Kdo se bojí Roberta Pelikána
16.2.2015, Lidové noviny, str. 15, Jaroslav Kramer
Budoucí šéf spravedlnosti rozděluje i spojuje. Jedni mu tleskají, druzí se ho obávají. Robert Pelikán halasně kritizoval nový občanský zákoník. Po jeho příchodu na ministerstvo se také výrazně zkomplikovaly vztahy se státními zástupci. Každopádně má vůli i odvahu zahýbat s problémy justice.
Novináři se v uplynulém týdnu Roberta Pelikána nejčastěji ptali, zda nese část odpovědnosti za chyby ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. Odbornice na trestní právo se totiž v rozhovorech netajila, že v ostatních oblastech „spoléhá“ na svého prvního náměstka. Ten proto měl během uplynulého tři čtvrtě roku nezvykle volnou ruku v prosazování svých vizí.
Ministryně Válková nedávno přiznala, že některé Pelikánovy legislativní návrhy působily problémy. „Šlo o případy, kdy jsem něco rozhodla, a při kontrole jsem zjistila, že některé předlohy zákonů opouštějí resort v jiné podobě, než jsem předpokládala, že budou,“ řekla v rozhovoru pro Českou justici. V uplynulém období překvapil resort několika návrhy s větším či menším přispěním prvního náměstka Pelikána. Proti (skoro) všem „Na ministerstvo spravedlnosti nastoupil sekáč a začalo se hovořit o radikálním odstranění plno chyb,“ hodnotil loni v listopadu na odborné konferenci Roberta Pelikána hlavní autor nového občanského zákoníku Karel Eliáš. Pelikán přitom patřil k dlouhodobým kritikům normy a spolu se svým současným poradcem – Petrem Čechem z pražské právnické fakulty – ji napadali nejintenzivněji z odborné obce.
Po Pelikánově loňském nástupu na resort spravedlnosti se řadě právníků orosilo čelo. Pelikán se svezl na vlně zájmu o téma rekodifikace soukromého práva, na několik týdnů zapřáhl studenty práv a zveřejnil rozsáhlé novelizační plány. Tím si ale naběhl, což v minulém týdnu potvrdil. „Jestliže paní ministryně měla trošičku problém s razantností, já zas mám trochu problém s rozvážností. Budu se snažit mírnit,“ řekl Pelikán.
Nakonec se z pompézního záměru „napravit křivdy nového občanského zákoníku“ stalo druhořadé téma. Pelikán ho původně přislíbil vyřešit koncem roku 2014 a předložit k diskusi kompletní návrh novelizace.
Helena Válková ale zpochybnila, že má v plánu měnit stovky paragrafů. Nyní se zdá, že z plánu přepsat celý zákoník dle vlastních představ couvá i budoucí ministr spravedlnosti. Pelikán tvrdí, že práce na velké novele tlačit nebude, tedy počká si, jak se poslanci postaví k novele „malé“.
Ministryně spravedlnosti v demisi – trochu nepřesně – za svůj pracovní úspěch uvedla snížení advokátního tarifu loni v létě. Přitom o snížení odměn advokátů u takzvaných formulářových žalob se zasloužil právě Pelikán několik dní po svém nástupu. Polovina českých advokátů se vzbouřila a avizovala ústavní stížnost, druhá polovina tleskala, že jejich větší kolegové vydělají méně. „Vím, kolik co stojí,“ obhajoval novelu vyhlášky Robert Pelikán.
Sám se pak od stavu, v němž řadu let působil, odpoutal. Opustil svou kancelář (nyní fungující pod názvem Vrána & Partners) a zasadil další ránu byznysu s pohledávkami. Ministerstvo navrhlo, aby se úspěšnému účastníkovi sporného soudního anebo exekučního řízení, který nebude zastoupen advokátem, notářem či patentovým zástupcem, přiznala náhradu nákladů. A to v paušální výši, bez povinnosti své hotové výdaje prokazovat.
