Jsou advokáti zlo?
23.6.2015, Lidové noviny, str. 10, Jan Januš
Házet všechny obhájce do jednoho pytle není fér
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a patrně také většina české veřejnosti. Ti všichni mají něco proti advokátům. Některé z jejich výtek jsou oprávněné, paušalizování však zcela určitě ne. Zmínění pánové se ho naštěstí nedopouštějí, lidé a média však v reakci na jejich poslední výroky ano. Jednomu dokonce naskočí historický citát: Pobijte je všechny, však si je Bůh přebere.
Existují křiklavé příklady, kdy se advokáti účastnili či účastní trestné činnosti a jedou ve všem možném. O tom není sporu. Aano, reakce České advokátní komory vydaná v souvislosti se stíháním advokáta Martina Grubnera byla také možná až moc vyhrocená. Stejně tak je ale nešťastné, když předseda Ústavního soudu pronese v televizi následující: „Málokterá profese jako advokátská profese vytváří ohromný prostor pro praní špinavých peněz.“ Jak si to přeloží lid? Advokáti perou peníze. A k rozpoutání války v českém právu není daleko.
Není přitom sporu ani o tom, že by Česká advokátní komora mohla být tvrdší a jít po přešlapech svých lidí mnohem více, než činí. Je však pouze samosprávným orgánem, organizační komorou, nikoliv soudem první instance. Profesní potrestání, k němuž může přistoupit, patří přece jen k doplňkům spravedlivého fungování státu i světa. Při všech těch hysterických honech, při onom volání „chyťte zloděje“ totiž nesmíme zapomínat na zcela klíčovou věc. Za ono praní špinavých peněz či za různé podvody v České republice naštěstí stále odsuzují jen soudy. Nikoliv policie a státní zástupci, ne politici či média. A už vůbec ne převládající veřejné mínění, ona blbá nálada ve společnosti či přesvědčení, že přece všichni kradou.
Všichni totiž určitě nekradou a ne všichni advokáti jsou nutně a automaticky zločinci. Samozřejmě, že někteří ano. Stejně jako třeba lékaři nebo učitelé. Advokáti se zkrátka ve většině případů chovají jako advokáti. Vymýšlejí různé cesty, hájí někdy i úsměvným či zcela směšným způsobem, zdržují proces, napadají svědky i důkazy. To je jejich úkolem a nikdo proti tomu nemůže nic mít. Podobné přestřelky justici jen znevěrohodňují. Přitom to s ní ale v jejím celku není vůbec tak špatné, jak by se mohlo zdát.
