Vězení pro každého!
13.4.2015, Lidové noviny, str. 15, Jan Januš
Kriminalizace politických rozhodnutí, zvyšování trestní odpovědnosti firem či postih krádeží pořád levnějších věcí. Stále více problémů se řeší tím nejpřísnějším způsobem - prostřednictvím trestního práva.
Narůstající trestní represi jasně ilustruje i skokově se zvyšující počet stíhaných zastupitelů. Zatímco v roce 2010 se podle statistiky Unie obhájců do problémů dostalo jen pět z nich, loni už šlo o 72 lidí. Nejčastěji kvůli zneužití pravomoci či porušení povinnosti při správě cizího majetku, a to úmyslně i z pouhé nedbalosti.
Unie obhájců narůstající čísla kritizuje a poukazuje na stále častější postih vysloveně politického rozhodování. „Není přitom jasné, jakým způsobem mají zastupitelé jednat a nakládat s majetkem obce. Úprava je nesrozumitelná. Všechna řešení, která se v mnoha konkrétních situacích nabízejí, jsou víceméně trestná,“ upozorňuje člen prezidia Unie obhájců a advokát Petr Toman, podle kterého tak hrozí paralýza zastupitelstev.
Státní zástupci ale s těmito závěry nesouhlasí. „I Nejvyšší soud v jednom ze svých rozhodnutí shledal, že je možné dovozovat trestní odpovědnost obecních zastupitelů za jejich hlasování v zastupitelstvu,“ říká Zdeněk Matula, prezident Unie státních zástupců. „Zastupitel, který svou funkci vykonává odpovědně a s náležitou péčí, se podle mého názoru trestního postihu obávat nemusí,“ dodává.
Podle Matuly navíc nejde o kriminalizaci politických rozhodnutí, ale spíše o postih zcela běžné trestné činnosti. „Nemám ráda spojení slov kriminalizace politických rozhodnutí,“ říká pak pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. „Pokud rozhodnutí konkrétní osoby či osob naplňuje znaky trestného činu, tak se ptám, jaký je rozdíl mezi oním politickým a nepolitickým. Obě mohou a nemusejí být nehospodárná,“ dodává.
Za neblahý tento vývoj naopak označuje Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze. „Myslím si však, že skutečnou příčinou jsou někteří politici neschopní dělat politiku. Takoví jen nevěrohodně politikaří a s majetkem obce zacházejí jako hokynáři. Frustrace z jejich výkonu veřejných funkcí zvyšuje agresivní nespokojenost občanů a následně volání po jejich kriminalizaci,“ říká Vávra. S tím, že se tak politická reprezentace sama dává policii všanc.
Trest je nejrychlejší řešení Že řešení společenských problémů prostřednictvím trestního práva není správné a přehnaná kriminalizace žádné pozitivní výsledky nepřinese, se přitom shoduje většina právníků, které LN oslovily. „Trestní právo stále více postihuje porušení či ohrožení zájmů, které byly v minulosti řešeny výhradně právem civilním,“ uznává i Lenka Bradáčová. Problém je ale podle ní složitější. „Velká část společnosti si vytvořila rovnici, že nesprávné je pouze to, co je trestné. Jako by neexistovaly jiné sankční systémy či obecná společenská, morální pravidla,“ říká.
Lidé se tak už podle ní nesnaží konflikty řešit přirozenějšími způsoby. Trestněprávní cesta totiž bývá oproti té soukromoprávní rychlejší, bezplatná a efektivnější. „Pokud se oznamovatel navíc postaví do role poškozeného, získává tím právo nahlížet do spisu a dozvědět se tak třeba různé zajímavé věci,“ dodává pak advokát Jan Vidrna. „Už samotné podání trestního oznámení se dá využít i mediálně, což může například znejistit obchodní partnery toho, proti komu směřuje,“ říká.
Nejde totiž jen o rozsudky, ale vůbec o spojení s možnou trestnou činností.
Trestní právo je každopádně extrémním řešením. Zatímco zaplatit pokutu v rámci přestupkového řízení považuje společnost za zcela normální, už pouhé policejní prošetřování člověka stigmatizuje. Trestní zákoník i zákon o trestní odpovědnosti právnických osob se přitom neustále rozšiřují. Právě trestní kodex se už od roku 2009 měnil patnáctkrát. Aktuální novely těchto předpisů se ostatně projednávají i nyní. Podle všeho tak bude nově trestná třeba i příprava zkrácení daně. Rozšíří se také výčet trestných činů, za které mohou vedle lidí odpovídat i právnické osoby. Zákon tak s největší pravděpodobností naplno dopadne třeba i na zdravotnická zařízení. Nové a nové prohřešky firem Aktuální výčet trestných činů přičitatelných i firmám označuje za „minimalistický“ například šéf Unie státních zástupců Zdeněk Matula. Do katalogu by podle něj mělo přibýt třeba ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, porušení povinnosti při správě cizího majetku, poškození věřitele či porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže.
Tomu však oponuje Lukáš Trojan z Unie obhájců: „Zákon rozhodně trpí jinými nemocemi než úzkým vymezením kvalifikovaných podstat trestných činů. Rozšíření či zúžení katalogu trestných činů tak rozhodně nepovažuji za problém, jejž je nezbytné z legislativního hlediska řešit.“ Změnu podle něj naopak vyžadují pravidla přičitatelnosti trestného činu. Revizi celého zákona požaduje vedoucí katedry trestního práva pražské fakulty Jiří Jelínek: „Do zákona je třeba zakomponovat nové soukromé právo a odstranit řadu nedostatků. Vytrhnout jen dílčí otázku nepovažuji za správné.“
Nové skutkové podstaty v trestním zákoníku, jsou přitom podle expertů mnohdy zcela zbytečné. Profesor Jelínek v této souvislosti mluví například o trestnosti přetáčení tachometrů. „Jestliže někdo stočí tachometr vozu a ten pak prodá jako vůz s nižším počtem najetých kilometrů oklamanému zákazníkovi, naplní znaky podvodu již podle současné právní úpravy,“ popisuje. Zvláštní úpravu takového trestného činu tak Česká republika zdánlivě nepotřebuje. Problémem ovšem je, že právě podvod je složité prokázat. „Představa, že vytvoříme nový trestný čin na něco, co je již podle současné právní úpravy trestné, a tím problém vyřešíme, je lichá, protože zase se taková činnost bude špatně odhalovat a dokazovat,“ říká Jiří Jelínek.
Policie a státní zastupitelství by tak měly podle Petra Tomana přistupovat k jednotlivým případům se zdravým rozumem. Občas to tak prý nevypadá.
