Soudci kritizují Pelikána, chtějí samosprávu
19.10.2015, Lidové noviny, str. 15, Jan Januš
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se stal na letošním sněmu Soudcovské unie ČR vděčným terčem špiček justice. Se soudci prý totiž málo komunikuje.
České Budějovice Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO), ani žádný jiný zástupce jeho resortu, nedorazil na nejzásadnější část 25. sněmu Soudcovské unie. Ta se odehrála v jihočeské metropoli v pátek dopoledne a nesla se ve znamení samosprávných otázek. V kuloárech se tak otevřeně mluvilo o aroganci moci.
Ignorování začátku sněmu totiž přišlo soudcům – ale rovněž dalším pozvaným právníkům či politikům – nedůstojné významu celé akce. Pavel Šámal a Josef Baxa, předsedové nejvyšších soudů v zemi, se tak proti Pelikánovi ostře vymezili. Obecně s nimi prý totiž málo mluví. „Pan ministr je přesvědčen, že se soudci komunikuje dostatečně jak v rámci pravidelných porad s předsedy vyšších soudů, tak během návštěv jednotlivých soudů,“ uvedl však v reakci na dění na sněmu pro LN Jiří Hovorka z Pelikánova tiskového odboru. S tím, že ministra jeho neúčast – způsobená odjezdem na plánovanou zahraniční cestu – mrzí. Podle Hovorky však ministr Pelikán při přípravách Bílé knihy justice, kterou má na dovolené finalizovat, a mapování „problémů a potřeb justiční soustavy“ navštívil téměř dvě desítky krajských a nižších regionálních soudů a v budoucnu se chystá k těm pražským.
Za ministerstvo na sněm nakonec přijel náměstek Petr Jäger, který má na starosti mezinárodní a ústavněprávní sekci. Patrně se ale účastnil jen večerního banketu. V sobotu dopoledne pak ministerstvo zastupoval ještě informatik Jan Ladin. Ani jeden z nich už ale situaci „nevyžehlil“.
Pelikán, nebo Yetti?
Do resortu si tak už v pátek rýpl například předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD). Ten jeho pracovníky v čele s Pelikánem dokonce přirovnal k Yettimu, o němž sice všichni mluví, ale také ho nikdo neviděl. Ozvat se neváhal ani předseda České advokátní komory Martin Vychopeň, který svůj projev ukončil lakonickým: „Zažil jsem šest ministrů a doufám, že ještě nějakého zažiju.“ Nejspíše záměrně stranou kritiky pak zůstala například pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jinak také čestná prezidentka Unie státních zástupců. Ta se během své zdravice vyhnula snad všem aktuálním souvislostem a mluvila jen o unijním životě, a to ještě v obecné rovině.
Soudci ale své rozhořčení opravdu neskrývali. Vyjádření současného ministra spravedlnosti totiž vypadají, jako by justice nepotřebovala ani samosprávu, ani vytvoření zastřešujícího orgánu v podobě Nejvyšší rady soudnictví a ani vyřešení dalších problémů, jako je například přetížení některých soudů. Alespoň tedy podle předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala. Ten si během svého vystoupení nebral servítky. Reálně totiž podle něj panuje zcela opačná situace a ministerstvo není schopné správu justice v potřebné úrovni zajistit. „Nebojím se to říct a myslím si, že by to měli slyšet i zástupci zákonodárného sboru,“ uvedl Šámal.
Sněm ostatně v sobotu vyzval ministra spravedlnosti, aby obnovil jednání o novém modelu správy soudnictví s větší odpovědností soudců za jeho správu.
Samospráva a samospráva
Podle předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy se totiž dosavadní model správy justice vyčerpal a musí jej nahradit nový systém. „Shoduji se s kolegou Šámalem, že před rokem to vypadalo nadějně,“ uvedl Baxa, který právě tou dobou pracoval na základě pověření od tehdejší ministryně Heleny Válkové (ANO) na přípravách Nejvyšší rady soudnictví. Vjustici tehdy proběhla i velká dotazníková akce, během níž asi 500 soudců popsalo své reformní představy.
Robert Pelikán ale tyto práce zastavil a Baxovu iniciativu označil za soukromou. Příprava může podle Baxy kdykoliv pokračovat, impulz k tomu však musí vzejít přímo z justice nebo například ze společnosti jako takové. Vznik Nejvyšší rady soudnictví přitom podporuje také Česká advokátní komora. Podle jejího předsedy Martina Vychopně totiž posílí nezávislost soudů, což potřebují i advokáti. Na podrobnějších pravidlech nastavení samosprávy se soudci však zatím patrně neshodnou. Kministrovým kritikům se přidal rovněž Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze, tedy vůbec největšího justičního tělesa v České republice. Vadí mu například neprůhledné rozdělování soudců na jednotlivé soudy, s nímž Pelikán údajně začal při použití takzvaného dynamického modelu, které podle Vávrových slov neprojednal ani s předsedy krajských soudů. „Předchozí systém byl tři roky starý a byl přijatý za absolutního souhlasu celé justice,“ upozornil Vávra, podle jehož slov si ministr přisvojuje i další personální rozhodování, které mu dosud nepříslušelo. Situaci ale – jak je jeho dobrým zvykem – nakonec shodil: „Ministr chybí. Buď je to další příklad toho, že ministerstvo nefunguje či neumí dopravit svého ministra na shromáždění, nebo si můžeme říct – a já jsem optimista –, že pan ministr začíná intenzivně bojovat za soudcovskou samosprávu.“ Vtip ještě vypointoval: „Co by tady ministr spravedlnosti dělal? Vždyť přece nemá spravovat justici. Možná ta jeho absence na všem podstatném – ať už v Poslanecké sněmovně, nebo na dalších fórech ohledně justice – pro nás bude výborná.“
Telekomunikační spory ne
Justice však nežije jen samosprávou. Aktuálně jí hrozí nával další práce spojený například s telekomunikačními spory. I když se už v minulosti došlo k závěru, že není rozumné přenášet tuto agendu z Českého telekomunikačního úřadu na soudy, ocitla se změna rozhodnutím vlády opět ve hře. Soudci však plánovaný přesun zásadně odmítli.
„Máme ministra, který je neviditelný,“ vytkl na sněmu Soudcovské unie předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal Robertu Pelikánovi
