Běženci mohou zpomalit celou justici
12.10.2015, Lidové noviny, str. 15, Jan Januš
Právní řád bobtná a narůstá o nové předpisy, o jejichž smyslu mám pochyby, říká místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala
* LN Na konci tohoto týdne proběhne sněm Soudcovské unie. Jaká témata hýbou justicí pohledem zevnitř?
Stále to jsou, myslím, otázky organizace soudní soustavy a správy justice. Což je zcela logicky a nezbytně spojeno s procesními zákony, které vymezují úkoly jednotlivých typů a stupňů soudů. Jsem přesvědčen, že je třeba donekonečna opakovat, že nejprve je třeba rozdělit práci mezi jednotlivými soudy. Tedy připravit nové procesní kodexy. A teprve potom bychom se měli zamyslet nad účelností stávajícího rozdělení soudní soustavy. Nemyslím si, že je možné jedno bez druhého. Otázky organizace soudnictví jsou samozřejmě provázány také se soudcovskou samosprávou. Zatímco řešení otázek organizace soudů a procesních předpisů nutně vyžaduje změny zákonů, vytváření soudcovské samosprávy je dnes předevšímna soudcích samotných. Budoucí zákonné ukotvení soudcovské samosprávy je jistě správné, ale bude rozhodně daleko snazší jej dosáhnout, když bude samospráva – alespoň částečně – vytvořena, než když se jedná o pouhou teoretickou představu.
* LN Jak by ale mohla být takováto myšlenka realizována?
Rozhodně je na čem stavět. Už před řadou let vznikly na všech soudech soudcovské rady, které měly být základem soudcovské samosprávy. Tyto rady sice jsou zatím„pouhými“ poradními orgány předsedů jednotlivých soudů, ale nic jim nebrání, aby se v případě, že jejich komunikace s předsedy soudů vázne, obrátily třeba na předsedu nadřízeného soudu, na Soudcovskou unii nebo na Kolegium předsedů krajských soudů s prosbou o spolupráci při řešení nastalých problémů. V prvé řadě uvnitř justice bychom měli hledat potenciál k hledání řešení justičních problémů. Neformálními, ale velmi funkčními prvky – nebo jinak řečeno zárodky – soudcovské samosprávy jsou také již zmíněné Soudcovská unie, Kolegium předsedů krajských soudů či pracovní setkání předsedů krajských a vyšších soudů na Nejvyšším soudu. Tyto jednotlivé „ostrůvky“ samosprávy by se podle mého přesvědčení měly postupně spojovat ve stále větší a větší „ostrovy“ a přirozeně, evolučně a zezdola tak vytvářet promyšlený a pevný „kontinent“ soudní samosprávy. Pokud by takto vznikla struktura, která by se uvážlivě a erudovaně veřejně vyjadřovala k významným právním nebo justičním otázkám, bylo by pro politickou reprezentaci daleko těžší říct, že samospráva nemá smysl a že není správné ji uzákonit.
* LN Přece jen ale bude muset padnout na toto téma politické rozhodnutí. Nebo to půjde i bez něj?
Zřejmě je doba politicky nevlídná pro zákonné řešení soudcovské samosprávy či vrcholného orgánu správy justice. To však přece neznamená, že by soudci na vzniku své samosprávy neměli sami pracovat. Že by měli „hodit flintu do žita“ a čekat, až jim vytvoření samosprávy někdo dovolí. Naopak, tím spíš je důvod, aby většina soudců, kterým leží toto téma na srdci, přestala čekat, až jim někdo samosprávu daruje nebo až o ni někoho uprosí. Pokud soudci samosprávu sami vytvoří, zvěrohodní i myšlenku jejího zákonného zakotvení. Zkusme jako soudci dokázat, že jsme něčeho takového schopni a že nejde o touhu po moci ale o připravenost nést odpovědnost.
* LN Často naznačujete, že právo jako takové je v krizi. Z jakého důvodu?
Náš právní řád neustále bobtná a narůstá o nové a nové právní předpisy, o jejichž smyslu, účelu a potřebnosti mám zásadní pochyby. S nadsázkou jsem nedávno řekl, že by bylo dobré volit politickou stranu, která slíbí, že nebude přijímat žádné nové právní předpisy. Kdybychom teď náš právní řád nechali být a nijak ho neměnili, vůbec nic by se nestalo. Nechávám samozřejmě stranou technické normy. Kvalita práva je přece dána také dlouhodobostí jeho působení. Aby právo fungovalo ve společnosti, musí se v zásadě krýt s představami lidí o tom, co je dobré a správné. Většina lidí má plnit to, co je v zákonech, aniž tuší, co v nich je a že takové zákony vůbec existují. Prostě se chovají slušně a poctivě. Pokud ale zákonná pravidla neustále měníme, lidé se logicky ocitají v pochybnostech, jaké jsou jejich povinnosti i jaká jsou jejich práva. Od toho se odvíjejí všechny trampoty. Například u starostů, kteří mnohdy nevědí, co dělat, aby je za chvíli nezavřeli, nebo u podnikatelů, kteří potřebují vést své firmy, a ne stále jen studovat nové předpisy.
