Nechte ho dýchat
12.12.2014, Hospodářské noviny, str. 12, Vojtěch Blažek, Jan Januš
Karel Eliáš spoluautor občanského zákoníku
JEHO ŽIVOTNÍ DÍLO SE TEĎ PROTI JEHO VŮLI MĚNÍ. KAREL ELIÁŠ, HLAVNÍ AUTOR NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU, ŘÍKÁ, ŽE POLITICI BY TEĎ MĚLI NECHAT TŘI TISÍCE PARAGRAFŮ NĚKOLIK LET NA POKOJI. A VĚŘIT SOUDCŮM, FIRMÁM I LIDEM, ŽE SI SE ZÁKONÍKEM PORADÍ.
Večer před tímto rozhovorem přišel Karel Eliáš domů, uvařil si večeři a z televize se dozvěděl, že v 70 letech zemřel skladatel Petr Hapka. „Uvědomil jsem si, že mně je jen o 10 let méně. Takže bych chtěl ještě něco pořádného napsat. Ale určitě ne nový zákoník,“ říká Eliáš. Dá se to pochopit: déle než 10 let pracoval na novém občanském zákoníku. A když tahle revoluce v českém právu začala být od letoška realitou, odstartoval zakrátko na ministerstvu spravedlnosti náměstek a kritik normy Robert Pelikán velké přepisování paragrafů.
* HN: Vždycky se říkalo, že je to zákoník pro každého. Tím, že řeší všechny situace v životě. Ale jak se má teď ten běžný „zákazník“ zákoníku na spor ohledně změn dívat? Když slyší náměstka Pelikána, říká si: Asi by se ty změny měly udělat, než se stanou hrozné věci. Pak si přečte rozhovor s vámi a pomyslí si: Vždyť jeho argumenty zní taky rozumně.
Mně se strašně líbil názor paní, která prodává své výrobky na serveru Fler. Na svůj blog napsala vždy kus zákona a k tomu jak ona ho chápe. Na konci – a v tom je odpověď na vaši otázku – píše: „Milý zákonodárce, prošla jsem všechny paragrafy, o kterých si myslím, že by se mohly týkat mého obchodování na Fleru. Jestli tam máš ještě nějaké další, tak mi o nich raději neříkej. Milý zákonodárce, všichni, ale především všechny, tu díky tvým změnám trávíme hodiny času jakýmisi úpravami, které jsou nám cizí. Tak by bylo od tebe slušné, kdybys u každé z nás koupil něco své ženě.“ Tím chci říct, že byznys se s tím popasoval. Tohle je úsměvný příklad, ale vezměte si pojišťovny, banky, ČEZ, velké fabriky… Vrazily do zákoníku spoustu peněz a teď přijde nový sekáč a celé jim to přepíše?
* HN: Aktuálně se projednávají změny zákoníku, které mají zasáhnout zhruba do 10 oblastí. A pak má být ještě větší novela, která změní až 300 paragrafů. Navrhuje to kritik zákoníku, náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán. Proč jste proti změnám?
Člověk nemá nechat cloumat prchlivost svým majestátem. Byznys a celkově společnost asi moc nezajímá, jestli mají Pelikán s Eliášem různé názory a špičkují se. Je nutné dívat se na to, jak navrhované změny poznamenají právě společnost. Ty první v malé novele se sice tváří, že řeší urgentní a naléhavé věci, ale přitom velmi výrazně atakují koncepční stavbu zákoníku. Velká novela je velkou neznámou. Nevíme, jaká bude, zveřejněna je jen její první část ze čtyř. Jestliže se přitom podíváme třeba na to, co se má změnit u právnických osob, jde to také proti koncepci.
* HN: Máte příklad?
Když už se nějaký projekt stavěl tak dlouho, tak není možné zacvičit se společností, a zvláště s byznysem tím, že se pravidla otočí i v takových teoreticky vážných, ale prakticky bezvýznamných záležitostech, jako že statutární orgán bude opět jednat jménem právnické osoby, zatímco podle nového občanského zákoníku ji zastupuje. Byznysu je to úplně jedno. Předseda představenstva rozhodnutí podepíše. Jestli to bylo jménem společnosti, nebo za společnost, vůbec neřeší.
* HN: Takže jde jen o slovíčka?
O slovíčka, která ale mají závažný dopad. Vynutí si totiž opět změnu smluvních formulářů.
* HN: Už jste dříve prohlásil, že změny zákoníku nás vrací do 50. let. Není to trochu moc ostré?
