Nejvyšší soud „přepisuje“ nový kodex
29.12.2014, Lidové noviny, str. 15,Jaroslav Kramer
Nejvyšší soud vyvolal před koncem roku pozdvižení v právnické obci. Urychleně podal výklad ke spornému paragrafu nového občanského zákoníku, který se týkal notářského ověření plných mocí. Dle kritiků však výklad jde přímo proti textu nového kodexu. Udělal Nejvyšší soud dobře?
Soudci brněnského Nejvyššího soudu se rozhodli „přepsat“ jedno ustanovení nového občanského zákoníku. Alespoň tak si vykládají někteří právníci usnesení 29 Cdo 3919/2014. V něm soudci občanskoprávního kolegia Petr Šuk, Filip Cileček a David Bokr tvrdí, že je-li plná moc udělovaná k právnímu jednání, které musímít formu notářského zápisu, stačí její písemné udělení a současně úřední ověření podpisu zmocnitele.
Občanský zákoník však uvádí něco jiného: „Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc.“ Jinými slovy, pokud je třeba notářský zápis, musí mít takovou formu i plná moc.
Nečekaně ostrý spor Ministerstvo spravedlnosti zareagovalo nezvykle tvrdě. Dle resortu Nejvyšší soud vnáší zásadní nejistotu do právního prostředí České republiky.
„Jsme teď v situaci, kdy u žádného ustanovení nevíme, zda náhodou jednou soudy nedospějí k závěru, že se nemá aplikovat. To je to, před čím jsme varovali a co do značné míry měla odstranit námi připravovaná novela. Nový občanský zákoník musí být srozumitelný, pochopitelný a terminologicky jednotný,“ říká první náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán.
Samotní soudci se ale takovému nařčení brání. „Nejvyšší soud nijak neprolomil ani neotočil význam § 441 odst. 2 občanského zákoníku, pouze posuzoval, jaké důsledky má nedodržení zákonem požadované formy plné moci v případě, že je udělována pro právní jednání, pro něž zákon vyžaduje formu notářského zápisu. A dospěl k závěru, že takovým důsledkem není bez dalšího neplatnost plné moci,“ hájí výklad předseda senátu a soudce zpravodaj Petr Šuk.
Nesmlouvavý je vůči usnesení soudu ale i Bohumil Havel, hlavní autor zákona o obchodních korporacích. „Závěr Nejvyššího soudu vlastně říká, že je úplně jedno, co zákon o formě stanoví, stačí, že se strany znají, protože pak není pochyb,“ řekl LN.
Jaký je smysl a účel zákona Nejvyšší soud v odůvodnění sice respektuje zákonné mantinely, jde nicméně ještě dál: „Je-li plná moc udělena k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu,měla by zásadně být i plná moc udělena ve formě notářského zápisu. To však neznamená, že nedodržení této formy bez dalšího vede k neplatnosti plné moci či k neplatnosti právního jednání učiněného na jejím základě zmocněncem jménem zmocnitele.“ Podle Nejvyššího soudu právě toto vyžaduje smysl a účel zákona – požadavek notářského zápisu má především „zabezpečit ověření totožnosti zmocnitele“.
Bohumil Havel s tím nicméně nesouhlasí. Pokud by podle něj šlo jen o ověření totožnosti, zákon by stanovil toliko podmínku ověřeného podpisu. Požadavek na notářský zápis je „především založen na větší míře ochrany, třeba v poučovací roli notáře a v jeho předpokládané erudici“, tvrdí Havel.
Neshody o dopadu rozhodnutí Profesor občanského práva z olomoucké právnické fakulty Ivo Telec tvrdí, že rozhodnutí se týká toliko výkladu zákona o obchodních korporacích a nevykládá občanský zákoník. Jenže podle jiných právníků to není tak jasné a dopady rozhodnutí mohou být daleko širší – může se vztahovat i na jednání upravená občanským zákoníkem.
Odborník na obchodní právo z pražské právnické fakulty a poradce náměstka Pelikána hodnotí rozhodnutí takto: „Nejvyšší soud svůj závěr, který lze přivítat v prostředí obchodních korporací, zobecnil na všechna právní jednání. Takový – myslím – nebyl úmysl zákonodárce. Význam požadavku na plnou moc ve formě notářského zápisu, respektive důsledků jeho nedodržení, se vyprázdnil i pro jednání, u kterých požadavek smysl má, například rozdělení společného jmění manželů, zřeknutí se dědictví či uznání dluhu se svolenímkpřímé vykonatelnosti. Závěry Nejvyššího soudu bohužel dopadají i na ně.“
Ani po vychladnutí emocí není jasno, jak samotný akt výkladu Nejvyššího soudu chápat. „Jsem přesvědčen, že uvedené usnesení, a to jak přijaté závěry, tak důvody, které k nim vedly, vnese do dosud rozkolísané právní praxe – alespoň v otázce formy plné moci a důsledků jejího nedodržení – jistotu a rozum,“ tvrdí soudce Petr Šuk. Jenže každý si avizovanou jistotu vykládá po svém.
„Nejvyšší soud rozhodnutím potvrzuje svou roli vrcholné instituce výkladu práva. To je přirozené a správné. Problém formy plné moci se hned ukázal menší, než se zdálo. Přesně tímto kultivovaným způsobem je třeba přispívat ke stabilitě a rozumnému výkladu práva, a ne se jej pokoušet měnit ještě dříve, než vůbec pochopíme, jak v praxi funguje. Zbrklé změny zákonů a neschopnost ustálení výkladu jsou dlouhodobě největším právním problémem České republiky,“ řekl LN František Korbel, advokát a bývalý náměstek ministra spravedlnosti.
Novelizovat, nebo vykládat? „Rozhodnutí je dokladem, že občanský zákoník není v tomto směru nutné novelizovat,“ tvrdí Ivo Telec. Jde o názor, podle kterého postačí u interpretačních nejasností nového kodexu posečkat na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Současné vedení ministerstva spravedlnosti však má jiný názor a plánuje rozsáhlou novelu, jak již LN několikrát informovaly. „Novela je nutná a musíme nalézt politickou i odbornou vůli změnit, co je třeba,“ tvrdí Robert Pelikán. Přizvukuje mu i jeho poradce Petr Čech. „Rozhodnutí jen dokládá, jak důležité je urychleně přikročit k rozsáhlejší novele občanského zákoníku, která by jeho známé chyby odstranila primárními mechanismy pro tvorbu práva. Dlouhodobě nelze připustit stav, kdy zákon je vykládán sice v souladu se svým rozumným účelem a smyslem, ale proti svému textu,“ řekl LN.
Soudce Petr Šuk i přes ostrou kritiku velmi vítá diskusi o usnesení jeho senátu. „To, že rozhodnutí Nejvyššího soudu bývají podrobována odborné kritice, je v pořádku. Je to standardní součást diskurzu, který je naprosto nezbytný pro hledání a utváření práva,“ podotýká.
