Když davy šílí a chtějí „další krev“
14.5.2015, Právo, str. 7, Václav Vlk
V souvislosti s vlnou zájmu o dění před soudy, kde excelují bývalí vrcholní politici či jiné osoby veřejně činné jako účastníci trestních řízení, hladový lid přihlíží divadlu, ve kterém jde přinejmenším o popravu těch hrozných „oni“, kteří nejsou „my“, obyčejný lid.
Ne že bych chtěl srovnávat padesátá léta se současným stavem, ale sázka na nižší pudy a míra touhy po potrestání a ventilace frustrací davu má bohužel i v demokratické době se svobodnými médii občas shodné rysy.
Tak se dozvídám, i z úst pro mne respektovaných intelektuálů, jakými je kupříkladu komentátor Ivan Hoffman, jak to vlastně s těmi obhájci je a k čemu je obhajoba u soudu.
Budu-li citovat, „Tomáš Sokol není žádný amatér, který by sedl podvodníkům na lep, nýbrž jde o muže inteligentního, studovaného, nepochybně si je od začátku dobře vědom, že to, co se nám snaží namluvit o svých klientech, není pravda.“
Dále jsem se dočetl, že JUDr. Sokol čím dál více hájí zločince, a přidává se tak na jejich stranu, a že došlo k zásadní změně v jeho osobě, neboť jak píše Ivan Hoffman: „Tomáš Sokol hájí zlo všude, kde je to možné.“
Je to čím dál více populární, mít obviněné za zločince, upírat jim fakticky právo na obhajobu s poukazem na obstrukce a případně „příliš široká práva obviněných“, ztotožňovat advokáty a obhájce s jejich klienty a dokonce vynášet už přímé soudy i nad obhájci.
Fatální je přístup České televize, která do pořadů na téma „Rath – jeho proces a důsledky“ opakovaně zve přímé aktéry kauzy za obžalobu (vydává je za obecné představitele státního zastupitelství), zatímco obhájce nepozve. To je panečku vyváženost! Doba nahrává tomu, abychom se radikálně vypořádali i s obhájci a vůbec s právy na spravedlivý proces, neboť jak obhájci, tak ona práva jsou jedinou brzdou spravedlivého pokroku a zbytečně zatěžují soudní systém, když vše je přece jasné.
Právě proto je potřeba zdůrazňovat stále to samé: právní stát je předpokladem zabránění smrti těch stovek tisíc nevinných lidí, kteří plní učebnice dějepisu. A nebojím se říct i miliónů mrtvých z celého světa, kteří byli spravedlivě odsouzeni, protože obhajoba je přece blbost.
Advokáti jsou ve skutečnosti častokrát stateční lidé, kteří za cenu osobního a intelektuálního nasazení jsou schopni zabránit odsouzení nevinných lidí. Nevina je naprosto stejná mezi chudými a bohatými, mezi těmi, které veřejnost považuje za mafiány, a mezi těmi, které veřejnost považuje za potřebné.
Právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces nezaručuje policie, vazba, státní zastupitelství, soud, ale dvě složky, veřejnost procesu a hlavně obhajoba. Plivat na obhájce a pokoušet se vytvářet morální soudy nad obhajobou, uzavírat, že je špatná a obhájce je morálně špatný, protože hájí, je porušování alespoň minimálního respektu k zásadám presumpce neviny. Historie se opakuje a je na to třeba stále poukazovat. Zvlášť když davy šílí a chtějí „další krev“.
O autorovi| Václav Vlk (Autor je advokát)
