Rath obstruoval ještě málo
10.8.2015, Lidové noviny, str. 5, Jan Januš
Advokáti Davida Ratha mohou namítat podjatost celého Nejvyššího soudu, a to kvůli vyjádřením jeho předsedy. Říká to profesor Jiří Jelínek, vedoucí kateder trestního práva na právnických fakultách v Praze a v Olomouci.
* LN Pohledem profesora trestního práva – dopouštěl se David Rath u první instance obstrukcí?
Taktiku obhajoby si vždy stanovuje obžalovaný a jeho obhájce. Nelze tedy panu obviněnému Rathovi obecně vytýkat, že zvolil takový způsob, jaký zvolil. Asi vás překvapilo, že ta obhajoba byla velmi aktivní, a do jisté míry to překvapilo i orgány činné v trestním řízení. Vždy jde ale o spor dvou stran, obžaloby a obhajoby. Rathova obhajoba, která byla, pokud já mám informace, zákonná, však ukázala na určitá slabá místa současného trestního řádu. Stále se hovoří o obstrukcích obhajoby, ale ty mohly být přeci daleko důraznější v tomto konkrétním případě. Mohl si třeba zvolit deset různých advokátů jako obhájců a trvat na tom, aby se jich všech deset účastnilo vyšetřovacích úkonů a všichni měli možnost pronést závěrečnou řeč a takovým způsobem protahovat kauzu. Jeho způsob obstrukcí se mi zdá ještě jednoduchý.
* LN Jaké slabiny trestního řádu se během procesu ukázaly?
Tak například se ukazuje, že bude naléhavě žádoucí zakotvit princip zákonného státního zástupce. Podobně jako je zakotven princip zákonného soudce. Odposlechy často nařizuje soudce na druhém konci republiky, na kterého se obrátí s návrhem státní zástupce. Přičemž návrh státního zástupce by měl směřovat k jinému soudu. Skoro to vypadá, že státní zástupce hledá po republice soudce, u kterého by měl větší šance, že jeho návrh bude pozitivně přijat. Chybí nám také stanovení maximálního možného počtu obhájců, které si může obžalovaný zvolit zároveň. Soudce pak musí dát slovo každému. VNěmecku nebo Polsku to jsou tři, což by stačilo i pro naše poměry. Standardní není také institut spolupracujícího obviněného. Příkladů je víc, hovořím jen namátkou o těch důležitých.
* LN Proč není standardní institut spolupracujícího obviněného?
Spolupracující obviněný je polepšený zločinec, který se rozhodl spolupracovat se spravedlností. Naše právní úprava ale zároveň nevylučuje, aby takový spolupracující obviněný figuroval ve více trestních kauzách. Může to být takový spolupracující obviněný – recidivista. Měla by platit zásada „jednou spolupracující obviněný a dost“. V trestním právu existuje sice výjimečná, ale přeci jen možnost upustit od potrestání takového spolupracujícího obviněného. Otázkou je, zda to není příliš benevolentní, zda by přeci jenom neměl být potrestán, třeba i podmíněným trestem.
* LN Bude námitkou pro odvolání, že advokátka Marcela Ondřejová nedostala na přípravu tolik času, kolik požadovala?
Odvolací soud bude jistě zahrnut řadou námitek proti rozsudku prvního stupně, ale nemyslím, že by tato námitka sama o sobě, zdůrazňuji sama o sobě, byla relevantní. Myslím si, že ne. Ale mohou se objevit jiné námitky. Ke kauze Rath se vyjadřovali různí lidé. Divím se tomu například v případě předsedy Nejvyššího soudu, který cítil potřebu vyjádřit se k tomu v deníku Právo. Sice v obecné rovině, ale odpovídal vlastně k té kauze. Advokát Davida Ratha musí úplně jásat. Už se těší, až se ta věc dostane s dovolánímkNejvyššímu soudu, že namítne podjatost nejen pana předsedy, ale i všech soudců. Bude argumentovat, že předseda soudu je v důsledku svého vyjádření podjatý a když je podjatý předseda, tak i všichni soudci. Někdy platí zásada mlčeti zlato. Kauza Rath ale rozhodně hned tak neskončí, to je téměř jisté.
