Etika advokáta
2.11.2015, Lidové noviny, str. 15, Irena Pelikánová
Diváci Otázek Václava Moravce letos vyslechli i diskusi o roli advokáta v právním systému. Věci znalý pozorovatel musel být udiven. Co je na Západě považováno za samozřejmost a přímo bázi systému, předseda advokátní komory přímo popřel.
Jaká je tedy úloha advokáta v demokratickém právním systému? Je odborným pomocníkem klienta, jeho povinností je využít všech prostředků, jež dává právní řád a jež jsou ve prospěch klienta. Advokát není nestranný, je na straně svého klienta, avšak nesmí překročit hranici mezi právem a protiprávností. Proto se v západních zemích považuje za „pomocníka“ justice. To, že vždy stojí na straně práva, je součástí jeho profesionální cti. Je součástí mechanismu uplatňování práva, ne tím, kdo právo porušuje. Advokát nesmí lhát, nesmí zneužívat právní prostředky. Zneužití práva je protiprávní. Debata ukázala, že pojem zneužití práva není v českém právním prostředí pochopen. Přitom jej česká legislativa zakotvuje.
Co je zneužití práva? Odpovím co nejjednodušeji: právo dává svému nositeli možnost nějak se chovat. Jestliže se však oprávněný bude chovat sice zdánlivě ve smyslu svého práva, ale ve skutečnosti poruší právo někoho jiného nebo bude směřovat k jinému cíli, než k jakému je právní prostředek zákonodárcem určen, jedná nedovoleně, protiprávně. Zneužívající povahu má i obcházení zákona. Ani advokát nesmí právní prostředky použít způsobem, který odporuje jejich účelu a cíli. Příkladem u nás obvyklým může být vyhýbání se ústnímu jednání, zbytečné protahování řízení. Druhou stranou subjektivního práva je tedy jeho zneužití, které nejenže není právem chráněno, ale zakládá odpovědnost. Zneužití práva tak není jenom nemravné, ale je protiprávní. Advokát si toho musí být vědom, právě to mění jeho profesi až v cosi posvátného, v poslání chránit klienta za pomoci práva. Jak dlouho potrvá, než se v české společnosti čestnost stane respektovanou hodnotou přinášející uspokojení?
