Odposlechům se neubráníte
20.7.2015, Lidové noviny, str. 5, Jan Januš
Zachrastí vám občas podivně v telefonu? Můžete být v klidu, odposloucháváni s největší pravděpodobností nejste. Odborníci se totiž shodují, že napíchnutý telefon se v reálu projevuje úplně jinak, než se traduje. Znejistět byste tak měli spíše ve chvíli, kdy hovory slyšíte velmi dobře a dosáhnete abnormálně silného signálu.
Pravidla pořizování odposlechů upravuje velice obecně - a tím pádem také značně nejasně - trestní řád. Přitom právě na odposleších jsou mnohdy vystavěny obžaloby těch nejviditelnějších korupčních kauz s politickým přesahem. Úplně jasné není například to, odkdy už může být člověk odposloucháván, a ani to, jak se může bránit například proti bezdůvodně napíchnutému telefonu.
Reálnou cestu mnohdy neznají ani experti na trestní právo. „V takovém případě lze uvažovat o podání podnětu ke Generální inspekci bezpečnostních sborů. Nebo je možné podat žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím, ale nedovedu si představit, že by taková žádost nebyla v celém rozsahu odmítnuta,“ nastiňuje teoretické možnosti Lukáš Bohuslav z katedry trestního práva pražské právnické fakulty.
Bohuslav přitom - podobně jako další obhájci - poukazuje na údajně masivní nadužívání prováděných odposlechů. „Jistě, jako proti prostředku v odhalování té nejzávažnější trestné činnosti proti odposlechům nelze nic mít, ale musí platit jedno pravidlo: všeho s mírou,“ dodává Bohuslav.
„Příprava a provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu probíhá v režimu utajení stupně vyhrazené nebo důvěrné. Dotčené osoby by se tedy v zásadě neměly o připravovaném a prováděném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dozvědět,“ upozorňuje pak advokát Filip Seifert. „V průběhu provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zákon nestanoví žádné prostředky obrany,“ dodává Seifert.
Problematičnosti odposlechů a narušování soukromí si je dobře vědom také Ústavní soud. K odposlechům zaujímá obecně spíše opatrné stanovisko a poukazuje na to, že minimálně v prvních fázích vyšetřování by měla policie s těmito nástroji spíše šetřit.
Policie má jasno, obhájci ne
S tím, že není úprava odposlechů jasná, pak nesouhlasí policie. „Paragraf 88 trestního řádu ve všech odstavcích jasně o použití odposlechů hovoří, jsou zde vyjmenovány přesné důvody i omezení. Nejde tedy o výklad policistů, ale o jasné znění zákona, který o použití tohoto institutu hovoří,“ říká David Schön z Policejního prezidia ČR.
Policejní stanovisko se však absolutně neshoduje s postojem obhájců. Zejména podle některých advokátů se totiž prostředí odposlechů podobá neproniknutelné džungli, v níž si může prakticky kdokoliv dělat, cokoliv chce.
„Nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je možné u kteréhokoli telekomunikačního zařízení, a to i před zahájením trestního stíhání,“ popisuje obecnost pravidel Filip Seifert. „Dokonce ani nemusí být známo, která konkrétně osoba je uživatelem daného telekomunikačního zařízení. Nepřípustné je pouze provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným,“ dodává. Jak si ukážeme na dalších řádcích, i s tím jsou problémy.
Unie obhájců rovněž poukazuje na to, že policie prakticky zpětně neinformuje lidi o tom, že byli odposloucháváni. Tuto povinnost jí přitom, s několika výjimkami, ukládá trestní řád.
Dostat informace je přitom důležité zejména proto, aby se dotčený mohl rozhodnout, zda nechá legálnost odposlechu přezkoumat Nejvyšším soudem.
„Je naprosto zjevné, že orgány policie, zejména útvary s celorepublikovou působností, se povinnosti informovat o provedených odposleších vyhýbají jako čert kříži,“ usmívá se advokát Lukáš Trojan.
Co dělat, když o vás jen mluví
Zákony napřímo neřeší ani žádnou ochranu lidí, o kterých se v odposleších pouze mluví. Často se tak přetřásají intimní detaily z jejich života, aniž by cokoliv udělali. Nejméně šťastné pak je, že se tyto informace nezřídka dostávají na veřejnost. Trestní řád to přitom alespoň v obecné rovině zakazuje.
Zmíněný zákaz zveřejnění však neplatí ve chvíli, kdy je vydání odposlechu motivováno takzvaným veřejným zájmem, který převáží právě nad ochranou soukromí. „Z minulosti známe případy, kdy orgány činné v trestním řízení, obvinění a jejich obhájci byli prověřováni pro podezření z úniků informací z vyšetřovacího spisu v přípravném řízení do médií,“ upozorňuje Filip Seifert, podle kterého by tak jako prostředek obrany mohlo sloužit trestní oznámení a z oblasti soukromého práva - pokud by byly splněny podmínky - žaloba na ochranu osobnosti fyzické osoby.
Podobně jako v případě nedůvodného odposlechu jde však spíše o teoretickou možnost, která navíc přichází až následně. Tedy až ve chvíli, kdy už se pikantnostmi může bavit široká veřejnost a „vtipkování“ či zostuzení už nejde nijak zastavit.
Voláte si se svým advokátem?
Nedostatečná jsou také pravidla zakazující použití informací z hovoru mezi obviněným a advokátem. „Text zákona je, troufám si říct, v současné atmosféře nedostačující. Z praxe je známo, že orgány činné v trestním řízení pracují fakticky s každou zjištěnou informací, byť formálně postupují v mezích zákona,“ poukazuje Lukáš Trojan. „Policista uvedené informace již zná, a byť s nimi nemůže formálně nakládat, mohou být a často jsou významným poznatkem,“ tvrdí.
Podle Trojana by tak bylo vhodné zamyslet se nad technickou úpravou, která zajistí to, aby se uvedený hovor mezi obhájcem a obviněným vůbec nedostal k policistovi, který případ vyšetřuje. „Zajímavou inspirací může být nizozemská úprava, kdy obhájci označí telefonní číslo, které používají v kontaktu s obviněnými klienty, a IT systém, jenž slouží k pořizování odposlechů, automaticky blokuje nahrávání hovorů vedených na a z uvedeného čísla,“ navrhuje.
***
Kdy vás může policie odposlouchávat
* Odposlouchávání je přípustné ve chvíli, kdy je „vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let“ a také pro další vypočtené závažné trestné činy.
* Nařídit odposlech je však možné jen tehdy, pokud „lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“.
* Odposlechy provádí Policie České republiky, konkrétně její Útvar zvláštních činností. Nařizuje je předseda soudního senátu, v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
* Podle trestního řádu je nepřípustné odposlouchávat pouze hovory mezi obhájcem a obviněným, další omezení nejsou stanovena.
* Zjistí-li policejní orgán, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, musí podle trestního řádu záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
* Základní pravidla odposlouchávání upravuje trestní řád, zejména v paragrafech 88 a 88a.
