Dušan Šrámek: Začalo tažení proti advokátům
4.7.2015, svobodneforum.cz
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský sdělil národu v Otázkách Václava Moravce, že advokáti perou špinavé peníze. Když na tuto paušalizující jedovatou slinu nesouhlasně odpověděl předseda České advokátní komory Martin Vychopeň rozhovorem v Lidových novinách, promptně tam o pár dní později vyjde článek, že z tohoto trestného činu je obviněn známý pražský advokát Aleš Rozehnal. Od soudruhů z policejních či prokurátorských kruhů hned přistane v redakční poště pro jistotu dokonce sdělení obvinění. Tak to dnes k oboustranné spokojenosti chodí mezi některými „investigativními“ novináři, sbírajícími různé ceny, a represivními orgány, pro něž tyto agenturně mediální PR služby žurnalisté vytvářejí.
Kdo by se babral v tom, že za celou taškařicí s údajným praním špinavých peněz v pražském Dopravním podniku stojí výpověď jednoho pomatence a že celé tažení proti veřejnému nepříteli Ivu Rittigovi je jaksi mimochodem propojeno se snahou zlikvidovat cestou trestního práva úspěšnou firmu Oleo Chemical, která dělá do stejného byznysu jako majitel zmíněného listu, Andrej Babiš. Jednotlivá obvinění rostou jak houby po dešti, jen jim jaksi schází dokončení celého příběhu, kterým by bylo podání obžaloby. Kauza tak začíná nápadně připomínat ony „nitky a potůčky“, o nichž tak rádi zasněně hovoří prokurátoři z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Je zvláštní, že se stejnou vehemencí se jejich kolegové z pražského „vrchňáku“ nevěnují kriminálnímu pozadí kauzy privatizace Lovochemie, zvláště když jejich šéfka Lenka Bradáčová kdysi případ ještě na severu Čech dozorovala. Že se tomu nevěnují sběratelé novinářských trofejí v Babišovkách, nemá snad již cenu ani zmiňovat.
Těžko říci, jaké konkrétní myšlenkové pochody či motivace vedou celou řadu novinářů k fascinaci činností represivních orgánů, a naopak k vykreslování jakožto největších škůdců, kteří těmto hrdinům házejí jenom klacky pod nohy, případně jsou sami těmi největšími darebáky. Tu slyšíme, jak advokáti zdržují proces, což již zmíněná paní vrchní komentovala v Hospodářských novinách slovy „bude se to muset zrevidovat (trestní řád) a říci si, zda celá škála všech práv není na újmu základního práva, a to je právo na spravedlivé odsouzení v přiměřené době“, aniž by se v redakci nad tímto neslýchaným výrokem vůbec kdokoli pozastavil. Jindy zase pro změnu je na tapetě advokátní komora za údajně přílišnou schovívavost k prohřeškům svých oveček, aniž by si z novinářských kritiků byl vůbec někdo schopen udělat triviální výtah z kárné praxe a srovnat jej například s kárnou praxí státních zástupců. Jako by slovo policisty či státního zástupce bylo slovo boží. Jistě, i mezi advokáty jsou zločinci, stejně tak jako mezi těmi, kteří stojí na druhé straně barikády.
Snad nejzvrhlejší je v tomto manipulativním prostředí již zmíněný pořad Otázky Václava Moravce. Moderátor ve svém aktivismu nijak nezastírá, kde jsou jeho sympatie, a koho by měl národ naopak považovat za škodnou. Snad nejpodlejší bylo, když debatu, na níž byl přítomen i Vychopeň, uvedl údajným bonmotem obhájce Tomáše Sokola, v němž srovnával advokáta s tchořem. Co na tom, že Sokol tento výrok řekl kdysi jednou na nějakém polouzavřeném jednání, a to ještě v souvislosti s tím, co se o advokátech traduje v USA. Zmíněná replika byla pochopitelně předtočená, takže chudák předseda advokátů neměl ani možnost na tuto nehoráznost reagovat. Zřejmě to byla Moravcova osobní msta za to, že si advokátní komora stěžovala na jeden z předchozích pořadů.
Moravcova extempore by se dala přejít mávnutím rukou, kdyby zde neexistovalo varovné srovnání s předchozími kampaněmi. Obdobnou mediální dehonestací totiž začínalo i tažení proti bývalému vedení státního zastupitelství pod Renatou Veseckou, které vyvrcholilo brutálními čistkami a nástupem současných sekáčů. I tehdy si bral aktivista Moravec do studia různé žvanivé slimejše, bývalým ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem počínaje přes Marii Benešovou až po už v úvodu zmíněného předsedu Ústavního soudu, kteří vynášeli rozumy o věcech, o nichž houby věděli, ale které dokonale modelovalo veřejné mínění pro nadcházející kampaň.
Měli bychom tedy přinejmenším zpozornět. Nejde tu náhodou o rituální přípravu další části procesu zglajchšaltování společenských vztahů a o nastolování nových pořádků, tentokrát nejenom na úkor advokátů, ale tím pádem i kteréhokoli občana, který jej bude potřebovat?
Obhájci totiž nejsou žádní zločinci, je to pouze jediná účinná hradba před zvůlí státu – policie, státního zastupitelství, a ano, občas i soudy. Jistě, i mezi advokáty jsou zločinci, stejně tak jako mezi těmi, kteří stojí na druhé straně barikády. Padne-li tato barikáda, zhroutí se tím i celá konstrukce právního státu. Pokud si někdo myslí, že když nedělá nic špatného, nemusí žádného obhájce potřebovat, bůh s ním.