* LN Může za této situace ještě reálně platit zásada, že neznalost zákona neomlouvá?
Obávám se, že trvat na této zásadě je stále obtížnější. Je to asi stejné jako se zásadou, že „soud zná právo“. Soudce dnes zná platné právo jen za pomoci elektronických informačních systémů. Pokud se dlouhodobě rozvrací systém základních zákonů, pak velmi často i právníci řeší právní situace nejprve instinktivně a teprve později hledají normy, které se na zvolené řešení „tak nějak“ hodí.
* LN Tématem současnosti je migrace, přispívá i ke krizi práva?
Obávám se, že máte pravdu. Evropa se dnes musí zamýšlet nad nejdůležitějšími hodnotami, na kterých stojí, i nad tím, zda je schopna tyto hodnoty organizačně, právně a finančně garantovat. A kvůli nastalé uprchlické krizi je nutné tyto otázky řešit daleko rychleji, než jsme byli dosud zvyklí. Bohužel řešení se zpravidla hledají, až když problém eskaluje a když už je právem jen velmi obtížně řešitelný. Základní přístup práva k jednotlivcům, tedy samozřejmě i k uprchlíkům, je v Evropě zásadně takový, že musíme u každého jednoho člověka posoudit, z jakých přichází důvodů a s jakými úmysly. Pokud chceme i nadále dostát takovémuto řešení problémů, musíme patrně zmnohonásobit počty úředníků a soudců, kteří budou uprchlické kauzy řešit. Pokud se tak nestane, což spíše předpokládám, budou tato řízení trvat velmi dlouho. A kde mezitím ty statisíce uprchlíků budou?
* LN V létě probleskly zprávy, že se předsedové krajských soudů obávají návalu práce spojeného právě s azylovou problematikou. Jaká je v současnosti situace?
Dlouhou dobu to vypadalo, že tento problém nakonec nevznikne. Že budeme jenom tranzitní zemí. Po přijetí takzvaných kvót a vzhledem k tomu, že Evropská unie zjevně chce rozdělit uprchlíky do jednotlivých států, jde však o dramatickou situaci. Jsou možné minimálně dva přístupy. Jeden zastává předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a spočívá v tom, že by tyto věci měly být řešeny na správních úsecích krajských soudů. Druhý pohled má místopředseda Nejvyššího správního soudu Michal Mazanec, podle kterého by mohlo dojít k vytvoření samostatného tribunálu, který by splňoval mezinárodní standardy a byl by sítem pro vstup a řešení jednotlivých kauz do justice. Ze soudcovské zkušenosti vím, že přenášení dalších agend na justici nikdy není provázáno dostatečným vybavením či personálním zabezpečením. Obava předsedů krajských soudů je tak logická. Museli by nejspíš převádět na správní agendu soudce z jiných agend, aby se to nějak zvládalo. Logicky to ale bude znamenat, že se jiné agendy, třeba civilní či obchodní, velmi zpomalí. Určitě není žádoucí obětovat chod běžné justice jen řešení uprchlické krize. I občané tohoto státu chtějí, aby byli rozváděni, aby se řešili jejich sousedské spory nebo aby podnikatelé vymohli dluhy od dlužníků.
* LN S určitým zjednodušením se tedy dá říct, že uprchlíci mohou zpomalit českou justici?
Pokud se nepřijme koncepční řešení, tak ano, tato situace může velmi zpomalit naši justici. Pokud se to nechá jen tak, ať si s tím soudy poradí, samozřejmě, že si s tím poradí, ale asi nebudou spokojeni ti, co budou čekat třeba pět let na rozvod. Pokud se něco takového stane, tlak veřejnosti na vládu a parlament bude jistě velký.
* LN O různých koncepcích se mluví i v souvislosti s pracovněprávním soudnictvím…
Experti na pracovní právo se už dlouho dívají s určitou závistí do Německa, kde je řešení sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli daleko lépe uspořádáno. Chápu a sdílím jejich přání, aby se i u nás začalo rodit pracovní soudnictví. Nemyslím si, že by byl namístě vznik samostatného systému pracovních soudů, ale velmi by prospělo, kdyby byly pracovněprávní agendy soustředěny jen na některé soudy a vznikly by na nich specializované úseky. Výrazně by to přispělo k rychlosti vyřizování těchto sociálně citlivých problémů a vyšší by byla i kvalita rozhodnutí.
