Šéf Slovenské advokátní komory: Role obhájce coby policejního agenta je absurdní
26.9.2015, ceska-justice.cz , Dušan Šrámek
I na Slovensku mají advokáti problémy se zachováváním principu mlčenlivosti. Zatímco u nás se vede spor zejména o prohlídky advokátních prostor, slovenská advokacie řeší vztahy jednotlivých členů k tomuto principu. Alespoň to zaznělo na konferenci Advokátní mlčenlivost – imanentní součást spravedlnosti, kterou uspořádala v rámci oslav čtvrtstoletí své existence Česká advokátní komora. „Když advokát jako myslící lidská bytost cítí problém, zda je zachování mlčenlivost v souladu s principem spravedlnosti, je to velký etický a filosofický problém,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Českou justici předseda Slovenské advokátní komory Ĺubomír Hrežďovič.
Leitmotivem čtvrtstoletí existence České advokátní komory je téma advokátní mlčenlivosti. Jak toto téma rezonuje na Slovensku?
V první řadě bych chtěl říci, že otázky související s výkonem advokacie jsou na Slovensku velmi příbuzné, a v této oblasti si vyměňujeme řadu plodných informací a zkušeností. I na Slovensku jsou mnozí advokáti atakovaní směrem k porušování advokátní mlčenlivosti, především orgány činnými v trestním řízení, a někdy i soudy. Existuje i několik zásadních rozhodnutí, která řešila tuto otázku. Na konferenci jsem se pokusil nastolit problém z jiného pohledu. A to když advokát jako myslící lidská bytost cítí problém, zda je zachování mlčenlivosti v souladu s principem spravedlnosti. To je velký etický a filosofický problém, ale bohužel nenacházíme zatím rozhodnutí, ať již z minulosti naší komory, či spřátelených evropských komor, ani soudů, a řešíme to zatím z tohoto pohledu jako první v Evropě.
Můžete tyto případy přiblížit?
První případ, který se dostal i do pozornosti českých kolegů, byl z hlediska pohledu advokáta až absurdní. Jedna kolegyně se dostala do procesního postavení policejní agentky, a právě obhajovala své postavení v této roli dobrým úmyslem. A to byl náš obrovský problém, neboť její dobrý úmysl jsme nemohli akceptovat. Porušení povinnosti mlčenlivosti, znásobená tím, že byla narušena postavením agenta, je věc skutečně absurdní. Nejde o to, že bychom chtěli zabraňovat odhalování korupce, problém spočíval v tom, že kolegyně advokátka jako agentka nedocenila to, že narušuje mlčenlivost a důvěru k celému spektru svých povinností, a to jak ve vztahu ke svým klientům, protože souhlasila zároveň s nahráváním svých telefonních hovorů, ale i ve vztahu k jiným orgánům. Nic na tom neměnil fakt, že byla nasazena proti svému kolegovi, o nějž se policie zajímala. Stálo nás to velké úsilí vysvětlit tuto situaci jak laické, tak odborné veřejnosti.
Jaké bylo nakonec řešení?
Disciplinární řízení v rámci komory vyhodnotilo toto jednání tak zásadním způsobem, že zmíněnou kolegyni vyškrtla ze seznamu advokátů. Následně soud sice konstatoval pochybení, ale upustil od jakékoli sankce s tím, že se jednalo o zatím bezprecedentní případ.
Ve svém vystoupení jste uváděl ještě další případ. O co šlo?
Ano, a i když i ten se týká advokátské mlčenlivosti, tak je tak trochu z opačného břehu. Jde o situaci, kdy advokát cítí, že by mohl zabránit nespravedlivému odsouzení k dlouholetému žaláři evidentně nevinného člověka. Ptá se sám sebe, ptá se kolegů, ptá se komory, jak v tomto případě postupovat. Jaká je v této situaci rovnováha mezi povinností zachovávat mlčenlivost, a morální povinností vypovídat pravdu, a napomáhat výkonu spravedlnosti? Toto jsou aktuální výzvy, které nyní na Slovensku rezonují. Šlo o to, že advokát napsal na žádost tří bývalých společníků právní analýzu, kterou dva z nich využili později k podání trestního oznámení na svého třetího partnera. Tento případ je zatím neukončený, a my se budeme snažit najít řešení, které bude vodítkem i pro další evropské komory.
Vy na to máte nějaký předběžný názor?
