Daně diskriminují nejaktivnější důchodce
17.8.2015, Lidové noviny, str. 6, Milan Bakeš, Monika Novotná
Důchodci, kteří si letos vydělají přes 840 tisíc korun, nedosáhnou na žádné daňové osvobození penzí.
Může tak jít o diskriminaci těch nejaktivnějších.
V poslední době se v celé řadě médií objevují články o tom, jak bylo pomoženo důchodcům. Mluví se o valorizaci důchodů či například o možnosti uplatnění obecné slevy ze základu daně ve výši 24 840 korun. To ovšem není zásluhou vlády ani parlamentu, ale Ústavního soudu, který její zrušení pro pracující důchodce shledal jako protiústavní.
Novela zákona o daních z příjmu z listopadu 2014 však postihuje řadu důchodců jiným způsobem, o kterém se decentně mlčí. Je pravda, že tento postih se týká pouze skupiny důchodců, kteří dosáhnou v letošním zdaňovacím období částky přesahující 840 tisíc korun, a to z příjmů ze zaměstnání, z podnikání či pronájmu. Nově zařazeného pravidla se použije již pro příjmy z roku 2015.
Nadále platí, že od zdanění jsou osvobozeny starobní důchody do výše šestatřicetinásobku minimální mzdy platné k prvnímu lednu zdaňovacího období. Jedná se o částku přesahující přibližně 330 tisíc korun ročně. Vyšší částky důchodu jsou potom daněny podle zákona o dani z příjmů.
Avšak ti poplatníci, jejichž příjmy z výše uvedených titulů přesáhnou 840 tisíc korun, nebudou mít osvobození důchodů žádné a budou platit z celé částky dosažených příjmů, a to včetně důchodů.
Problém na příkladech
Uveďme příklad důchodce, který dosáhl v roce 2015 vzhledem ke svým příjmům valorizace zhruba 400 korun měsíčně a v prosinci pravděpodobně obdrží jednorázový příspěvek 600 korun, jehož návrh je v legislativním procesu. Ročně získá asi šest tisíc korun.
Pokud ovšem budou jeho zmíněné příjmy vyšší než 840 tisíc korun, zaplatí z nich, ale i z celého důchodu daň bez jakéhokoliv odečtení šestatřicetinásobku minimální mzdy. Tedy za roční valorizace od státu ve výši okolo šesti tisíc korun zaplatí ročně přibližně 50 tisíc korun jako daň z důchodu.
Pro lepší pochopení ještě jeden příklad. Vezměme si důchodce, který bude mít ročně starobní důchod ve výši 350 tisíc korun a vedle toho si vydělá 800 tisíc korun. U takového důchodce – ovšem s určitými zjednodušením – podléhá zdanění z důchodu částka 18 800 korun a jeho celková daň po odečtení slevy na dani se bude pohybovat ve výši řádově 98 tisíc korun.
Druhý důchodce bude pobírat starobní důchod ve výši 300 tisíc korun, ale vedle toho si vydělá 850 tisíc korun. Brutto mají tedy oba srovnatelný příjem. Na daních však druhý důchodce zaplatí 148 tisíc korun, tedy zhruba o 50 tisíc více než první.
Není diskriminace aktivních důchodců z tohoto srovnání patrná na první pohled?
Další případ pro Ústavní soud
Domníváme se, že se zde jedná o nový případ k řešení pro Ústavní soud. Je zcela nepochybné, že postavení důchodců je nerovné a jejich rozlišení není ospravedlnitelné a je diskriminační.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře aplikuje za účelem posouzení, zda napadeným opatřením nedošlo k nerovnému zacházení mezi stejnými nebo srovnatelnými subjekty, test přímé diskriminace. Ten zahrnuje tyto otázky: Jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny? Je s nimi nakládáno odlišně na základě některých ze zakázaných důvodů? Je odlišné zacházení dotčenému jednotlivci k tíži, respektive je ospravedlnitelné a přiměřené?
Je nutno konstatovat, že asi jediným limitem, kterým zákonodárce posoudil právo na osvobození důchodu od daně, je míra aktivity dotčeného poplatníka pobírajícího důchod. Postiženi tak budou jen ti nejaktivnější, jejichž příjem přesahuje výše uvedenou hranici.
Jediným důvodem pro takovéto zatížení je, že si vlastním přičiněním vydělali příliš mnoho, bez ohledu na celou řadu dalších skutečností, jako je celoživotní placení sociálního a důchodového zabezpečení a podobně. Podle našeho názoru takovýto důvod není ospravedlnitelný a jedná se o zjevnou diskriminaci.
Těchto několik poznámek sice kritizuje zdanění důchodců, ale je spíše kritikou systému. Pokud by se použilo klouzavě progresivní sazby, bylo by možno relativně spravedlivě odlišit výši příjmů i výši důchodů, aniž by pro určitou skupinu obyvatel docházelo k tak velké újmě.
V podstatně bohatším Německu tomu tak je. Základ pro vyměření dnes tvoří přes 60 procent důchodů, přičemž je plánované postupné zdanění celé částky, ale až v řádu desítek let.