* LN Je reálné, že k něčemu takovému dojde?
Určitě to musí být provedeno minimálně dílčí změnou procesních předpisů. Je pro mě nepřijatelné, abych argumentoval jakkoliv politicky, ale dovedu si představit, že se toto mimořádně sociálně citlivé téma může stát jedním z témat před volbami.
* LN Několikrát se před námi objevilo téma nového procesního kodexu. Vminulosti jste byl pověřen jeho přípravou, současné vedení ministerstva spravedlnosti ale plány na jeho kompletní přepsání minimálně odložilo. Schází se ještě vaše přípravná komise?
Pohybujeme se na sinusoidě zájmu a nezájmu o nový procesní kodex, nyní jsme spíše v té dolní části amplitudy. Momentálně není velká chuť vytvářet celý nový procesní kodex, vůle je spíše jen po dílčích novelizacích. Chci ale věřit, že do budoucna všichni pochopí, že mluví-li vážně o reorganizaci a uspořádání justice, musí mluvit o rekodifikaci procesní úpravy. Asi nemá smysl být poraženecký, ale jen počkat, až bude onen tolikrát zmiňovaný patos a étos doby zase nad vodou a vrátí se zájem, abychom se zásadně zamysleli nad tím, jak máme uspořádat a rozdělit práci v justici. Činnost komise je tak nyní rozvolněna. Nový civilní procesní kodex ale nezbytný je, měl vzniknout už dávno, souběžně s novým občanským zákoníkem. Jestli vznikne hodinu po dvanácté nebo dvě hodiny po dvanácté, už tolik důležité není.
* LN Jedním z výsledků vaší činnosti měl být i zcela nový zákon, který by sjednotil doručování soudních písemností. Ten se vzhledem k současné situaci také přestal připravovat?
Opakovaně slyším, že o něj snad zájem je. Čekám tedy jen, zda se ten zájem reálně projeví. Připravili jsme zatím pracovní verzi, která vychází z rakouského vzoru. Je tedy o čem se bavit, nejsme u čistého stolu. Významnou roli by zde konečně mohl sehrát třeba i vznik odborného procesního kolegia Soudcovské unie. To by přesně mohl být příklad práce rodící se soudcovské samosprávy, která se nebude zabývat jen sama sebou, ale bude sehrávat významnou veřejnou odborně-společenskou roli.
* LN Nový občanský zákoník se podle vašich dřívějších slov dostává k Nejvyššímu soudu stále častěji. Je tato tendence stále evidentnější?
Těchto věcí samozřejmě přibývá, ale nelze říct, že by byl Nejvyšší soud už zcela ponořen do řešení těchto nových otázek. To se stane teprve za dva či tři roky.
* LN Máme se za ony dva či tři roky obávat nějaké katastrofy? Že se teprve touto dobou ukáže, že nová pravidla opravdu nefungují, jak říkali a říkají jejich kritici?
Úlohou Nejvyššího soudu je, aby katastrofa nenastala. Ať už zákon – a platí to i pro občanský zákoník – vykáže jakékoliv vady, je na soudcích a na Nejvyšším soudu speciálně, aby cestou aplikace a interpretace práva našli řešení v rámci standardu spravedlnosti a udrželi plynulý chod práva a spravedlnosti ve státě. Jsem přesvědčen, že rozhodně žádná krize nehrozí. Že vzniknou problémy, je jasné. Že jich bude postupně přibývat, je také jasné. Ale to je očekávatelné a logické. Nemyslím si však, že by nastal nějaký rozvrat práva.
***
Soudci by měli přestat čekat, až jim samosprávu někdo daruje nebo až o ni někoho uprosí. Když ji vytvoří sami, zvěrohodní ji.
Nejvyšší soud začne nový občanský kodex naplno vykládat za dva či tři roky. Nebude to znamenat žádný rozvrat práva či katastrofu.
Roman Fiala (50) * Místopředseda Nejvyššího soudu ČR, expert na oblast dědického práva. * Ministry spravedlnosti byl opakovaně jmenován předsedou komise pro rekodifikaci civilního procesu. * Soudcem je od roku 1989, nejdříve pracoval na Městském soudu v Brně, později na Krajském soudu v Brně, kde byl před svým odchodem k Nejvyššímu soudu i místopředsedou. * Místopředsedou Nejvyššího soudu je od roku 2011. * Externě působí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.