* LN I v optice velkých kauz poslední doby se připravuje nový trestní řád. Vy jste ale k jeho vzniku dosti skeptický.
Nejsem skeptický, nový trestní řád být musí, nejvýše mohu být skeptický ke způsobu přípravy nového procesního kodexu. Nový trestní řád je nutné přijmout již proto, že před pěti lety byl přijat nový trestní zákoník a hmotné právo souvisí s procesním, o té těsné souvislosti se učí již na fakultě. Jsme v nelogické situaci, kdy máme kodex hmotného práva pět let, ale teprve se chystáme na nový trestní řád. Mělo se to přitom dělat současně. Důsledná a správná rekodifikace trestního procesu ale podle mého soudu musí nutně otevřít otázky hmotného práva. A to se tady myslímvelmi nechce.
* LN Věříte tomu, že nový trestní řád vznikne v dohledné době?
Správný čas pro správnou rekodifikační komisi ještě přijde. Je to ale citlivá otázka. Pan ministr Pelikán správně usoudil, že nazrál čas změnit předsedu rekodifikační komise. Ale už neměl odvahu vytvořit takovou komisi, která by pohnula i s trestním zákoníkem. To patrně nechce, vystavil by se totiž podle mého názoru intenzivnímu odporu těch, co na vzniku trestního zákoníku participovali, a považují jej za nekritizovatelné dílo, a tak raději dal přednost řešení, které zvolil. Teď je myslím situace nejlepší, protože v dohledné době nic podstatného nevznikne. Stále můžeme zvažovat možnosti, formulovat alternativy, zvažovat řešení, všechny možnosti jsou otevřené.
* LN Funkce předsedy rekodifikační komise byla údajně nabídnuta vám, ale odmítl jste ji. Je to pravda?
Odpovímasi takto, seriózní nabídka nepadla. Do té patří například i možnost vybrat si spolupracovníky a další rozumné podmínky. Pokud by ale šlo o seriózní nabídku, samozřejmě bych ji zvážil. Problém je v tom, že každý ministr dohlédne jen na konec svého období a každý ministr logicky chce být považován za úspěšného ministra. Rekodifikace trestního procesu byměla být záležitostí všeobecného konsenzu, nemělo by se jednat o legislativní dostihy a vytvoření zcela nového kodexu přesahuje jedno volební období. Jak jsem již řekl, rekodifikace procesního práva musí být provázána s otázkami trestního zákoníku.
* LN Chystá se rovněž nový zákon o státním zastupitelství. Jeho návrh ale rovněž kritizujete.
Kritizoval jsem předložený návrh a rozhodně jsem nebyl sám, pane redaktore. Nechci se dopouštět přehnaných vyjádření, ale myslím si, že návrh tohoto zákona snad ani nebyl myšlen vážně. Že šlo jen o vyvolání reakce. Hodila by se drobná organizační novela, která by poskytla více jistoty funkcionářům před možností odvolání, další technické záležitosti by jistě bylo také žádoucí upravit. Jinak bych to ale zatím nechal tak, jak to je. Můžeme však otevřít debatu o postavení státního zastupitelství obecně jako základ pro budoucí případnou novou úpravu. Vrchní státní zastupitelství bych nerušil, jsou přirozeným partnerem vrchních soudů. A zda vrchní soudy ano, nebo ne, to je otázka na dlouhou debatu. Soudní soustava by podle mého názoru měla zůstat tak, jak je a měli bychom ji kultivovat.
* LN Protikorupční speciál by měl podle vás význam?
Ne. Tak jak byl navržen, visel ve vzduchoprázdnu. Nikdo nevěděl, komu by byl podřízen. Já bych to řešil jen organizačně, tedy formou specializace v rámci vrchního státního zastupitelství. Nešťastně se tam promítly ambice některých lidí a určité nepochopení, k čemu bymělo státní zastupitelství sloužit. Tímsamozřejmě nijak nezpochybňuji jinak žádoucí specializaci při odhalovaní a vyšetřování určitého druhu trestné činnosti a všechny další související otázky.
Mám pocit, že návrh nového zákona o státním zastupitelství snad ani nebyl myšlen vážně. Šlo asi jen o vyvolání reakce.
