Soudci versus Pelikán: Do výběru lidí nám nemluvte
21.8.2015, Mladá fronta DNES, str. 2, Jakub Pokorný, Adéla Paclíková
Ministr chtěl zrychlit práci nejpomalejších soudů. Místo toho se rozhádal se soudci
Robert Pelikán přicházel na ministerstvo spravedlnosti se slibem, že oproti své předchůdkyni Heleně Válkové bude mít větší „tah na branku“.
Ministr je ve funkci už skoro půl roku, ale klíčové góly zatím nedal.
Zákon o státním zastupitelství, s nímž Válková otálela, sice sepsal, ale ještě pro něj nemá v koalici vyjednanou podporu. Totéž platí o avizovaných změnách v občanském zákoníku.
Nejnověji si Pelikán rozhněval předsedy krajských soudů, tedy jednu z nejvlivnějších skupin v justici.
Ministr zkusil razantně vyřešit problém trvající desítky let a ulevit nejpomalejším soudům v Brně a Ústí od letitých nedodělků. Vymyslel kvůli tomu takzvaný „dynamický model přidělování soudců“, založený na matematickém vzorci, který by zajistil, aby se soudci přesouvali tam, kde jsou nejvíc potřeba.
Narazil však na tvrdou kritiku, že pomoc dvěma nejpomalejším soudům bude na úkor těch ostatních. A hlavně – návrh připraví o kompetence šéfy krajských soudů, kteří dnes soudce ve svém rajonu rozmísťují. „V návrhu je hodně různých výpočtů a koeficientů popírajících zásadní věc, že jsou to předsedové krajských soudů, kdo zná potřeby svých i podřízených soudů. Ti podle toho přidělují lidi,“ zlobí se šéf Městského soudu v Praze Libor Vávra.
Předsedové nadřízených soudů se dnes zpravidla dívají tři roky nazpátek, kde přibylo nejvíc kauz, a tam pošlou nové soudce. Historicky nejpomalejší krajské soudy však nikdy nedoženou ty ostatní.
„Dynamický model“ spočívá – zjednodušeně řečeno – v tom, že když odejde kdekoli v Česku soudce do důchodu, převede se volné tabulkové místo přednostně na soudy, které mají nejvíce nevyřešených kauz – tedy do Ústí či do Brna.
Vtip je v tom, že stoprocentní počet soudců, na které jsou peníze, musí vždy zůstat na čísle 2 818, takže se mohou jen přeskupovat, nikoliv nabírat noví. A vzorné soudy proto cítí, že budou za svou výkonnost „potrestány“ úbytkem lidí.
Pelikánův plán tedy zatím představitele justice nepřesvědčil. Ministr nicméně spoléhá na to, že šéfové soudů v Brně a Ústí budou na jeho straně a reforma se podaří. „Smyslem je posílení těch soudů, které se potýkají se značným množstvím nedodělků, přičemž výkonnost soudců těchto soudů je nadstandardní. Tato problematika bude nadále předmětem diskuse s předsedy krajských soudů,“ řekla mluvčí ministerstva Andrea Kocmanová.
Proč dva soudy zaostávají
Brněnský soud nestíhá, protože obhospodařuje největší obvod v zemi. V Ústí byla vždy vysoká kriminalita a podle předsedy Luboše Dörfla tady také měli po desetiletí méně soudců, než potřebovali. „Nejtragičtější je civilní odvolací řízení, kde jsme suverénně poslední a k letošnímu 1. lednu jsme měli 6 618 věcí nevyřízených,“ vysvětluje předseda Krajského soudu v Brně Milan Bořek.
Ten jako jediný Pelikána chválí, že se ministerstvo po 25 letech snaží se starými případy něco dělat. Šéfové krajských soudů se sešli ve středu v Brně, aby sjednotili svůj postup. S ministrem chtějí jednat v září. Uvažují o kompromisu – že by v tříletém přechodném období bylo vyčleněno zhruba 30 soudců, kteří by se vrhli na staré brněnské a ústecké spisy a vyřídili je. Pak by se vrátili ke svým původním soudům a o lidech by dál rozhodovali krajští šéfové.
Ministr narazil na realitu. Tři starosti Roberta Pelikána
Zpožděný zákon o žalobcích Pelikán nahradil Helenu Válkovou i proto, že nezvládala vyjednat a předložit zákon o státním zastupitelství. Slíbil, že zákon dodělá do konce dubna. Text má sice hotový, ale stále nemá dojednanou podporu. Nyní se vedou politická jednání v koalici ohledně dohledu nad nově navrhovaným speciálním státním zastupitelstvím. Pelikán kvůli tomu usiluje i o schůzku s premiérem.
Vzdor konkurzních správců Ministerstvo vydalo nová pravidla pro insolvence. Bojovalo proti konkurzním správcům, kteří si zřizovali fiktivní pobočky, aby k sobě stáhli co nejvíce konkurzů. Podle vyhlášky musí být správce v pobočce během týdne přítomen. Část správců však vyhlášku nerespektuje a chtějí ji napadnout u Ústavního soudu. Tito „černí pasažéři“ navíc vydělávají na úkor těch, kteří se podřídili.
Neúspěšná žaloba na soudce Ministr zkusil jako první podat kárnou žalobu na soudce kvůli jeho rozhodnutí, které považoval za jednoznačně chybné. Žaloval opavského soudce Petra Poláka, který pustil na svobodu Barboru Orlovou, jež později pobodala studenta ve škole ve Žďáru nad Sázavou. Kárný senát však soudce osvobodil – postupoval prý v mezích zákona.
