Soudci, znalci a peníze
30.9.2015, Právo, str. 6 , Pavel Pafko
Znalec je člověk, který zná. Vedle slova znát máme i slovo zdát. Mezi nimi je rozdíl pouze v jednom písmenku. Tento rozdíl však může změnit například život obviněného člověka na několik let, ba i na doživotí.
Proč psát o znalcích, resp. soudních znalcích? Stačí si přečíst Právo z 24. září, abychom hned ve třech článcích narazili na jejich činnost. Pan redaktor Koukal píše o třech znaleckých posudcích na případ pana Janouška, které si odporovaly. V dalším článku pan redaktor Honus popisuje rozporné posudky dvou znalců v případě Petra Kramného.
Zřejmě každému znalci v popisovaných případech se zdálo jako správné něco jiného. Úkolem soudce je pak najít mezi nimi toho, kterému se nejen zdálo, ale který i znal. Z posledního článku se dozvídáme, že Ústavní soud (US) odmítl senátory požadované zrušení vyhlášky, která stanovuje výši hodinové odměny práce soudních znalců. Senátorům se zdála hanebně nízká, kvůli stokoruně by se jistě na ÚS neobraceli.
Cena byla v roce 1967 zákonem stanovena v rozpětí 100– 350 Kčs, dnes Kč za hodinu práce. US poukázal na to, že vyhláška neporušuje práva znalců a není důvod ji měnit.
Dosavadní ministři spravedlnosti jaksi nepřikládali váhu problematice soudních znalců, a tak tady stále máme zákon o znalcích a tlumočnících téměř padesát let starý. Zákon stanovil, že znalcem může být český bezúhonný občan, který má „odpovídající znalosti a zkušenosti“ v oboru, v němž bude znaleckou činnost vykonávat.
O vzdělání takové osoby, nebo dokonce přezkoušení její znalosti nikde v zákoně ani slovo. Ministr má ale mít poradní sbory pro znalecké otázky. Ty však neexistují! Jak může krajský soud, který znalce registruje, posoudit jejich znalosti?
Podle mého názoru znalosti odborníka můžou posoudit pouze odborníci. To je základní důvod neutěšené situace práce části znalců. Že ti jsou pro rozhodnutí soudu důležitější než přítomní advokáti, nikdo nezpochybňuje. Ostatně může soudce bez znaleckého posudku posoudit statiku domu, který spadl, či složitou operaci pacienta, který při ní zemřel? Jsou-li slabé a neověřené znalosti znalců jednou příčinou problému, co je jeho druhou?
Druhou je odměna znalců. Ta vede k tomu, že o znaleckou činnost mezi odborníky přestává být zájem. Jenom pro zajímavost – největší nemocnice v naší zemi, Fakultní nemocnice v Motole, se znalecké činnosti zřekla a další instituce ji následují. Proč? Maximální hodnota hodiny práce znalce je 350 Kč. Ta ale je hluboko pod hodinovou sazbou každého českého lékaře. Tu stanovilo ministerstvo zdravotnictví na 465,25 Kč. Možná že to na ministerstvu spravedlnosti ani nevědí.
Každý český lékař pak dá – a to nejen z finančních důvodů – přednost své práci před psaním posudků. Přitom by znalcem neměl být každý, kdo jím být chce. Aspoň v medicíně by to měla být, v jistém směru, práce elitní.
Z tohoto pohledu je výše zmíněné rozhodnutí US velmi smutné. Jako občan vím, že rozhodnutí musím respektovat, co však nevím, je to, zda soudci tohoto soudu chodí mezi lidi. Pokud ano, jistě by věděli, že dáteli dítě do tenisové školy, kde ho učí pinkat míček přes síť, zaplatíte také 350 Kč, individuální hodina výuky cizího jazyka stojí 400–500 Kč. Pokud je mezi ústavními soudci golfista-začátečník, mohl by jim vyprávět...
Prostě 350 Kč v roce 1967 je něco jiného než 350 Kč o půl století později. Hodinová mzda soudního znalce v roce 1967 byla čtvrtinou měsíčního platu začínajícího lékaře! Že by si komunisté vážili intelektuální práce víc? Ale vraťme se k soudu. Nemáli někdo na zaplacení advokáta, přidělí mu soud advokáta ex offo. Stejný soud určí znalce.
Jak jsou obě skupiny placeny? Logicky – při nenahraditelnosti významu znalců pro rozhodnutí soudu – by bylo možné očekávat, že jejich ohodnocení bude vyšší než přítomných advokátů. Pravý opak je pravdou. Platba advokátům je mnohokrát vyšší než znalcům. Vždy jde o to, co a v jaké výši je předmětem sporu. To znalce na rozdíl od právníka nezajímá a ani nesmí zajímat.
Mluvíme-li o právech znalců na odměnu, není třeba vyhlášku měnit, jak rozhodl ÚS, právo na odměnu v ní je. Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, v článku 28 ale říká, že každý má nárok na spravedlivou odměnu. Mezi odměnou a spravedlivou odměnou, jak asi laskavý čtenář i senátoři, kteří se na US obrátili, vědí, je rozdíl. Co je spravedlivé a co ne, je jistě nejen právní, ale i filozofický problém. Vždy však je jeho základem srovnání.
V našem případě, je-li odměna advokáta spravedlivá, je nespravedlivá odměna znalce. Nebo je to naopak? Jak tvorba zákonů a vyhlášek, tak jejich rušení je nakonec vždy v rukách právníků. Laik celý proces pozoruje a přemýšlí, zda je pravdivé rčení o tom, že je košile bližší než kabát.
Ve Studénce spadl most na projíždějící vlak, byli mrtví. Ani po osmi letech nevíme, proč spadl a kdo za to nese odpovědnost. Asi se čeká na posudky a posudky posudků... Možná most spadl zázrakem a nikdo vinu nenese, ale v tom případě by se dalším posudkem měl získat názor církve na zázraky. Nebo je zde jiná příčina osmileté bezradnosti soudců?
Má-li někdo zájem o velmi odpovědnou a špatně placenou práci, určitě ji najde u soudu – jako znalec. Autor článku není zapsaným soudním znalcem a nejde mu tudíž tímto článkem o osobní zisk. Pouze se na situaci nemohl jen tak dívat a věří, že to konečně bude pan ministr Pelikán, kdo provede nápravu, a že to nebude trvat tak dlouho jako v kauze Studénka. Možná by stačilo vyhláškou zajistit ověření kvalifikace znalců a spravedlivě je zaplatit.
Maximální hodnota hodiny práce znalce je 350 Kč, za totéž se dítě učí pinkat přes síť
