Insolvenční zákon kritizuje i Hospodářská komora
6.7.2015, ceska-justice.cz, Dušan Šrámek
Ke kritikům novely insolvenčního zákona z dílny Ministerstva spravedlnosti se tak vedle soudů či České advokátní komory přidává i Hospodářská komora. Shodně například s připomínkami Krajského soudu v Brně Komora namítá, že navržená úprava prolomuje princip zákonného soudce a zvyšuje riziko manipulace s insolvencemi. Návrh změny zákona podle HK nijak neřeší nelikvidační způsoby řešení úpadku podnikatele, kdy je věřiteli,
Ke kritikům novely insolvenčního zákona z dílny Ministerstva spravedlnosti se tak vedle soudů či České advokátní komory přidává i Hospodářská komora. Shodně například s připomínkami Krajského soudu v Brně Komora namítá, že navržená úprava prolomuje princip zákonného soudce a zvyšuje riziko manipulace s insolvencemi.
Návrh změny zákona podle HK nijak neřeší nelikvidační způsoby řešení úpadku podnikatele, kdy je věřiteli, často bankám dlužníka, a dokonce některými insolvenčními správci téměř bez výjimky, aplikován konkurs namísto primárního prověření zavedení sanačních opatření, restrukturalizace či v rámci insolvenčního řízení uplatnění řešení úpadku dlužníka reorganizací. Provedení konkursu je totiž podstatně jednodušší pro insolvenční správce než sestavení reorganizačního plánu a jeho projednání s věřiteli. „V praxi je pro mnohé insolvenční správce řešení úpadku reorganizací bohužel odborně nad jejich síly. Proto podnikatelům pak většinou nezbývá, než své podnikání v důsledku konkursního řízení ukončit.“
Rozhodovat bude i nepříslušný soud
Navržené znění řízení znepřehlední, neboť věřitelé jako insolvenční navrhovatelé budou muset dohledávat, který soud bude podle nově navrženého pravidla místně příslušný. Časový test určení místní příslušnosti zkomplikuje a zbytečně tak v řadě případů insolvenční řízení prodlouží, neboť se bude v první fázi o místní příslušnosti složitěji rozhodovat. Nadto je určení místní příslušností v rozporu s textem revidovaného návrhu nařízení o úpadku, ve kterém se hovoří pouze o domněnce, a to v délce trvání tří měsíců. Důraz by měl být přitom dán především na co nejrychlejší určení místně příslušného soudu, který řízení převezme a zahájí příslušné úkony. Pokud zahájí některé úkony jiný soud a následně řízení předá místně příslušnému soudu, celé řízení se zkomplikuje. „Situaci by mohlo pomoci vyřešit omezení některých účinků souvisejících se zahájením insolvenčního řízení například omezení oznámení o zahájení insolvenčního řízení u věřitelských návrhů, dokud nejsou předány místně příslušnému soudu,“ dovozují dále připomínky Hospodářské komory.
Komoře se rovněž nelíbí návrh, podle něhož musí uplatněnou pohledávku potvrdit znalec. Ustanovení věřitele neúčelně a neúměrně zatěžuje, je-li dlužníkem právnická osoba, avšak přitom nechrání dlužníka před nedůvodnými insolvenčními návrhy. Potvrzení znalce, že insolvenční navrhovatel o pohledávce účtuje v souladu s účetními předpisy, neprokazuje existenci tvrzené pohledávky ani její právní titul. Zda je pohledávka oprávněná či nikoliv, může rozhodnout pouze soud, protože auditor ani soudní znalec se nemohou vyjadřovat k právním otázkám. „Tato úprava diskriminuje věřitele fyzické osoby, např. fyzické osoby s pohledávkou například ze spotřebitelských nároků či z titulu náhrady újmy a dále například zaměstnance, kteří tak mohou být vyloučeni z možnosti podat insolvenční návrh. Právě u zaměstnanců může docházet i k rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele,“ upozorňuje HK. Problém budou mít rovněž drobní podnikatelé, kteří mohou vést pouze daňovou evidenci, a pokud nebudou mít pohledávku uznanou, tak nemohou taktéž podat i v důvodných případech insolvenční návrh.
Nelze směšovat pojmy
Hospodářská komora rovněž upozorňuje na problém, který vzniká na základě povinnosti připojit k přihlášce pohledávky listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se tak má prokazovat veřejnou listinou, na základě které lze provést výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci. Exekučním titulem je totiž i rozhodčí nález. Ačkoliv nejsou pochybnosti o tom, že vykonatelný rozhodčí nález je exekučním titulem, je nutné si současně uvědomit, že v některých směrech nemá vykonatelný rozhodčí nález v právním řádu srovnatelné postavení s vykonatelným rozsudkem, který je vydán soudem, a je tudíž považován za veřejnou listinu. „Zákon sice stanoví, že na základě vykonatelného rozhodčího nálezu lze vést výkon rozhodnutí, avšak nelze směšovat pojmy „exekuční titul“ a „doložení vykonatelnosti pohledávky v insolvenčním řízení“. Z této skutečnosti plyne závěr, že pokud vykonatelnost pohledávky věřitele je dokladována rozhodčím nálezem, tak nemůže být takováto pohledávka do insolvenčního řízení přihlášena jako vykonatelná,“ upozorňuje na zmíněný rozpor Hospodářská komora ČR.
Jestliže přitom stát na jedné straně staví rozhodčí nálezy na roveň soudním rozhodnutím pro účely exekuce (výkonu rozhodnutí), neexistuje žádný legitimní důvod, proč by stejnou váhu jako soudní rozhodnutí neměl mít rozhodčí nález i v insolvenčním řízení. Hospodářská komora proto navrhuje, aby věřitelům v insolvenční řízení, kteří budou přihlašovat rozhodčí nálezy, byla přiznána stejná právní síla v insolvenčním řízení jako pravomocnému a vykonatelnému rozsudku. Z tohoto důvodu věřitelé nebudou muset existenci pohledávek osvědčovat dalšími listinami (např. smlouvami, objednávkami), ale doloží svou pohledávku přímo rozhodčím nálezem. Sníží se tak administrativní zátěž jak věřitelů, tak soudu při přezkumných jednáních, uzavírá HK ČR.