V roce 1950 se zavedlo pravidlo, a to se nyní chce fakticky vrátit, že patnáctiletý člověk může sám o své vůli uzavřít pracovní smlouvu. Zdůvodňovalo se to tím, že práce ve prospěch společnosti je povinností. Při psaní občanského zákoníku jsme si ale řekli, že to není normální situace. V patnácti letech si člověk nemůže pronajmout garsonku ani se přihlásit k odběru satelitního televizního vysílání, ale může se zavázat k práci v dolech? V západních zemích je přitom standardem, že dítě je dítětem do osmnácti let a rodiče za něj mají odpovědnost. Může být od patnácti let zaměstnáno, ale při uzavírání pracovní smlouvy ho zastupují rodiče. U nás teď platí pravidlo, že patnáctiletý sice může uzavřít pracovní smlouvu sám, ale pokud ho bude nějak omezovat, může ji jeho zákonný zástupce ukončit. Teď se říká, že je to strašná věc a že se musí vrátit pravidlo z padesátých let. Ve své podstatě je to útok právě na dítě a na rodinu. Navíc nejsou ani žádné poznatky z praxe, jestli je to opravdu problém.
* HN: Jak se vám četlo, když místopředseda Nejvyššího soudu Fiala v komentáři pro HN napsal, že se mu zdá, že „dědické právo působí dojmem, že je psal zlostný, zatrpklý starý člověk, který se nehodlá smířit nejen s konečností svého života, ale ani s tím, že po smrti již nebude moci rozhodovat o svém majetku, a šikanovat tak své dědice“?
Já to vnímal trochu jako úlet. Pro mě je podstatné, že pan místopředseda napsal ministerstvu spravedlnosti 7. května tohoto roku dopis, že po projednání se soudci občanskoprávního kolegia sděluje, že o novele občanského zákoníku by se mělo uvažovat nejdříve rok po jeho účinnosti. Tedy až vyplynou na povrch případné problémy, které bude třeba řešit. Druhá věc je, že jsem se s panem místopředsedou sešel, on se mi omluvil, a tím je to vyřízené.
* HN: Čím podle vás nová pravidla dědění dráždí kritiky?
Šlo o to, zavést tady nějaký evropský standard. První je důraz na svobodu, kdy už neplatí teze z 50. let, že podmínky, příkazy obsažené v závěti nejsou připuštěny. Dnes můžete určit dokonce i to, komu po vaší smrti připadne váš majetek – a kdo ho pak dostane dál, až tento člověk také zemře. Což dává smysl například v situaci, kdy máte nezletilé dítě jako jediného dědice. Když tohle dítě nedej bože zemře ve čtrnácti letech, dá se lehce spočítat, komu váš majetek připadne – a zrovna tomuto člověku vy ho ovšem dát nechcete. Nebo chcete, aby ve vašem domě dožila jako jediná dědička vaše matka. Ale protože jí je devadesát a víte, že mívá různé divoké nápady, dáte do závěti zákaz zcizení vily. A určíte, komu po matčině smrti připadne. To jsou naprosto normální postupy, které zná celá Evropa. Dokonce je v omezené míře znalo i socialistické právo všech zemí kromě Československa.
Druhý příklad: vrátili jsme se k jinému evropskému standardu, že podstatou dědění je, že vstupujete do všeho, co mrtvý zanechal a co jeho smrtí nezaniklo. Tedy do aktiv i do pasiv. Pokud máte obavu, že dluhy by pojedly všechen majetek, máte možnost vyžádat si u soudu soupis pozůstalosti. Úředně se zjistí, co vše zemřelý měl, a vy odpovídáte za dluhy jen do výše tohoto majetku. Doposud se tady legalizovalo drancování v dědickém řízení, protože platilo, že dědic odpovídá za dluhy jen do výše nabytého dědictví. Takže když zůstavitel zemřel, vše, co mělo nějakou cenu, se odvezlo a zatajilo. Tedy kromě toho, co lze dohledat – kromě peněz na účtech a nemovitostí.
* HN: Ministerstvo spravedlnosti hodlá zavést centrální evidenci nových svěřenských fondů, do nichž je podle nového zákoníku možné vložit peníze, o které se pak stará správce. S argumentem, že jsou neprůhledné a mohou se přes ně prát peníze. Je to dobře, nebo špatně?
To je s prominutím komedie. Přitom tento institut vyvolal docela zájem. Atraktivitu fondů sice poněkud srazilo jejich daňové zatížení, ale jde pořád o praktický nástroj. Lze jej využít k efektivní správě a ochraně majetku nebo jím můžete zajistit třeba své děti a jejich studia. Teď se navrhuje vše zveřejňovat v rejstříku. Kdo touhle cestou půjde? Ve zvědavé České republice? Lidé raději budou využívat zahraniční možnosti a půjdou třeba do Švýcarska.
