z respondentů upozornil, že věřiteli nejsou jen „nenasytné“ splátkové firmy, ale i běžní občané, například ve společenstvích vlastníků jednotek a v bytových družstvech: „Přijde mi, že se chrání nesprávná skupina na úkor poctivých lidí.“
Nemravná podpora dlužníků
Jeden z právníků ze své praxe odhaduje, že se nevyplatí vymáhat pohledávky nižší než 10 tisíc korun: „Někteří velcí věřitelé buď živí nákladné právní oddělení, anebo prostě odepisují pohledávky nad pět tisíc, někteří i nad sedm tisíc. A kdo může, promítl si zvýšenou režii do ceny produktů. A kvílí například dopravní podniky, které si to do ceny promítnou nedokážou. Tak se jen zvětšuje prodělek, který dotuje obecní kasa.“
„Náklady na vymáhání dluhů se přenesly na věřitele, kteří tyto zvýšené náklady promítnou do ceny svých služeb a produktů, které uhradí jejich platící klienti. Opět tak vše odnesou opět jen ti slušní, co své závazky včas a řádně platí,“ kritizuje snížení tarifu další z respondentů. Třeba v oblasti bankovnictví se může zdražení vymáhání pohledávek „v dlouhodobém hledisku projevit v ceně bankovních služeb, a to pro všechny spotřebitele,“ varuje jeden z respondentů. Na druhou stranu, tento právník ze své vlastní zkušenosti z justice konstatuje, že příliv žalob na malá plnění na soudy se nezastavil: „Soudy jsou i nadále zavaleny drobnými nedoplatky pojistného či žalobami lichvářů. Částky mnohdy nedosahují ani tisíce korun.“ Upřednostňování dlužníků na úkor věřitelů kritizovalo mnoho respondentů: „Snížení advokátního tarifu systémově zvýhodňuje ty strany soudního sporu, jež nemají úctu k právu, porušují práva jiných a jsou v prodlení s plněním svých závazků, a systémově znevýhodňuje ty strany soudního sporu, které byly druhou stranou poškozeny, jež jsou v právu, a proto by měly být právním státem chráněny.“ Lakonicky to shrnul tento právník: „Podporovat, aby se vyplácelo dlužit, to je prostě nemravné.“
Cvičené opice za počítačem
Řada právníků ale argumentovala, že odměny advokátů za vymáhání malých „generických“ pohledávek byly přehnané: „Vdobě počítačů, softwaru na míru a celkové počítačové gramotnosti dokáže spravovat soudní vymáhání drobných hromadných pohledávek i nepříliš bystrý středoškolák po týdenním proškolení. Není důvod za tyto úkony platit částky nastavené na relativně sofistikovanou činnost, za kterou je obecně advokacie pořád považována.“
„Z vymáhání malých pohledávek se stal řízený a nemorální obchod na účet dlužníka,“ argumentuje jeden z respondentů, s čímž souzní i tento názor: „Snad už se supům parazitujícím na lidské bídě nevyplatí nakupovat a vymáhat promlčené a sporné pohledávky a snad už bude méně dětí z dětských domovů, které začátek svého dospělého života mají zatížený statisícovými dluhy, které nezavinily.“
Advokátní tarif je mrtvý
Za pozornost stojí i některé obecnější poznámky k roli advokátního tarifu pro praxi českých advokátů. „Tarif má význam pro advokáty, kteří zastupují klienty u soudu, který podle něj přiznává náhradu nákladů právního zastoupení,“ vysvětluje jeden z advokátů.
To má i určitý odstrašující význam pro dlužníky, protože právě o náklady řízení se navýší částka, kterou musí věřiteli zaplatit. „Advokátní tarif je základní nástroj, jak můžu přenést náklady, jež jsem nezavinil, na dlužníka, který neplatí,“ dodává jeden z respondentů.
Pro komerční advokacii je ale advokátní tarif v podstatě mrtvou normou, jak shrnuje tento právník: „Odměna podle tarifu nekoresponduje se skutečnými náklady advokáta – u středně velkých případů je odměna nízká, u velkých transakcí je příliš vysoká. Řada advokátů tak raději pracuje na základě smluvní odměny za určitou časovou jednotku, bez ohledu na to, jestli se jedná o drobnou kauzu či velký případ. Tento způsob účtování je transparentnější, pro klienty akceptovatelnější a pro advokáty z hlediska účtování mnohem praktičtější.“
***
Bylo správné loňské snížení advokátního tarifu?
anO 27 %
nevím 22%
ne 51 %
Odpovídalo 67 právníků a právniček.