Přiznám se, že v současnosti jsou názory v předsednictvu komory na tuto záležitost rozdílné. Někteří kolegové se přiklánějí k názoru, že povinnost mlčenlivosti je absolutní, tedy i za cenu, že dojde k nějakému fatálnímu následku vůči onomu obžalovanému, ale ještě to není definitivní názor. V této chvíli nedokáži prejudikovat, a vašim čtenářům říci, jaký bude konečný názor v této věci. Předpokládáme, že dojde k porušení povinnosti mlčenlivosti, což bude mít za následek kárné řízení, a kárné opatření bude mít širší filozoficko právní rámec, kdy se nebude zaobírat jenom tím, zda náš kolega porušil zásadu mlčenlivosti, ale bude se zaobírat i širšími souvislostmi.
Už jste hovořil o negativních náladách veřejnosti ohledně výše zmíněného rozhodnutí kárných orgánů. V České republice se často spojuje advokát s osobou, která se dopustila nějakého protiprávního jednání, a kterou obhajuje. Jak je obecně vnímána advokátní profese u vás?
Máte pravdu. Tato mediální zkratka se u nás v posledních letech rovněž objevovala, ale my vynakládáme velké úsilí na jistou profesní osvětu, a snažíme se přes různá printová či elektronická média i v diskusích například s poslanci, vyvracet tento mýtus, že advokát neobhajuje skutek svého klienta, ale obhajuje člověka, občana, a snaží se mu zajistit právní službu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Usilujeme o to, aby společnost pochopila, že i když je naše povolání bohužel zprofanované činností některých našich kolegů, držíme se jako celek zásad, které jsem vzpomenul.
Dochází na Slovensku také k neoprávněnému zveřejňování informací z trestního řízení, dokonce ke zveřejňování části vyšetřovacích spisů, zvláště pokud jde o politicky citlivé případy?
Až v takové míře, jak jste naznačil, situaci na Slovensku nevnímám. I když je pravda, že z času na čas se objeví takovéto kroky, kdy se v médiích objeví informace, které by měly být přísně chráněny jakou součást probíhajícího trestního řízení. Spíše se setkávám s jiným problémem, a to když politici nevhodně prejudikují nějaký závěr, a mnohokrát se ukáže, že ta jejich „předvídavost“ je někde úplně jinde.
Nejvyšší soud ČR vydal nedávno přelomové stanovisko, podle nějž je možno definovat prostory, v nichž advokát vykonává svou činnost, i povinnosti soudu, konkretizovat dokumenty, které policie požaduje vydat. Existuje něco podobného i na Slovensku?
Ano, vyskytly se takové případy, a nebyly ojedinělé. My jsme pro advokáty připravili určitou pomůcku, jakýsi návod, jak postupovat, když je advokát ze strany policejních orgánů tlačen ke zdi, aby poskytl informace o určité kauze. Myslím, že jsme na tomto poli odvedli kus dobré práce. Vydali jsme manuál, který popisuje, jak se mají zachovat, aby odolali podobnému tlaku. Kromě toho v rámci jednání advokátní komory na všech úrovních, ať již na úrovni ministerstva vnitra, prokuratury či policejního sboru apelujeme na to, aby byli policisté na nižších strukturách instruovaní, že takový postup není možný.
A pokud se týká soudních rozhodnutí?
Jsou rozsudky soudů, včetně rozsudků Nejvyššího soudu SR, že důkaz získaný takovým způsobem není procesně použitelný.
Máte již dostatečné zkušenosti s fungováním protikorupčního speciálu, o jehož zřízení se uvažuje i v ČR v souvislosti s návrhem na nový zákon o státním zastupitelství. Jak z pohledu advokáta tento justiční prvek funguje?
Čeští kolegové pozorně vnímali složitou situaci, kdy u nás tyto složky, mám teď na mysli Speciální úřad Generální prokuratury a specializovaný trestní soud vznikaly, ale myslím, že v současnosti po procesní stránce, ať již v přípravném řízení, anebo v řízení před soudem nejsou nějaké výhrady, a tyto specializované útvary plní svou úlohu náležitým způsobem. Samozřejmě v rámci svých kompetencí, i když jsou vystaveny složitým otázkám.
Objevují se na slovenské politické scéně také snahy na základě jednotlivých trestních řízení pod záminkou průtahů či obstrukcí za strany obhájců či jejich klientů omezovat práva obhajoby?
Sporadicky se vyskytují takové snahy, že dochází ke krácení práv obhajoby a práv na spravedlivý proces, a je na každém advokátovi i celé advokacii, aby bránili těmto tendencím.