Státní úřady, nemocnice, dopravní podniky anebo plynárny by se tím měly odstřihnout od externích advokátů. „Cílem je, aby si velcí institucionální věřitelé mohli obsluhovat agendu vymáhání pohledávek sami,“ řekl tehdy LN Robert Pelikán. Nicméně v říjnu dovodil Ústavní soud stejný závěr z již existující právní úpravy (Pl. ÚS 39/13). Robert Pelikán se ze všech právnických profesí pouštěl nejčastěji do exekutorů. „Střelka se točí směrem ke spravedlivějšímu výsledku,“ tvrdil LN před několika měsíci, když třeba „vyřešil“, zda a jak může exekutor postihovat společné jmění manželů, anebo navrhl, aby si exekutor musel ověřit v notářské evidenci, nezúžili-li si manželé společné jmění.
Drobné zásahy do exekučního řízení pak provázely především dvě témata – teritorialita (místní příslušnost) a kárná odpovědnost exekutorů. Helena Válková je nedořešila a sám Pelikán byl v komentářích zdrženlivý. Neoficiálně oba přiznali, že by jim teritorialita nevadila. Jaký postoj Pelikán k exekucím definitivně zaujme, bude rozhodující pro samotný stav. Buď si jejich kontrolu víc stáhne pod sebe a svého budoucího prvního náměstka, nebo nechá exekutorům volnost.
Momentálně svými nápady budoucí ministr dráždí ještě jednu skupinu – insolvenční správce. Ti by se dali označit za jeho aktuální hlavní „lovnou zvěř“. Předně jim chce výrazně omezit možnost zakládání neomezeného počtu provozoven. Tím by pomohl zejména menším správcům a víc promíchal přidělování případů. Navíc by ve svých provozovnách museli být fyzicky přítomni. Výsledkem je rozdělení insolvenčních správců na dvě skupiny, které si nedokážou přijít na jméno.
Kritika justice „Resort funguje dobře, ale je pod vlivem justiční, exekuční, insolvenční a konkurzní mafie. Justice nemá od dob pana Motejla a Rychetského koncepci. Pan Pelikán je zárukou, že bude resort pevně uchopen a mít tah na branku,“ řekl minulé úterý vicepremiér Andrej Babiš v České televizi. Ani Pelikán si v minulosti vůči justicí nebral servítky. Jedním z typických příkladů jeho mediálních výpadů bylo časté komentování neschopnosti české justice. „Justice nám musí ukázat, že se umí sama spravovat,“ tvrdil loni Pelikán téměř v každém rozhovoru.
Důvodem byl oprášený plán zřízení Nejvyšší rady soudnictví, nápadu, který se od ministra Otakara Motejla nepodařilo prosadit. Ještě v létě se zdálo, že mají soudci smůlu.
Pelikánovi se nezdála myšlenka rady v době, kdy se stále dokola řešily problémy s neprůhlednými výběrovými řízeními. Sám pak jezdil po republice a seděl ve výběrových komisích. Významnou roli pak sehrál v případě místopředsedy pražského vrchního soudu – Janu Sváčkovi dal jako jediný z komise minimum bodů a poukázal na jeho problémovou minulost.
Poprvé v historii se pak do výběru soudních funkcionářů zapojili se svými komentáři představitelé vlády, za což si vysloužili od justice kritiku. Renomé Pelikána u justičních špiček, které si potrpí na velmi jemný přístup, proto není nejlepší.
Vůle, odvaha a průbojnost S příchodem Roberta Pelikána na ministerstvo spravedlnosti se velmi zkomplikovaly také vztahy se státními zástupci. Pelikánovi ani Válkové se nelíbil návrh, který od dob ministra Jiřího Pospíšila prosazovali státní zástupci v čele s Lenkou Bradáčovou a Pavlem Zemanem.
Samotnému Pelikánovi pak údajně sedí víc francouzský styl „prokuratury“, ve kterém může ministr vidět do živých kauz nebo odvolávat žalobce. Přitom Heleně Válkové stačilo byť jen jediné vyjádření o „větší kontrole žalobců“ a už byla mediálně popotahovaná. Jak vidno, v postu náměstka si Robert Pelikán ve všech právnických profesích udělal mnoho nepřátel. Na ministerský post proto rozhodně nepřichází všeobecně respektovaná osobnost. Určitě však znovu člověk, který má vůli a odvahu zahýbat s palčivými problémy české justice.