* HN: No a není opravdu možné, že se do fondů budou ulívat peníze ze zločinu?
To je populistické poselství, se kterým můžete zlikvidovat celé soukromé právo. Peníze si můžete ulívat přes smlouvy nebo si je přenášet v pytlíku od mouky. A nikdo to nezjistí.
* HN: Nemají pravdu zastánci rychlých změn zákoníku? Proč bych se měl soudit sedm let, než Nejvyšší soud vydá judikát, jak takové případy posuzovat podle nového občanského zákoníku? Doteď jsem na základě podobných rozsudků mohl tušit, jak dopadnu. Proč bych si na tom měl teď ničit nervy a utrácet peníze?
Když se nechcete soudit, tak se dohodněte.
* HN: To většinou minimálně jedna strana nechce.
Tady je ale přece výrazné riziko, že se zničí víc životů provedením uvažovaných změn. Zákoník se piplavě připravoval přes desetiletí se zapojením stovek právníků. Nyní jej chce náměstek Pelikán bez diskuse silou měnit, protože si myslí, že ví, kde jsou jeho problémy.
* HN: A není to tak, že jsme na tak rozsáhlou změnu nebyli připraveni?
Komise pro nový zákoník fungovala od vzniku České republiky. Pamatuji si, jak se v roce 1996 mluvilo o koncepci zákoníku. A tehdejší náměstek ministra moudře pronesl, že doba ještě není zralá. Většina docentů a profesorů včetně Cepla nebo Pelikánové řekla: Při takovém způsobu myšlení ta doba nebude zralá nikdy.
* HN: Kdy by se tedy podle vás měl zákoník měnit?
V normálních poměrech by se měl nechat žít čtyři nebo pět let. Argumentuje se tak, že zákoník se musí změnit, protože si praxe neporadí. Ale já bych přísahal na slova novináře a dnes praktikujícího právníka Tomáše Němečka, který prohlásil, že má v justici obrovskou důvěru, protože ty tři tisíce soudců představují naši právní elitu – nic lepšího nemáme. Samozřejmě, občas se objeví excesy, ale to je tak v každé práci.
* HN: Pak vás musí těšit, co řekli profesoři, Česká advokátní komora a vlastně i politici: že se má zákoník zatím nechat být.
Oni jsou v něm věci, které se nelíbí ani mně. Ale je na světě, tak by ho politická moc neměla škrtit, a nechat ho dýchat.
* HN: Náměstek Pelikán říká, že výkladu zákona je dnes schopno deset lidí v zemi. Máte pocit, že mu lidi mohou rozumět?
To je přece strašná nafoukanost. Zrovna na této paní se dá ukázat, že to jde. Problém je, když někdo nerozumí a neporadí se. Teď jsem četl v novinách o páru, který si koupil byt po klukovi, který odjel kamsi do zahraničí. Když provedli vklad vlastnictví bytu na katastru, zjistili, že na ně přešel nedoplatek za služby 70 tisíc. Byli z toho nešťastní. Ale panebože, když si kupuji byt za dva miliony, tak se přece někde zeptám. Zákoník jasně říká, že mají dostat papír od společenství vlastníků jednotek, jaké dluhy eventuálně na tom bytu váznou.
* HN: Ale nepotřebuje pak člověk právníka k mnohem víc věcem než dřív?
Když dělám závažné rozhodnutí a nemám znalosti, musím se poradit. To platí ohledně zdraví i majetku. U právních věcí navíc fungují servery, kde se lidem radí, jsou bezplatné právní poradny, společenství vlastníků mají diskusní fóra.
* HN: Jak se zpětně díváte na aféru na plzeňských právech, kde jste tehdy pomáhal odhalovat, jestli a jak rozsáhle se tam kupčilo s tituly? Přinesla ta kauza vůbec nějakou očistu? Anebo to vysokou školu navždycky poškodilo?
Byla by chyba tehdy dělat, že se nic neděje. To jsem se za svůj dlouhý život nenaučil.
* HN: Mrzí vás ještě, že jste neuspěl při volbě děkana, přestože jste měl být hlavním favoritem?
Spíš jsem se přesvědčil, že i ten akademický svět je do jisté míry podobný politice. Že v něm také někteří lidé sledují hlavně své zájmy. Nebo že jedním z běžných nástrojů je úskok. A také snaha říkat různým lidem jiné věci.
